Zběžný psychologický profil Fáfy

Vážená redakce, je tomu již nějaký ten pátek, kdy mne autor Fáfy požádal, zda bych nemohl mrknout na jeho textíky a říci mu, co si o nich myslím. A nějaký ten pátek se mi do toho nechtělo, tratit čas nad výplody toho bědného ducha. Nemohl jsem si však nevšimnout narůstající obliby této literární postavy a proto chci, jak je ostatně dobrým zvykem, posbírat několiko drobtů ze stolu a trochu se finančně přiživit na vznikajícím bestselleru analýzou jeho hrdiny. Posílám Vám proto stručný výtah ze vznikajícího textu.

Jako každý skutečný hrdina, je i Fáfa mnohovrstevnou postavou a není proto možné použít pouze jeden interpretační rámec. K lepšímu pochopení vlastní postavy je proto použita jednak analýza výraziva při vykreslování jeho příhod, jednak symbolika z pohledu Freuda, Junga a Adlera. Dopředu je nutné uvést, že takovýchto rámců je možné aplikovat více, hlavní rysy postavy však dostatečně vykreslí analýza sexuality, mocenských mechanismů a nevědomých obsahů. Přistupme tedy k vlastnímu rozboru.

Styl je dostatečně přímočarý, stručný, autor chápe nutnost hry přímo na bránu a její úspěšné vyvrcholení s pointou na konci příběhu. To je potěšeníhodné. Přesto je již ve struktuře psaní znát jistá nestřídmost a impulzivita, kdy bezprostředně po závěru vlastního příběhu přichází ještě alespoň malá dohra, coby projev neustálé neukojenosti, nedostatečné satisfakce z právě proběhlého orgasmu. Výrazivo je značně syrové, zajímavě ale hrubá stavba věty obsahuje množství slovních vmetků, slovní vaty. To má svůj vlastní význam, autor jako by přes syrovou slupku toužil po nekonečném hlazení chomáči hebké tkaniny. Proto nepadlo na úrodnou půdu doporučení MrKé: „Piča, Piča, piča, piča.“ Povšimnutí si zaslouží také rytmus, v jakém autor své texty publikuje, chce se říci, že jeho psaní je téměř průjmovité, stříkavé, čtenář má místy obavy o autorovu kontinenci. Tím se však již dostáváme dále, k freudiánskému pohledu na našeho hrdinu.

Příhody Fáfy jsou pohříchu o něčem jiném než o sexu. Fáfa je však smutný hrdina, své sexuální nezdary a lapálie, svou touhu po explozi nahromaděné tenze utápí ve fekálních obrazech (viz poslední publikovaná stať), touha konečně vlastnit a zmocňovat se sexuálního objektu se zase objevuje v častých narážkách na jídlo (skočit matce na špek – v tomto kontextu je opravdu významná matka a její role primární živitelky, prsu plného primární slasti). Je tedy zřejmé, že přes zdánlivou fasádu mohutné genitální aktivity jsou Fáfovy texty plné anální a orální problematiky, Fáfa je v podstatě doposud nepopsaný anoorální typ (ne anorální, bezhubý, což Fáfa rozhodně není). Spekulovat se dá o Fáfově genitální nedostačivosti, k čemuž se váže jedna historka, kterou však už opravdu nebudu opakovat.

Adlerovská témata moci a méněcennosti jsou druhým mohutným zdrojem Fáfových příběhů. Neustálé souboje s rodinou, která zde reprezentuje širší sociální skupinu, ve které je třeba se uplatnit, jsou toho jasným příkladem. Až bolestně vyznívá, jak je každý Fáfův úspěch převálcován rozjetým strojem všemocného společenství, vůči kterému Fáfovi zbývají pouze hořké sliny. Proto ve svých textech tolik a rád špiní, každého, kdo se objeví.

Jungova hlubinná psychologie vychází, jak víme, z rozboru kolektivního nevědomí, které má své odrazy v mýtech a bájích všech lidských kultur. Proto snad nikoho nepřekvapí, že i Fáfa má své předobrazy, které mají vztah k jeho osobnosti. Známe množství těchto hrdinských typů, které přes mnohá protivenství nakonec prohrávají. Ale nejsilněji se dere nevědomí na povrch ve třech strukturách – v zasrané latríně, v postavě Myšlenky a postavě Štěstí. Latrína, ve které se Fáfa topí, to je ono prajezero, temná voda prehistorického bujónu, nejčastější symbol nevědomí, které v každém z nás v hloubce vládne. To, jak v něm Fáfa ztrácí půdu pod nohama, bojuje a vzdává se, dokud nepřijde pomoc zvenčí, hovoří jasnou řečí souboje jeho vědomí, racia, s pudovými touhami – a hádejte, kdo vítězí. Postava Myšlenky je ta, ke které se Fáfa vzpíná, očekává od ní záchranu, jde o onen otcovský princip, pevnou ruku řádu a jasných pravidel, božskou podstatu (zde samozřejmě krásně probleskuje gnostické povědomí o ženském principu Sofie, moudrosti, Pallas Athény, jedné z postav boží Trojice). Příznačné je to, jak se mu pravé záchrany dostane od Štěstí. To ukazuje, že přes veškerou touhu po rozumu, zůstává Fáfa v jádru přesvědčen o iracionalitě světa, ve kterém jsme ztraceni.

Fáfa je prostě chlap, který potřebuje babu.

Napsal uživatel kašpe dne Út, 15.06.2004 - 08:37

Comments

Ano, velmi hezky napsáno, nicméně je to jen stylisticky čistá interpretace pravd, které přátelé Fáfy dávno vzali na vědomí. Chtělo by to spíše profil dívky, která by si jej dokázala vzít, nejlépe s fotkou, adresou a telefonním číslem. Na co jinak ty psychiatry máme?

Nesmysl! Jen taková cesta údolim temnoty lemovaná utrpením Fáfu přivede k sebepoznání, díky němuž se stane očištěnou bytostí, připravenou přijat lásku. Dívka potkaná v temnotě by se utopila ve sračkách.

Drahoš má rád řízečky a tatarečku a má také rád, když má co kúřit a pit. Má též jednu holku šestnáctku. Má i služební fordku, talent a mrtě svých přátel. Má nakonec i moře práce, aby každý z nás mohl jíst svá denní mražená kuřata. Má i Fáfu, svého syna. Babinský však, ten náš moudrý Babinský ten svůj poslední komentář vůbec nepsal! Babinský je totiž tarzan, co má rád děti. Má však i mačetu a má i vlastního psa. Tomu, kdo ten komentář napsal, usekne Babinský tou svou mačetou jeho hlavu a ten jeho pes Gaston ji ponese. Po lese. Polezou po ní mravenci, bude z ní trčet jazyk ven a nakonec jí upadne oko!

Milý kolego docela bych se přimlouval za zpracování psychologického profilu entity, která vystupuje na Mani pod různými jmény a v reálném světě emanuje pod názvem Lipan. Její poetika i symbolika jsou jasně rozpoznatelné a přitom tak záhadné.

Musím s omluvou odmítnout, nevím, zda je Vám známo, ale uvedené jsoucno nyní přijalo masku mého švagra a z etických důvodů tedy nemohu, kurva, nemohu. I když je to lákavé, budu se teď raději věnovat významu mimozemských civilizací pro pohlavní hygienu chabaňské osady. Jak ukazují události z posledních let, vyskytují se tam dvě species v podobě člověka a psa, které záhadně vzdorují zákonům entropie.

Pojďme k věci: doufám, že všichni ví, že Babinský dělal o posledním víkendu kdesi ve Chřibech tarzana dětem pro potěchu. Byl celý nahatý a svalnatý, kolem beder měl kůži z pardála a houpal se na liáně. Ten "svůj" komentář nepsal, bezprostředně jsem mu volal. Řekl mi, že ho nepsal. Babinský totiž nemá počítač, neví, co je to internet, neumí pravopis, a proto raději ani moc nepíše. (Pravopis nasnáze neumí téměř nikdo. Někdo trochu lépe, někdo ale úplně otřesně.) Babinský zato zná zákon lesa, rozumí řeči zvířat atd.

nemám 16ku, ale znám 16ku 17ku atd. Těším se na doktorovu studii ohledně záhadné chabaňské entity

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.
Refundo.cz