Report z Krále Šumavy

Klatovy jsou pěkné pošumavské městečko, které nabízí historické skvosty, útulné restaurace i hlučné kluby, a stojí tedy za návštěvu. Každý správný cyklista ale ví, že Klatovy je třeba navštívit na konci srpna a stát se Králem Šumavy. Byť jen na trati 150 km.

Reprezentační Maňa team se sešel ve složení Alfons, GuRu, zvl a Libor okolo sedmé hodiny večerní v pátek v penzionu na Domažlické ulici v Klatovech (o jejímž využití kamionovou dopravou jsme se měli přesvědčit už následující noc). Alfons nás dopředu informoval, že na předstartovní prezentaci je to tři minuty chůze, což vedlo k tomu, že jsme se nijak nehonili. Seděli jsme, pili pivo, kouřili a přejídali se tučnými jídly. Alfons se mezi řečí pochlubil, že v Berlíně jel s partou nadšenců "belgický kolotoč". Tato ze začátku nevinně vypadající informace měla dopad na veškeré další dění. Co to vlastně takový kolotoč je? Je to způsob, jak jet vysokou rychlostí tak, aby se jednotliví jezdci týmu co nejméně namáhali. Dost příznačně jsme detaily takové taktiky probírali mezi půllitry na hospodském stole, kde cyklisty při demonstracích možných situací představovaly krabičky cigaret. (Myslím, že GuRu pro zájemce jistě rád uspořádá seminář na téma "Chování cyklistů v týmu při závodním nasazení".) Tak nám nastala tma a nám se zachtělo závodních čísel, čipů a reklamních předmětů. Prezentační místo bylo opravdu nedaleko a kromě toho, že Alfonse chtěli poslat na trasu 250 km, vše proběhlo hladce. Tak hladce, že jsme v ušetřeném čase museli ještě na pár piv do města. Kolotoč bylo jistě nejčastěji vyslovené slovo a s pokročilou hodinou jsme byli ochotni střídat pozice u stolu i u pisoárů. Spát jsme šli asi v jednu ráno s tím, že start je přece až v 10:00. Zato jsme však věděli, že GuRu je sportovní ředitel týmu a znali jsme už všechny taktické varianty a jeho pokyny. A aby legrace byla úplná, byl jsem určen lídrem týmu.

Noc byla jasná, obloha plná hvězd a Domažlická ulice kamionů. Spali jsme spánkem spravedlivých uprostřed lomozu dieselů a ráno bylo co by dup. Nejlehčí snídaně, která byla k dispozici, byl hemenex. Tak jsme týmově pojedli, nabrali něco iontů do bidonů a vyrazili na start na náměstí.

Štíhlé šlachovité postavy čtyř borců v týmových dresech Maňa se v dopoledním slunci vyjímaly zvláště krásně. Start proběhl za ohlušujícího výstřelu opravdu v 10:00. Peloton se ohromnou rychlostí vyřítil do krajiny a začalo se naplno závodit. Tedy čelo pelotonu se vyřítilo. My jsme asi ještě deset minut postávali na náměstí , než se startovní pole před námi pohnulo. Ozvalo se zacvaknutí treter do pedálů a trať byla naše. Tempo jsme nasadili zdrcující a míjeli ty houfy nevýkonných, na něž naše zarputilé výrazy a strojová kadence dopadaly jako těžká deka.

Rozbalil jsem si první energetickou tyčinku dle doporučení od Nutrendu na 10 km a pořádně zalil ionťákem. (Psali, že se nesmí podcenit příjem tekutin. O tom, že pokud to do sebe člověk lije po litrech, stojí pořád někde u stromu a s pitomými poznámkami ho míjejí houfy nevýkonných, nepsali ani slovo. Naštěstí po odlehčení jme mohli nasadit tempo o to divočejší a opět překonávat již dříve překonané soupeře) Na prvních 50 km peloton nastoupal na Špičák do nějakých 980 m n.m.. Alfons a GuRu neovládli své vrchařské touhy a zanechali nás se Zdeňkem našemu tempu.

Na vrcholu byla první občerstvovačka se spoustou dobrot. Alf s GuRuem už se cpali. My také nezaháleli a s údivem sledovali borce, kteří všechno tohle míjeli a probíjeli se tak v pořadí vpřed. Po ochutnávce všech položek nabídnutých organizátory jsme se rozhodli pokračovat. Tým byl zase pohromadě a cesta příjemně ubíhala. Pro zpestření zvl cestou několikrát ladil posed, a tak nás předjížděly další houfy nevýkonných cyklistů, které jsme znovu a znovu měli příležitost deklasovat. V čilé konverzaci, konzumaci tyčinek a pití ionťáků jsme pokračovali až pod stoupání na druhou občerstvovačku v Hartmanicích. Tam nám se Zdeňkem opět zmizeli Alfons a GuRu za zákrutami a my se mohli věnovat zvolňování tempa a nadávání na umístění stanice. Závěrečných 200 m opravdu ostrého stoupání Zdeňka rozlítilo, neboť se dalo minout, jak někteří udělali. Opět jsme ochutnávali vše včetně chlebů se sádlem a nechali se předjet dalšími nevýkonnými. Konečně se trasa stočila do rovin a my mohli plně využít znalostí nabytých předchozího večera nad půllitry a roztočit pořádný kolotoč. Bylo to krásné, jak se tým pustil do odmazávání minut ztrát získaných při necyklistických činnostech. Tempo bylo úžasné a občas se některý s předjížděných pokusil s námi udržet, ale po chvíli s námi odpadal a někdy i s pláčem končil daleko za námi. Kilometry na počítačích přibývaly a situace vypadala výborně, než jsem zjistil, že už nemůžu. Zdeněk to hned kolegiálně zjistil taky. Sebemenší vlnka se zdála kopcem a vánek vichřicí. Nastoupali jsme dalších 200 výškových metrů a Zdeňkův výškoměr hlásil, že teď už to bude jenom pár metrů a budeme na poslední občerstvovací stanici. Bylo to tak. Ta už po průjezdu borců na tratích 250 a 200 km byla trošku vyjedená, ale pořád krásná. Navíc ti milí lidé rozdávající jídlo říkali, že už jen 2 km do kopce, a potom už jen dolů. Fanynky, které jsme cestou Maně získávali po desítkách, svým luzným zjevem a originálními dresy, už tady daly průchod emocím a fotily si nás jednotlivě i ve skupinkách. Bylo by to příjemnější, kdyby jim bylo alespoň o dvacet let míň, ale proto jsme tam nebyli, tentokrát. Bylo na čase opět vyrazit. Jestli to do kopce byly dva kilometry nevím, ale jestli ano, tak to byly nejdelší dva kilometry v mém životě. Bod zlomu. Klesání. Cítili jsme, že už těch 2200 nastoupaných metrů máme za sebou.

Byla to chvilka štěstí. Odměnou za každé stoupání bývá sjezd. A ani tady tomu nebylo jinak. Zaujali jsme tak aerodynamické polohy, jak jen to šlo, a vyrazili ke Klatovům. Ze sjezdu se stala rovinka a my zase mohli rozvířit kola v divokém rytmu kolotoče. GuRu se zhostil role ředitele a řídil nás pokyny co deset sekund a nerespektování častoval pravda mírnými výrazy avšak pronesenými ukrutným tónem. Cestou jsme už po několikáté míjeli známé z trati a vřítili se do cílových stovek metrů. Domluven byl průjezd cílem "jako jeden muž". Po několika výkřicích : "Kde je lídr? Počkejte na lídra!" , ekipa zpomalila, počkala na mne a seřadila se. A opravdu Maňa team projel cílem v rozmezí dvou setin sekundy. V cíli jsme zjistili, že se před nás vměstnala skupina 670 nevýkonných amatérů. Jak je to možné? Co je to za lidi? Je to jasné, je to kúpené...

Asi nemluvím jen za sebe, když řeknu, že po takovém dni chutná sprcha jako desetiminutový orgasmus.

Letos jsme, na rozdíl od loňských čtyř, neměli žádný defekt, a ani jsme nepoškodili techniku. Hodnocení tedy veskrze kladné. Pouze zvl tým pracovně překřtil na CHLASTANA.

Loni jsme vydrželi čekat na vyhlášení vítězů a tombolu, zatímco letos už jsme tou dobou večeřeli tatarské bifteky a ochutnávali plzeňské pivo. Loni jsme v tombole nevyhráli vůbec nic. Letos jsme ty bezcenné tretky, přenechali těm podvodníkům, kteří nás předjeli, i těm několika čestným, kteří našli odvahu a umístili se za námi.

Závěrem zazněl z úst reprezentantů Maňa teamu jednohlasý příslib účasti na dalším ročníku. Alfons ještě říkal, že ho zajímá dění na špici závodu, takže asi budeme muset jet příští rok "bednu".

Libor

Galerie
Napsal uživatel Anonym dne Út, 08.09.2009 - 07:52

Comments

...konečně jsem si doplnila některé chybějící informace, o chlastaně se u nás doma kupodivu nemluvilo. A kdy byla ta imigrační debata?

Libore, všechna čest, tomuhle se říká literární dílo!! No a co se našich výkonů týče, co bys řekl tomu, kdybychom to příští rok těm dvěma nabušencům natřeli? Jdeš do toho?

Další sázky? Už dlouho tu nic nebylo... Já jsem zvědavá jestli do 15 let stihnete vylepšit výkon tak, aby jste to mohli srovnávat s mým bývalým kolegou, který letos zajel 05:03:15 v kategorii muži nad 50. let!

Nejak to uz vypada ze team mana ma nejake vnitrni konflikty. Musime asi na poradu nebo to ma resit nas sportovni reditel.

Výkonostní rivalitu vnímám jako pozitivní motivační prvek, takže to problém nebude. Spíše už spřádám plány na soustředění, týmová souhra nade vše.

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.
Refundo.cz