+

V nedělu aj v pondělí jsem se čistě náhodou vyskytl na Míru, právě ve chvíli, kdy hosté evidentně připíjeli na nějakého zesnulého. Na nic jsem se neptal a doufal jsem, že toho komu se připíjí neznám.

Umřel Mira Šoustek. Vzhledem k tomu, že nejsem řečníkem na pohřbu si můžu dovolit naprosto subjektivní vzpomínání. Nikdy jsme nebyli kamarádi, kteří by si řezali žíly jako Vinnetou s Old Shatterhandem. Sere pere...

Poprvé si na něj vzpomínám z doby bubenických večírků. Mobily tehdy ještě neexistovaly, takže nechápu jak jsme se tehdy vlastně shledávali. Ale dycky to dopadlo. Parta čítající až desítky lidí. A dunění kmenově-mšózní až do odjezdu autobusu (aspoň pro mě :-) ) Mira jako jeden z pilířů. Krása!

Teď jsem asi pětkrát přepsal řádek..... Nechci nic víc než udělat zprávičku na Mani, že Miru už v UH nepotkáte. Dycky jsem ho šacoval, že je přibližně stejná váhová kategorie jako já - z hlediska lidského. Ale on se dycky trochu víc držel toho hudebního snu. Prodával hudební nástroje, když já jsem upadl do bahna kamionové dopravy. V době kdy já už jsem vzdal aktivní hudební tvorbu, on valil s Anitokokem - a je to nějaká paráda ( http://bandzone.cz/anitokok ). Vlastně jsem mu vždycky trochu záviděl.

Z vehiklů které mně prodal si nejvíc vzpomínám na první sluchátka. U těch dalších mašinek už to tak ani nemám. Kdykoliv jsem si ty sluchátka doposud dával na uši, dycky sem si na něho vzpoměl. Dobudoucna to bude asi ještě zajímavější.

Třeba existuje nějaký "nebesský Krab" kde si zase všeci zabubnujem.

Napsal uživatel tap dne Út, 29.11.2011 - 20:21

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.
Refundo.cz