Předvánoční úklid

Krásný pozdrav z hor zasílá
Michal

To by bylo.
Jenže, chtěl bych Ti toho napsat víc.
A taky trochu odvázanějc.
Napsal jsem pro Tebe
báseň.

Je možná hloupoučká pro mne,
ale doufám, že Tobě se bude líbit.
Mám Tě rád a tak nejen,
že jsem Tě zahrnul do svého románu,
píšu na Tebe a pro Tebe,
básně.

Básně tři, 
myslím, že to stačí,
je v nich vše.

Postupem času je cenzuruju,
je to hloupé,
je to tak.
Autocenzura.
Jestli to někdy dostaneš do rukou,
do Tvých krásných dlaní,
neboť vše je na Tobě
krásné,
věz,
že překonal jsem sám sebe.
A to je co říct.

Jestli se ti hnusím
a toto taky,
tak se nenuť,
vyhoď mne i toto 
do koše.

Papír zetleje,
zdánlivě zmizí.
Myšlenky zůstanou
já to přežiju
a nakonec
taky zetleju.

Teď je večer, dost pozdní noc.
Sme hodně pili, hodně pařili,
taky trochu zahulili,
asi proto,
že jsme sami.
Teď už je to kocovina,
totální.
Jsou to kydy,
pro mě to dost znamená!

Já vím,
říkalas, že je ti to jedno,
ale stejně,
tomu nevěřím.

Rád bych nevěřil více věcem,
přesto věřím.

Možná je to moc hluboké,
přemýšlivé.
Říkali,
že jsi taková, jednoduchá.
Možná, že snad.

Tomu se mi nechce věřit,
přesto tomu pomalu
začínám věřit.

Já Tě neznám,
to musíš vědět Ty.
Pravda je,
že se ve všem moc vrtám
a z toho jdou strachy a problémy.
Snaž se mne pochopit,
prosím.

Mám Tě rád.
Možná kecy,
já vím, chybí činy. 
To je to vrtání se ve věcech.

Zjistil sem,
celkem nic,
totiž, nevím co jsem zjistil,
cítím to,
neumím to popsat,
je hluboká noc
a chce se mi spát.

Celou dobu, co jsem to po těch letech poprvé četl, jsem dumal, kdo to je? Která neznámá, "jednoduchá, možná, že snad", byla ta "šťastná". A kde je jí konec, co teď asi dělá, vzpomene si vůbec na nějakého Hampejze? Pak jsem dočítal a na konci stálo:

Dobrou noc, lásko,
dobrou noc, Heleno!

Přeji Vám všem krásný předvánoční čas.