Tečákova dobrodružství

Ten den se táhnul líně jak soplisko malého pazůřiska pankáča Pata Jr. Tak neuvěřitelně líným způsobem, že minutová ručička jediných hodin v celém širém okolí periferie obskurní ulice, v níž se nacházel Bar U Krachující letecké společnosti, se rozhodla jít pozpátku

A Tečákova znuděnost narůstala kosmickou rychlostí. Nudu ventiloval tím, že po každém příchozím mrštil na uvítanou dlouhým nožem, jichž měl pod barem pěknou zásobičku. Jenže zásobička se netenčila. Nikoho nenapadlo zvednout litinový poklop kanálu, nikoho nenapadlo vejít, nikdo nepřicházel. NIKDO!!!

V Baru U Krachující letecké společnosti seděl jen Nula Půl Pád. Již po třitísícepětsetsedmdesátéšesté vyprávěl Tečákovi svou jedinou historku, jíž byl vděčen za své nové jméno. A pokud se Tečákovi vůbec někdy líbila, tak toto období končilo v době, kdy ji slyšel po sedmsettřicetšesté. Poté, co ji vyslechnul po osmnácttistéšedesátédeváté zápasil s malátnou myšlenkou, že je málo trpělivým posluchačem svých štamgastů. A teď hrozilo, že si ji bude muset vyslechnout po třitisícepětsetsedmdesátésedmé.

Zvedla se v něm vlna. Vlna něčeho původně nespecifikovaného, jež se zhmotnilo ve výtrysk slin, bakterií a hlenů smíchaných se zvukovou vlnou výkřiku: "Tak dooooooooooosssssstttttttttttttttttt!!!" Výkřik takové intenzity, že jím sám sebe lehce polekal, preventivně vymrštil všech šest rukou a od litinového víka poklopu kanálu, jež zde sloužil namísto dveří, se odrazilo šest sakra ostrých nožů. Cink, cink, cink, cink, cink! A cink. Pak se upomenul o co go, že to křičel on, napomenul se, ba přímo se lehce pokáral a jal se drbat čtyřma rukama za uchem v tom místě, v němž mu zůstal brok z dědečkovy podomácku a po generace děděné brokovnice. Lehce si s tím bročkem, památkou na krásné dětství, pohrál a řekl: "Buď sou všichni v řiti anebo su v řiti." Zbylýma dvěma rukama se střídavě hladil po prsou a stehnech.

Nula Půl Pád se přiopile uchechtl a s neartikulovaným slovním proudem: "Neplatím, nemám na to, tak dělám dluhy a neserte mě všichni!“, odešel vstříc periferii." Tečák po něm cvičně mrsknul nožem, jenže nula od nuly pojde a tak nic.

Tečákovo nudné utrpení dosahovalo intergalaktickým rozměrů.

"Tak to teda ne, to by teda nešlo." A začal přemýšlet, kde jsou všichni jeho kamarádi, štamgasti, hosté a vůbec všechna ta holota, která se v tomto baru tak ráda nechávala oškubat? V čem vězí zakopaný pes? O co tady sakra de?

Tečák začal vzpomínat, co se vlastně v Baru U Krachující letecké společnosti v minulých dnech událo. Může z toho vzejít nějaké řešení?

Zachránil opilou dvojici zahradních architektů, jež měla na svědomí podobu této nešťastné periferie. Jak? Velkého bílého králíka, jež tyto nešťastníky sežral, zahnal do kouta a tam mu v lítém boji šesti rukama, v každé držel jeden z jeho pověstných „nožíků“, rozpáral břicho a zaslintaná dvojice zahradních architektů vypadla ven. „Ha, pičo, to ti to trvalo!“ Uchechtnul se ten, co mu říkali KO, šťáraje se v nose. A poté, co Tečák skromně odmítnul nabídku jeho ženy KOové, že za odměnu dostane jejich budoucí dceru a polovinu Havaje, se sebrali a Tečák je už TÝDEN! na baru chlastat neviděl.

Co si tak pamatoval, pod majitelem věčně ožralého psa Drugstora Babym (čti Bejbym) tento pes zdechnul. Za nevyjasněných okolností. Ztratila se mrtvola i Baby (čti Bejby). Policie konstatovala totální zalehnutí. Nebo slehnutí? Kdo si to má pamatovat. Naposledy byl spatřen již bez psa v podzemí na undergroundovém koncertě kapely Oslava narozenin. A výjimečně opilý!

Slaďoučký Číňan Pan Li. Kde tomu je konec? Prý jeho firma zkrachovala a on vyletěl na dlažbu. A od té doby se prý z té dlažby nevyhrabal. Že by neměl háky, chechtáky, piky, prašule, děngy, peníze, many, prachy, smetí, litry, pětky, kila, bakule, love? Se Tečákovi nechtělo věřit!

Výrobce Wodky Dula Samospravnaja. Ten padnul tak napůl. Jak je vlastně ta jeho historka? Je vůbec možné, že když něco Tečák setrvale poslouchal třitisícepětsetsedmdesátsedmkrát, že by netušil pointu? O Tečákově rychlosti kolují různé zvěsti, ale prostě netušil. Nevadí, stejně tu dnes byl. Prostě se z něj za jistých okolností stal Nula Půlpád. Pád impéria, výbuch kotle marmeládovny „Na zeleném dvorku“ či jiná temná historie. Jistě mu to někdy příště poví i po třítisíctépětistésedmdesátosmé. Tečáka z toho pomyšlení rozbolela hlava.

Hr.Drn, ten zase někde jisto jistě dýluje ty jeho patáky, co se po nich všichni šklebí jak to umí jen on. Ok, ale kde je Hampejz? O tom mu jeho paměť nic. Nic a ne a ne mu něco říct. Tečák nervózně potahoval ze Startek střídaje 4 ruky na dvanáct cigaret. Zbylýma dvěma otevíral další karton. Objevím-li, kde vězí Hampejz, vyřeším záhadu všech svých štamgastů!

A pak se nadzvednul poklop, Tečák zbystřil a dovnitř volným pádem s mega žuchnutím všech 276 Kg vpadla, spadla?, Volavka Sumčí (Ardea Siluris, HORÁKOVÁ, HAMPALA 2004). „Ty vole, Volavko, nevíš kde všichni vězí?“

„Qwrrrrkkkkkkggggggghhhhhhhhhhhhh,“ zapěla ta pěnice a ukázala jedním směrem. „Tamqwrrrrkkkkkkgggggggghhhhhhhhhhhhhh,“ dodala a usnula na baru.

V čase t 0.8 sec po Qwrkghu se Tečák s nedůvěrou otočil předpokládaným směrem, orientaci mu ztěžovala ozvěna toho mohutného Qwrkghu. V čase t 5.2 sec si Tečák prohlížel to místo kam Qwrkgh směřoval. V čase t 7.6 Qwrkgh utichnul. Byl to náramně vydařený Qwrkgh!!! V čase t 15.7 sec Tečák začínal mít matné tušení. V čase t 28.1 sec se v Tečákově mozku zrodil slaboučký elektrický impuls. V čase t 36.4 sec tento impuls Tečák lehce zaregistroval. Nikdo nikdy netvrdil, že by obsluha v Baru U krachující letecké společnosti byla bůhvíjak rychlá, ale teď se Tečák překonával. V čase t 47.1 sec si Tečák vzpomněl. A přesně v čase t 1:14:52 min si uvědomil, na co se rozpomenul. Jako jasný paprsek letící vesmírem mu vypálila myšlenka upomenutí do mozku díru, zlenivělé neurony se protáhly jako pod nárazem dobrého alkoholu a... Věděl! Věděl to! V čase t 1:15:33 min jím projela vlna štěstí. V čase t 1:15:37 min se Volavka Sumčí (Ardea Siluris, HORÁKOVÁ, HAMPALA 2004) docela tiše a spokojeně na baru převalila z jedné strany tváře na druhou. V čase t 1:17:03 min byl počáteční náraz štěstí ten tam. V čase t 1:17:04 min až t 3:25:00 min se Tečák ukecával, že to není a nebude a nemůže být pravda. Ano, přesně 127,96 sekundy, čili něco málo přes 2 minuty!!! V čase t 3:25:01 min Tečák, ač blondýn, zbělel. I chlupy na patách mu zbělely. Vousy s novým přelivem WELLA barvy Blond Nature, typ 10/03, také zbělely. Takové to bylo poznání. V čase t 3:25:02 min Tečákem projela esence hrůzy.

V čase t 3:26:85 min, šílená rychlost, Tečák kopnul pět panáků a deci koly a pronesl památná slova: „Já debil, včera mě všichni tak nasrali, že sem je zavřel do skladu s chlastem a pivem! Panebože a Panenkomarjá Hostýnská, stojte při mě!“ úpěl nešťastně Tečák. „To zas bude! To manko, ty ztráty, ta pohroma! Já snad budu muset chytat myši a krást jim z pastiček chleba!!!“

Třáslo se mu všech šest rukou, když v čase t 3:27:45 min odemykal sklad. Byli tam. Bylo tam veselo. Tekl tam alkohol proudem. A koupali se v pivu. Všichni Tečákovi kamarádi se smáli a ještě dlouho poté si vyprávěli, jaké to bylo krásné dobrodružství.

Od té doby se pro změnu slehla zem po Tečákovi. V čase t týden poté je Tečák již týden nezvěstný.

Napsal uživatel Hampejz dne Pá, 20.02.2004 - 00:01

Comments

On byl Tečák dycky divnej, ale že by někdy někoho zamknul do skladu s chlastem ... to by neudělal ani kdyby se sjel herákem. Tudíž si myslím, že tato reportáž je vymyšlená a požaduju odškodné!

Leda tak moje milovaná ženuška. Ta za poslední tričtvrtěrok vymetla za střízliva tolik kaleb až haňba plut! I když musím připustit, že ani ona asi nebude mít všechno v merku, neboť její intelektuální projevy v současné době představují hlavně rozpočítávadla a dětské říkanky. Ono těch cest k blaženosti bude asi víc, že jo, Hampejzu.

Hampejzu, moc se ti omlouvam! Vcera mi Tecak prozradil, ze uz se mu jednou stalo neco podobneho. Potreboval si odskocit, tak se domluvil s hosty, ze ja na 10 minut zamkne. Kdyz si na ne ve 4 rano vzpomnel, mel uz pry docela slusne manko a pochcane umyvadlo. Nevsedni zazitek, skoda, ze jsem nebyl zrovna vevnitr!!

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.