VPAJZLU UHAJZLU

CHŘIBY A JEJICH HOSPODY

Dovolil jsem si pro Vás, milý čtenáři, připravit malý výlet po našich nádherných kopcích, lesích a lukách Chřibů, tentokrát z pohledu žíznivého cyklisty, běžkaře, běžce, prostě sportovce. Sám tímto způsobem trávím volný čas pouze výjimečně, a navíc s notnou dávkou sebezapření, a proto i tento malý průvodce krajem našich předků bude poněkud nezvyklý. 

Hluboké chřibské lesy ukrývají kromě tajemných mýtů, skal, dálnic a trpaslíků taky nezvyklé množství gastronomických zařízení různé úrovně. To je pochopitelně hlavní důvod, proč každý den vyráží spousty lidí do neprobádaných hvozdů na nebezpečné, časově a fyzicky náročné výpravy, které ne vždy mívají šťastný konec. Sportovní kluby, turisti a jiné party pořádají stovky dupajících závodů a túr, které naštěstí končí naprostým vyčerpáním účastníků a posílením ekonomické situace výčepu. Aby tento utěšený stav zůstal i pro naše vnoučata zachován, je třeba tyto tajemné lokály hýčkat a poznávat. V několika dílech tohoto veselého seriálu Vás provedu místy, o kterých možná nevíte.

 

Díl I. - U křížku

Všední den, pozdní léto, před chvílí zapadlo slunce a mladý cyklista se šílenou rychlostí řítí po strmé lesní cestě. Bravurně vybírá zatáčky z kopce, gumy kvílí a zrychlený dech cyklisty se sráží v malé bílé krystalky ledu, které padají do mechu a pomalu tají. Mladý muž rozhání pokojně pasoucí se srny, nezajímá ho štěkání lišek a syčení hadů v nastávající noci. Jeho mysl ovládá už od rána, kdy vyjel z domu, jediná překypující myšlenka – žízeň.

 

Cesta nečekaně rychle klesá a náhle prudce odbočuje doleva, je už úplná tma a zatáčka je plná štěrku. Mladý borec zkušeně opisuje ladný oblouk na asfalt a lesem se rozléhá jeho krvácivé nadávání. Sovy a netopýři na to nevěřícně koukají a přejí mu to. Nicméně není třeba ztrácet hlavu, nedaleko se rýsuje malebné stavení, kde najde ztýraný sportovec vytoužené hasidlo.

Hospoda. Za barem stojí pípa, vedle ní roztomilá dáma: „Dobrý den panáčku, nedal byste si jedno pivko?“
Cyklista nevěří vlastním uším a napadne ho jestli už není mrtev: „Jooo, dvě piva a borovou.“
Hospoda je skoro prázdná, obsluha, nějaký děda a mladší dřevorubec, jinak mrtvo.

Vedle baru na lavici sedí postarší mládenec Vilém, který se právě před několika minutami začal cítit znovu na dvacet. Zpozoruje mladíka a zahájí konverzaci:
„He he, vitaj, kurva si neak odřítý...., tys spadls, pičo. Kup mě pivo.“
Cyklista zavrčí a neodpovídá.
Vilém: „Nebuď piča, pičo šak su kamoš, tak aspoň borovú.“ 
Cyklista nevrle namítne, že se vidí poprvé v životě, a jde si lízat rány do rohu. Ani se neusadí když přistoupí Vilém a zkušeným hmatem mu naráz vypije borovou:
„No, no, dobrá byla, eště neaků babu by to chtělo, zajebať si he he he.“ Vilém předvádí lascivní pohyby, tak jak si je matně pamatuje z poslední jebačky a celá hospoda se chechtá.

„Kurva doma mám osypanů jabloň jabkama, šak musim dom to jít sklidit, než to na zem popadá, šak stejně je to zhnilé, hyk, bude z teho hovno a né kalvádos, dělám v sadu, víš,a tam je dycky bab, to by sas posrál, na tých jabkách, ony tam chodijů scat na ty hromady, šak poď já ti ukážu tu jabloň, aj esli chseš tak aj tý baby, cha cha cha. Kup ně borovú, nebuď piča....“

Před hospodou mezitím zastavilo auto a teď z něj vystupují dvě mladé slečny, tak kolem dvaceti. Pomalu stoupají po schodech a objednávají si u baru vedou řeč s obsluhou.

Vilém: „Pičá, vidiš ty baby, kurva kde se tu vzaly, budem jebať neboco, heh heh hej hej“. Cyklista dopíjí první pivo a snaží se přesednout si. „Kurva vole dem na ně, divej sa jakou majou pěknou řiťku, jek, hej ty maňo ukaž ju, to je řiťka, to by sa zezadu, aj, pocém.“

Celá hospoda se chechtá. Vilém opět předvádí šukací pohyby, dokonce vystrčil jazyk a mlsně si olizuje vnější část ksichtu. Děvčata se kupodivu nebaví. Stojí u baru snaží se neposlouchat.

Vilém se gestem Oldřicha Nového snaží přimět jednu se slečen ke kopulaci. Slečna nahlas ječí a mistrně se brání, facky a kopance lítají vzduchem, Vilém dostává solidní příděl. Celá hospoda se chechtá a výborně baví. Vilém se nejdřív svíjí na zemi, pak vstává a pokouší se odejít: „To byla jebačka, dopiči, he he he.“

Cyklista pozvolna dopije druhé pivo a uhání temnou nocí k domovu.

 

Hospoda U křížku:

Hospoda se jmenuje podle kamenného kříže, kde se taky říká U zabitého. Kříž upomíná , že tu byl roce 1582 zavražděn Jindřich Prakšický ze Zástřizl, vyjeďa si na hon. Vrahem byl jistý Vilém Rym a motiv činu je dodnes naprosto neznámý.

 

Hospoda tu byla otevřena v létě 2004. Je zbudována na místě původní rekreační chaty z 50. let, která prý spadla a kterou vlastnil dědeček současného majitele p. Mikuly. Hospoda je zajímavá díky vyvýšené zahrádce s rozhledem na překrásné okolí. Ven na zahrádku si může sednout klidně 40 lidí, dovnitř tak 20.

 

Poloha:

Chřiby, v údolí potoka Dlouhé řeky na Smraďavce. Cyklotrasa 5151

 

 

Otvírací doba:

léto:
po: zavřeno
út: 14 – 21 
st: 14 – 21
čt: 14 – 21
pá: 15 – 23
so: 11 – 23
ne: 11 – 20
Zima:
Jenom přes víkend, na Silvestra a na Štěpána od 10 do 20:00

 

 

Pivo:

Regent 11. za 15,- Kč
Tmavý 12. za 18,- Kč

 

 

Jídlo:

klobása, chleba s cibulou, utopenec a tak.

 

 

Ubytování:

venku pod širákem

Galerie
Napsal uživatel dne Pá, 15.09.2006 - 07:46

Comments

to je ti tak krásný článek, že se mi ani nechce věřit, žes ho napsal ty. Tu hospodu moc dobře znám, většinou to bývá poslední štace ve Chřibech, šak aj s Dulou sem tam onehdy poseděl. Pokračuj ve svém díle, esli bys nekdy potřeboval pomoct třeba ti budu nosit propisku, když mě budeš brat nekdy s sebú.

To je poetika! Fantastický článek. Už sa nemožu dočkat pokračování. A já sem si myslél, že z tebe lezú zásadně enom pičoviny. Sorry!

Velmi kvalitní práce. Výrazové prostředky autora i jeho styl vyžadují uznání, pochvalu, pozvání na pivo co projev díků. Rád ho pozvu na pivo. Kdykoli a kamkoli. Pouze mám trochu strach z toho démona, co s ním drží. Ale co, už se těším, démon - nedémon. (Ten démon je nicméně skutečný a vždy zařídí všecko tak, že se nešťastník s autorem v dobré víře pijící, zřídí jako tygr. Občas se zřídí i autor sám. Ale co naplat, článek je to krásný!) V té hospodě jsem ještě nikdy nebyl, ačkoli často projíždím kolem a u křížku pak parkuju a běhám dále mnoha směry. Nevyužívám však čísel cyklotras, protože to jsou pro nás pěší běžce často trasy nepřátelské (samý asfalt co páchne asfaltem), ale tradiční značení ČKT, a sice v tomto případě žluté, pak i zelené, červené nebo modré.

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.