Stalo sa u Otrokovic

Milí přátelé, kamarádi, veškerá vážená havěti hradišťská, jelikož se to nikomu psat nechce, dostalo se mně té milé cti poreferovat o vydařené párty, která proběhla o předminulé sobotě v areálu otrokovického štěrkáču a blízkém okolí.

Akce se jmenovala Moraviaman, což samozřejmě moji nacionalistickou duši příjemně zahřálo, a sjeli se na ni adepti na titul Železného muže s celého širokého okolí. I my se Zdenou jsme chtěli dokázat, že ač se to nezdá aj špek može byt (aspoň trochu) železný. Proto jsme se pod hrdým názvem Maňa Tým do závodu jako štafeta přihlásili. Já na plavání, ZVL na kolo a na běh jsme bohužel museli z širokého okruhu nadšených zájemců vybrat přespolního Romana, jelikož Lipan se obratně vysmýkl z našich sítí, chladnokrevně se na nás vysral a dal přednost rodině. Holt ryba, studenokrevný obratlovec ... Samostatně to pak z Maniny stáje šli (aj plavali, jeli a běželi) Ivoš a GuRu.

Celá taškařice začala už v pátek večer při registraci a následné rozpravě. Při vstupu do areálu nás velmi potěšil pohled na hospůdku nazvanou „U dvou hrochů“. Zdenu i mě příjemně hřálo, že místní ví, jaké celebrity k nim přijíždí a milým názvem se nám snaží připravit domácké prostředí. O základně pro příští den bylo rozhodnuto.

Při pohledu na Romana, který váží něco málo přes trapných 70 kilo, a nás dva jsem začal lehce uvažovat o změně názvu štafety třeba na „Párek kytovců s mladým“ popř. obdobné variaci s hrochy, byl jsem však Maňagerem tohoto serveru z reklamních důvodů nekompromisně umlčen.

Další rozkošná scénka proběhla téměř v zápětí při fasování účastnických triček. Upozornění pořadatelky, že velikost XXL je fakt velká, mě uklidnilo a hned jsem se o ni hlásil. Zdena, nejspíše zblblý pochlebováním JaVy a celého širokého příbuzenstva, jak že to pohuble vypadá, zvolil velikost XL. Pochyby naštěstí zahlodaly a rozhodl se tričko raději napřed vyzkoušet. Výsledek bych připodobnil k čerstvě nadité jitrničce či prezervativu pro Asiaty na černochově bambuli. Poté, co se mu podařilo vysoukat se z tohoto pekelného sevření, se Zdeneček pokorně vrátil mezi nás velikány a s rozkošným ruměncem na svých sexy tvářičkách požádal o tu jedinou správnou velikost...

Následovala už jen nicneříkající rozprava, bouřka, během ní tři škopky, ještě jeden po návratu na Orlovně a spat.

Budíček v pět, ve tři čtvrtě na šest scuk před barákem s GuRuem a odjezd na místo. Po nezbytném předstartovním focení následuje těsně po sedmé start. Pořadatelé se předvedli – když Železný muž, tak i startér Železný. Tentokrát známý mediální tajtrlík Vladimír a příště snad prý neméně známý oštěpař – důchodce Jan. Voda teplá jak chcánky, do první bójky hlava na hlavě, ale moje kila působí i ve vodě a prodírám se davem celkem dopředu. Postupně mě chrti, které jsem před bójkou rozhrnul, dohánějí, ale jinak si spokojeně pluju – až do konce druhého kola.

To už mě definitivně ze špatně nasazené čepice spadly brýle a já jsem musel zastavit. Okamžitě křeče do obou lýtek a za velkého zájmu z blízké loďky přihlížejících hasičů a záchranářů začínám napodobovat tanec smrtelně postřelené akvabely. Po chvilce mě naštěstí umělecké nadšení opustilo a já se došoural do konce druhého kola. Při přeběhu do kola třetího ještě pár nejapných ZVL poznámek a boj o přežití opět může začít. Nezbývá než spolu s hendikepovanými borci zapojovat jen ruce a nohy nechat volně plynout za tělem. Trošku mě znervózňoval nezájem záchranářů, ale nakonec jsem se zdárně dostal až do konce. Pak už jen ruce na bradavky, pokus o klus a předávka štafetového čipu – což se po kratším hledání ZVL v okolí depa a po (břuchama) lehce komplikované předávce (viz foto) nakonec i daří ...

ZVLák vyrazil jako šíp. Turbulence za jeho masivním tělem několikrát odhazují (váhově) lehčí soupeře do škarpy. Z úchvatné hry jeho svalů na lýtkách omdlévá několik pořadatelek a překvapivě i JaVa a dokonce také jeden pořadatel. Člověk – Stroj Ivoš brzy předjel GuRua a v rámci naší Maňaskupiny se ujímá vedení. Jelikoš Ivoš mimické svalstvo během závodu zásadně nepoužívá a verbální komunikaci omezuje na krátké úsečné povely svojí servismance Jance, není u něj příliš co popisovat.

GuRu při každém průjezdu kolem nás alespoň neopomene přidat nějakou tu divácky přitažlivou figuru – jednou pustí řidítka, podruhé udělá holubičku na sedle, pak zase stojku na řidítkách, holt umělecký dojem je pevnou součástí jeho vnějšího imidž a tak trochu i duševní hygieny. Miss Sympatie ale v cyklistické části vyhrává suverénně ZVLák, který neváhá zastavit se na kus řeči a nějaký ten rohlík se salámem. Jako zodpovědný reprezentant Mani však přestávky zbytečně neprodlužuje a rychle chvátá sfouknout další kolo a pár váhově hendikepovaných cyklistů.

Kolo máme za sebou. Ivoš první, za ním Guru. Ivoš se rychle převléká a mizí na běžecký úsek. Richard nehledí na čas, pobyt v depu před během si viditelně užívá. Protažení, automasáž, rozklusání kolem bariér. Několik pořadatelek a pořadatel opět omdlévají. JaVa tentokrát vydržela. Nakonec GuRu mizí na desítku (nekonečných minut) do převlékárny. Napětí stoupá. Jaký model Mistr zvolí? Kudy se budou ubírat nejaktuálnější autfitové módní trendy??? Nepřítomný výraz přítomné redaktorky Květů, redaktorka Praktické ženy prakticky neschopná pohybu, redaktorka Šťastného Jima nešťastně hledící na Richardovy nohy vykukující z pod plenty.

A je tady. Již víme, co pro příští sezónu znamená být trendy!

Převládající kombinace černo-bílé ovlivní i lůk obrazovek televizních přijímačů. Mistr vkusně doplnil černou kšiltovku a šokující oranžovo-šedé tenisky. Rázem omdlévají i všechny akreditované redaktorky... Ještě, že plavecká část už je dávno ukončena a záchranáři se přesunuli na souš. Tak důsledná masáž srdce a dýchání z úst do úst u všech zachovale vypadajících pořadatelek i redaktorek mi ale přišla celkem nadbytečná. Onoho jednoho bezvládného pořadatele si kupodivu nikdo ze záchranářů nevšímá.

Po emotivní explozi, kterou způsobil GuRu, téměř nikdo nepostřehl, že těsně po jeho výběhu do běžecké části se do depa přihnal ZVLák, předal Romanovi a i Maňa Tým se tak vydal zdolat poslední část závodu. Zdena chválí kolo, JaVa Zdenu, tak vypadá idylický rodinný obrázek těsně po dojezdu borce do cíle. Zdena si U dvou hrochů objednává pivo, usrkne a jde do štěrkáču smočit tělo pokryté krystalky vysrážené soli. Voda mu však evidentně neudělala dobře – husí koža, kruhy pod očima jak z nejlepších dob démonického pana Kö, stařecký třes, svěšená vana i líca. Už vím, jak bude Zdena vypadat za pár let při odchodu do důchodu. Rozpité pivo dopíjí, ale bez obvyklého hluboké požitku.

Ivoš, s výrazem, za který by se nemusel stydět ani Arnie v Terminátorovi, postupně zvyšuje náskok před ostatními borci z Maňaskupiny. Již během prvního běžeckého kola Roman předbíhá GuRua, který tuto skutečnost nese poměrně nelibě a Romana při předbíhání aspoň zpraží suchým: „Aspoň pozdravím, néé!?“. Mezitím se u nás v zákulisí Zdena pomalu opět vrací do Kristových let, což je neklamným znamením, že se znovu můžeme přesunout ke Dvoum hrochům a užívat krásného odpoledne. Ivoš a Roman drží tempo a z hlediska přihlížejícího nudně ukrajují další a další kilometry.

GuRu je samozřejmě zábavnější. Ač si to dodnes nepřipustil, prožívá v prvních okruzích krizi. Otočky v jednotlivých kolech doprovází zvláštními vřeštivými skřeky a extatický výraz v jeho očích zavdává podezření, jestli náhodou někde cestou nezahulil. S obavami chápu jeho igelitku první chemické pomoci (karbošneci, LSD atd.) a starostlivě přibíhám s (vzhledem k jeho stavu) krátkou a jednoduchou otázkou: „Co chceš?“ Odpověď mě zcela, jak se říká, dostala. GuRu totiž okamžitě odvětil: „Nějakou hezkou holku, která by mě měla ráda ...“ Pochopil jsem, že tady holt nepomožu. Zastavil jsem a nechal ho napospas jeho romantickým představám pozvolna mizet v paprscích zapadajícího slunce a dalším jedenáctikilometrovém okruhu ...

Hotovo! Ivoš se nakonec aj trošku zpotil a přijímá ode mě jako připomínku svého prvního samostatně dokončeného Ironmana flašku Ironu od Poláška. Soráč, klošárdi hradišťští, že jsem vás tak ochudil o pár flašek vašeho oblíbeného moku, ale pan Polášek zásoby průběžně doplňuje, takže se nemáte čeho bát. Navíc, jakožto známý škrťa, jsem zakoupil jenom ty malé koštovačky, půllitrovky jsem nebral.

S hodinovou ztrátou na Ivoša dobíhá aj Roman. Maňa Tým je v cíli! Dostáváme úchvatné medaile a následuje nezbytné focení borců. Na fotkách si dobře povšimněte Romana. Jelikož věděl, že co se týče módy, je GuRu nepřekonatelně mnohem více in, rozhodl se konkurovat při focení vystavením své částečně obnažené vypracované postavy a originálním vytrčením nejdříve jedné a následně překvapivě i druhé nohy.

Jak se dočtete dále, snaha stáhnout na sebe pozornost mu však nebyla nic platná. GuRu v posledním okruhu zázračně ožil. Kasovní trhák o té hodné holce, který se při marátónu odehrával v jeho hlavě, nejspíš dospěl k jímavému hepiendu a Richard naplněn nadšením a novou nadějí vyrazil vstříc vysněnému cíli. Ani na titulky nepočkal. Takže čert ví, kdo to vlastně režíroval a jaké bylo obsazení. Ale to mu radši neříkejte, je to přece kámoš, ne?

Cílem doslova proskočil a okamžitě zamířil k nastraženému mikrofonu přítomného moderátora zpovídajícího doběhnuvší borce. Ironmani v drtivé většině vyplýtvají veškerou energii na trati a po závodě jsou na slovo skoupí, takže se nelze divit, že náš moderátor již byl po několika hodinách odpovědí typu: „Su rád, že to mám za sebou.“, „Šlo to.“ či „Hezký závod.“, značně znuděn. Richard mu ale náladu spravil. Svůj úvodní železnomuží proslov pojal, nestydím se říct, velkoryse. Dojaté obecenstvo si mohlo vyslechnout citlivě podaný příběh od Ríšových prvních triatlonových krůčků až po tento jeho velký den. Řeč byla mistrně proložena aktuálními postřehy ze závodu a dojemným poděkováním pořadatelům. Moderátor byl natolik unesen, že ani nepostřehl, že se jednalo o monolog a že si vlastně zase nepokecal...

No co Vám budu vykládat milánkové, potom už jsme jenom jedli, pili, hodovali. GuRu ještě dostal svoji láhev Ironu, nechal si vyhotovit krásný diplom zo slovenským menom „Rišo“ a poté co se Zdenovi z přemíry prodělaného pohybu udělalo definitivně špatně, opustili jsme naše přechodné hnízdečko u hrochů a plni nesmazatelných zážitků vyrazili vstříc našemu milovanému Hradišti.

A zazvonil zvonec a pohádky je triatlonec ...

Odkazy:

 

Moraviaman_2007



http://www.moraviaman-foto.wz.cz/

http://www.moraviaman.cz/

http://picasaweb.google.com/bezeckefoto/Moraviaman2007 

Napsal uživatel vladnizrada dne Po, 02.07.2007 - 16:29

Mohlo by ťa zajímat

Comments

Úžasné literární dílko, hodné kandidatury na článek roku. Přesně tak to všechno bylo. Vynikající postřehy a na Maňi ještě neohleděný styl vtipu, to staví tuto reportáž když ne na bednu, tak někde poblíž. Jenom jsi zapomněl na tu příhodu se zapomenutým starovním číslem, jak jsem kvůli tomu musel odjet do Hradiště a vidět tvou matku v noční košili. GuRu se nedožadoval jen pěkné holky co by ho měla ráda, ale také poměrně dlouho básnil o klobásce, když už jsme u té romantiky. Ale co je hlavní, nelze vypustit tvůj slavný výrok, že příští rok to jdeme každý celé. Tož to sem píšu, ať na to nezapomenem.

Milý Kuncu, napsal jsi nám moc hezky čtivý příběh plný skvělé legrace. (A kdybych se nebál, že mě König ukousne, napsal bych víc.)

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.