Jak život letí o 106

Kdysi před dávnými časy, když tu ještě s námi běhali draví ještěři, jel jsem vozem jednou zakázanou cestou.

Stěhoval jsem vlastně Dušína Pernického (nejedná se o nedávno zesnulého gen. Pernického) z jeho bydliště nad masnou v Míkovicích do nějakého nového úkrytu. Na této cestě číhala past ve formě hromady kamení. Té pasti jsem se na poslední chvíli vyhnul, vůz zastavil a nastražené kameny počal naštvaně rozmetat.
Nato z blízkého domku (pozorovatelny) vyletěl obyvatel (a zakladač pasti v jedné osobě) a pustil se do mě. Roztrhl mi košili a tužil se k činům ještě hrozivějším, když jsem ho poučil o trestněprávních následcích takového jednání. Tedy násilí zanechal. Pouze dodávám, že ten muž je známý silák.
Až dodneška jsem nepochopil, že se na něj kvůli tomu nemám mračit, teprve teď mi to došlo. Došlo mi, že celá ta záležitost je hlavně legrační, mám se jí leda smát a také za ni být vděčný, neboť vypovídá o životě jako o pobytu v příboji, ne o hladině bez pohybu.
Moc se těším, až toho pána zase někdy potkám, hezky ho pozdravím, případně i na celou věc zavedu řeč. Jinými slovy je vždycky nutné odpouštět (beztak často ti ublížení sami natropili dosti a třeba za všecko sami i můžou - v tomto případě jednoznačně!) a věc vidět z té lepší stránky.

Minulou neděli (19.2.2006) dovršil jeden kontroverzní umělecký činovník, Ing. Dr. Hron, podivuhodnou metu třiceti let. Nebudu komentovat, že slušní lidé se takové věkovitosti nikdy nedožívají, vypovím zde pouze jednu legendu:

Kdysi před dávnými časy, kdy ještě po našich lesích běhali zubři s vykulenýma očima, jel Drahoš Hron ze Střílek domů. Jel autobusem a pokusil se o malý juvenální podvůdek: jízdenku si zakoupil pouze do první zastávky (jedná se o nehostinné místo ve Chřibských lesích, v takové ostré zatáčce plné odpadků), avšak ve skutečnosti zamýšlel vystoupit až v městě Hradišti. Bystrý řidič ale na této zastávce neopomenul chlapce vyzvat, aby vůz opustil, načež se Drahoš ocitl v situaci dosti nezáviděníhodné a hlavně vůbec ne tam, kam se dostat chtěl. O jeho dalším osudu vím jen tolik, že 29 týdnů (nebo 29 let?) pak bloudil v lesích, během čehož dosáhl osvícení. Stravoval se ve Chřibských hospodách a bavil se lovem žab, vos a sov.

Je vhodné doplnit, že v situaci, kdy cestujícího zlomyslný řidič vystrnadí z vozu na neplánované zastávce, nepomůže ani láhev octa či kyblík rousňáků nebo padající hvězda. Prostě to tehdy byla mela, ale jak ten čas letí o 106, dnes už jen skvělá legenda.

Všechno nejlepší k narozeninám, Drahošu!
(A z nabízených položek ocet - žížaly - kometa si zvol jako dárek dle vlastního uvážení, nechť tvá makabrózní libost dosáhne si ukojení!)

ocetzizalakometa

Napsal uživatel Lipan dne Po, 27.02.2006 - 10:51

Comments

Tak já ti Lipane moc děkuji za přání a že sis na mne vzpomněl, ty juvenilní časy byly moc fajn. Dobře se blblo, člověk byl plný optimismu a očekávání, které se nakonec přetavilo úplně někam jinam. Já jsem se se kolem 19.2. 2006 nad tím zrovna zamyslel, taková ta životní bilance /pětinka života za mnou/ a rozhodnul jsem se, že už se nad tím raději nikdy zamýšlet nebudu. Já a umění jsme na sebe nějak zapoměli, ale kdopak ví? třeba se zase potkáme a vytneme nějaké to SHOW. Tož tak. K narozkám chcu žížalu, živou a rozmrzlou, slavnostně ji vypiju v gořalce na svou počest.

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.
Refundo.cz