Výjezd do Walesu

Již před drahnou dobou jsme jeli do Walesu na fotbal. Denis o tom napsala článek a já se konečně dostal k tomu, abych doplnil fotkama. Tímto se Denis omlouvám a Vám přeju hezký fotbalový zážitek!

Jelikož je kvalifikace na fotbalové mistrovství v plném proudu, rozhodlo se pár fotbalových maniaků v čele s Hampejzem udělat si výlet do Walesu a potrápit tam hlasivky aj játra. Původně to měla byt enom pánská jízda, samozvaným kapitánem výpravy byl, jak jinak, Hampejz, pohůnky mu dělali Mates, John a Tomík. Jelikož jsem však děvče zvídavé, chtěla jsem se taky zúčastnit.

Mínila jsem si lehce vylepšit angličtinu, a taky jsem se chtěla ožrat aj v jiné než staroměstské hospodě. Chlapci byli sice nejdřív proti, ale vzhledem k tomu, že jsem odmítla za trest s Matesem sdílet společné lože, nakonec jsem byla šťastně naložena do auta i já. Teď už zbývalo jenom naložit několik kartónů piv, slivovicu a rum a mohli jsme vyrazit. Jelikož si Tomíno půjčil v práci GPSku (důvěrně jsme si ti pojmenovali Pán v krabičce) bez větších problému jsme do Cardiffu dorazili asi po osmadvaceti hodinách.

Samozřejmě, že se to dá stihnout aj rychlejc, ale to bysme nesměli jet s Hampejzem, který si NUTNĚ musel každých deset minut (rozuměj po každém vypitém pivu) odskočit.

Když už jsme si mysleli, že konečně vylezeme z auta a půjdem se podívat na staďák, chytil Tomíno amok (samozřejmě vyprovokován panem Hampalou) a na světelné křižovatce nám vyskočil z auta. Než jsme se stihli vzpamatovat, zahlídli jsme už jenom Tomíkovy záda mizící v ruchu ulic města.

Ale asi si v autě zapomněl prachy, protože se za chvílu vrátil a tvrdil, že se byl enom proběhnou a protáhnout po tom nekonečném sezení. Pak už všecko běželo jak na drátkách, až na to, že se chlapci odmítli jít v kempu po dvou dnech poumývat, takže v jejich blízkosti to bylo trošku peklo.

Z míry je dokázal vyvést akorát můj růžový ručník s medvídkem, ale myslím, že mě ho stejně enom záviděli, protože kolem něho furt chodili a takovým vlahým pohledem ho očumovali. A Michal dokonce po Topolánkově způsobu na medvídka ukazoval, že je jednička.

Ráno, když jsem se zase jako jediná umyla, jsme se přeslékli do dresů, do batohů jsme narvali co nejvíc piv a jeli jsme ke stadionu.

Po cestě nám Michal chtěl ukázat, jak je zdatný v angličtině a dokonce aj waleštině. Ve městě k tomu měl příležitost hned v první hospodě. Když nás došla obsloužit SLOVENSKÁ servírka a SLOVENSKY se zeptala co si dáme, Hampejz nejdřív řekl „Chrchroooooooo, chr, chr“, čímž překládal všechno, co Walesani řekli a pak dodal: „ English breakfast“. Servírka na něho hleděla jak na vola, my jsme se váleli po zemi a Michal nechápal, čemu se jako všeci smějeme. Následně mě chtěl poučit o škodlivosti kouření. Došel za mnou s krabičkou Marlborek na kterých byl anglický nápis Smokers die younger (kuřáci umírají mladší) a řekl „Přečti si tady ten nápis, píšou ti tam, že kuřáci zabíjejí mladé,“ a pobouřen a znechucen mojima zabijáckýma sklonama odešel konverzovat s Waleskýma fanouškama.

Pak už jsme konečně došli na stadion a kráčeli jsme vstříc krásným fotbalovým devadesáti minutám. To jsme teda ještě nevěděli, jaká bude realita. Pivo tam nikde neměli, kouřit se tam taky nesmí (asi se bojí, že by tam někdo někoho mohl zabit). Na Slovácku to teda máme lepší. Po fotbale jsme se museli jít uklidnit do hospody, tam sme si trochu pobečeli, shodli jsme se na tom, že my bysme byli lepšíma trenérama aj fotbalistama a jeli jsme dom.

Ze začátku probíhala zpáteční cesta celkem v pohodě a poklidu. Jenomže pak asi v jednu ráno začalo auto na dálnici jaksi divně kuckat a skákat, až nakonec doskákalo do odstavného pruhu a umlčelo se navždy. Matýsek jakožto opora všech systémů nám celkem v klidu oznámil, že nám pravděpodobně došla nafta. Následně se začal zabývat myšlenkou, že za to vlastně može Michal, který nám ju spálil v zácpě v Londýně. Drahnou chvíli rozváděl i domněnku, že ju Tomík před stadionem prodal nějakým fanouškům, kteří neměli a Tomínovi jich bylo líto. Naštěstí je Mates muž činu, oblékl se do reflexní vesty a odešel aj s Honzíkem hledat nějakou benzínku. Já jsem zůstala v autě se dvouma maniakama, kteří mě večer zpestřovali soutěží Uhodni, které z projíždějících aut to do nás vpálí a Jakou smrtí pravděpodobně zhyneme.

Naštěstí za chvilku přišli kluci s naftou, chvílu se všichni rýpali v motoru a konečně jsme doopravdy jeli. Zbytek cesty jsem víceméně prospala, takže co se v autě dělo netuším, ale kdybych věděla, co se teprv dít bude, radši bych se ani nebudila. Při průjezdu českýma hranicema začalo auto vařit a nechtěla sviňa přestat. Motor se přehříval po každých asi třiceti ujetých kilometrech, navštívili jsme díky tomu většinu benzínek v Čechách i na Moravě a zbytek cesty trávili doléváním vody.

Jinak to byl ale móóóc pěkný výlet. Už se těším, až si zase někam zajedeme. Já, ale, pojedu určitě vlakem.

Galerie
Napsal uživatel Hampejz dne Čt, 15.11.2007 - 17:56

Comments

Ještě že z tama máte tolik fotek. Jinak by si nikdo nic nepamatoval, enom řidič dálnicu. Ale jinak za tu plichtu to určitě stálo ... s Hampejzem to totiž dycky stojí za to a dycky je to plichta :-)))

No co ti budu povidat, vytahnul sem je aj do Mnichova, clanek mam rozepsany, a vyhralo se 3:0!!! V Bratislave taky 3:0!!! Ted v Pribrami to sice bylo 0:0, ale myslim si, ze zitra to se Slovakama bude 4:1 pro nas. Mam 2 listky, nechces jet?

zvle,byl to bezva výjezd.i když hnusný fotbal.ale ten já si nezasloužím.hrát můžou supr v mnichově,když já tam nejsem,to je jasný ...

Je dobře, že jste užili legrace, viděli kus světa. Je ovšem také pravda, že celá věc má houby společného se skutečným sportem, mnohem lépe byste udělali, kdybyste si ten fotbal zahráli někde SAMI!

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.
Refundo.cz