Putování po Skandinávii

Rozhodl jsem se po dlouhém váhání zveřejnit na tomto serveru, který již přinesl řadu zápisků z cest, svědectví z kulturní mise po skandinávských zemích, kterou jsme společně s pánem Půlpánem, který tehdy ještě vystupoval pod přezdívkou Slávek, případně Hašišák a dalším Highlandrem, absolvoval na bicyklech na úsvitu léta 1999. Váhal jsem proto, že popis této cesty, na které po nás zůstávala dlouhá tenká čára prázdných plechovek od piva, použitých prezervativů a vyprázdněných ampulí od léků, by mohl v nejednom dobrém křesťanovi vzbudit pocity opovržení a odporu vůči vašemu místopředsedovi, ale myslím, že několik útržků z tohoto putování nebude ke škodě.

To bylo tak: Váhali jsme tehdy, jak strávit poslední študácké prázdniny. Po bouřlivé diskusi nám z možných variant vyšly poslední dvě, které stály za úvahu. Nakonec jsme se rozhodli oželet možnost podniknout okružní cestu „Po stopách svatého otce“ s těmito zastávkami: Wroclaw, Lourdes, Vatikán, Wiener Neustadt, Velehrad a rozhodli jsme se podniknout cyklovýlet po Skandinávii. Vybaveni autoatlasem Evropy v měřítku 1:2.000.000, který zachycoval pouze dálnice a silnice I. třídy mezinárodního významu, dále asi padesátistránkovou brožurou Stockholm a okolí z roku 1981, jsme se se Slávkem nechali odvézt na Rujánu, kde jsme v trajektovém terminálu Sassnitz měli vyčkat příjezdu Jiřího. Ten měl dojet druhý den ráno autobusem, neb do dodávky, která nás i s našimi bicykly dovezla, se již nevešel. Měli jsme tedy den a noc času. Napadlo nás, že bychom si mohli ještě zlepšit už tak vynikající fyzičku a podniknout cca stokilometrový výlet po ostrově, který má většina z nás spojen s pobytem na výměnném pionýrském táboře. 100 km byla vzdálenost, kterou jsme měli v plánu denně ujet tak, abychom dostáli našeho smělého plánu a dojeli z jižního pobřeží Švédska až do norského hlavního města Oslo, poté trajektem do Německa a dále zpět do ČR. Po zralé úvaze jsme však změnili plán a našli jakýsi opuštěný objekt, kde jsme rozbili tábor. Za účelem smysluplnějšího trávení času zbývajícího do odjezdu našeho trajektu jsme v nedalekém velkoobchodě zakoupili asi 30 plechovek laciného piva a začali se věnovat hře v karty, zejména tzv. svlékacímu pokeru. Po vypití několika piv a odlívek tvrdého alkoholu z domácích zásob, jsme při pohledu do mapy, zkonstatovali, že 100 km denně je dalece poddimenzovaná denní dávka, že by neměl být problém ujet denně 150 km, a že než Oslo, měl by pro nás být důstojnějším cílem Severní polární kruh. S touto myšlenkou jsme ulehli ke spánku.

Druhý den ráno jsme po několika marných pokusech zjistili, že přesun tří kol s naloženými brašnami na asi 2 km vzdálenou nástupní rampu, je pro nás za dané situace naprosto neřešitelný rébus. Vzhledem k tomu, že do odplutí trajektu zbývalo asi 20 minut, dostali jsme se bez vlastního přičinění do velmi frapantní situace. Co teď? Mozkové závity v bolavých hlavách začaly pracovat na plné obrátky a potom jeden z nás, myslím, že jsem to byl já, dostal ten spásný nápad. Řešení se nabízelo úplně samo, jen na něj přijít! Vyčkáme před nedalekým kontrolním stanovištěm policie a celníků příjezdu autobusu s Jiřím (ten měl podle jízdního řádu přijet 5 minut před odjezdem trajektu), a už bude záležet jen na něm, jak naloží se svým kolem. Čekali jsme tedy za nemalého zájmu příslušníků německé pohraniční policie před jejich budkami. Začala hra s časem, v dálce jsme viděli trajekt, na který jsme se měli do 15 minut nalodit a autobus stále nikde. Nervozita stoupala. Vtom se autobus objevil. Máváním pravou rukou shora dolů, přesně tak, jak je to popsáno v příručkách pro profesionální řidiče, jsme vyzvali jeho řidiče, aby před šraňkami zastavil. Bohužel, zřejmě neúmyslně, na naší výzvu nijak nereflektoval a vjel do odbavovací zóny. My jsme však v tomto dramatickém okamžiku neztratili duchapřítomnost. Slávek vnikl do prostoru „země nikoho“, nic nedbal arogantního chování řidiče, který vůbec nechápal vážnost situace a s použitím přiměřeného násilí nastoupil do autobusu, odkud vzápětí vyšel se silně podnapilým Jiřím. Po menším incidentu s jedním starším celníkem s fašistickou vizáží, se nám podařilo vnést Jirkovo kolo i s jeho věcmi do autobusu, ale to už do odplutí trajektu zbývali jen vteřiny. Bláznivý závod s časem se dostal do velkého finále. Riskantní sprinterskou jízdou na kolech jsme dostihli odplouvající trajekt v posledním možném okamžiku.

Byli jsme z této epizody natolik rozrušeni, že jsme museli, abychom naše tepové frekvence přivedli do normálních stavů, vypít během několikahodinové plavby zbývající piva a načnout další láhev tvrdého alkoholu. Během cesty jsme také seznámili Jirku se změnou plánované destinace našeho putování a s tím souvisejícím zvýšením denní porce kilometrů a on celkem ochotně souhlasil. V tomto směru jsme také zodpověděli dotěrné otázky na účel a cíl naší cesty, které nám po vylodění kladla švédská policistka (mimochodem se v daném případě jednalo o ztělesnění intimních představ nás submisivních mužů s fixací na uniformy), která byla první z očekávané řady dlouhonohých blondýn, které nám měly náš průjezd Švédskem zpříjemňovat prakticky na každém kroku. Sice poněkud nejistě, ale přesto frajersky a jakoby ledabyle jsme se opírali o naše kola a stále dokola jí říkali, že jejich zemí pouze projíždíme, nehodláme se zde zdržet více než několik málo dnů a skutečným cílem naší cyklotůry je Severní polární kruh. Zadívala se dlouze do našich vodnatých očí s překrvenými spojivkami, obdivně si měřila naše vypracovaná těla od hlavy k patě a zároveň se na nás mile usmívala. Teprve po chvíli jsme pochopili, že se nesměje na nás, ale nám. Nakonec jen zakroutila hlavou, nechala vyniknout své půvabné šíji opatřila naše cestovní pasy příslušnými razítky a popřála nám poněkud ironickým tónem, který ale nemohl ani v nejmenším nahlodat náš elán, šťastnou cestu. Tak jsme tedy začali naše putování.

Pokračování příště…

Medák

Napsal uživatel Anonym dne Po, 20.10.2003 - 01:22

Comments

Tak to vidíte, že jsem se nakonec do toho Švédska dostal (viz S panem Pipem přes Polsko). Sice až na druhý pokus a ne s Dr. Hronem, ale s dvojicí Highlanderů z Humpolce, ale byl to skvělý výlet. Však se to všecko dočtete v pokračováních.

Zrovna jsem to chtěl napsat do vzkazů, ale když už se ptáš tady, tak: JE MOC PĚKNÁ.

jo, ikonka je bomba, co se týče článku taky, ale nezdá se vám, že podstata všech článků od tater až po švédsko je furt stejná? asi prostě jiní nebudem. za 35 hodin odlétám do švédska, pošlu vám z tama též nějakou veselou reportáž. navrhuju vytvořit speciální ikonku - švédsko.

To je samé: Švédsko, chlast, výlet, kruh. Vůbec ale, vy syčáci, už nemyslíte na to, že kdyby vás onehdá soudružka učitelka nenaučila číst a psát, nejenže byste žádný článek nestvořili, ale kdyby ste i stvořili, dávalo by to celé za hovno smysl! HH!

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.
Refundo.cz