Hampejzův Skotský deníček I.

Zdravím ze Skotska, z Edinburgu, kam sem odjél na tři týdně, trošku vylepšit angličtinu a zásadně něco udělat s neutěšeně vysokým golfovým handikepem. A protože sa na Maňi poslední dobů nic moc neděje, budu vám postupně líčit jak sa tady mám.

Den D, neděla, čiliže odjezd, začala tím, že ně Lucka volá z cesty na chatu na Ostrožsků, kam si vyrazila na týden s děckama a tchyňů a slibovala si taky poléčit svůj golfový hendikep, že na Radiožurnálu hlásali cosik o uzavřené Olomouci a že vlaky stojí. Mrknuvše na internet sem zjistil, že je to tak. Srážka posunovacího rušňa s cisternama je sice atrakce, no ale padla tím nádherná možnost jet do Práglu éčékem v jídelňáku.

Měním plány a vyrážím na bus, no protože su tam o půl hodiny před odjezdem, sednu si do koutku a čtu Sport. Zatím tam nikdo néni. Po 20 minutách zvednu hlavu od poslední stránky a vida, už nejsu sám, naopak, přede mnů stójí cca 28 lidí s bágáží různé velikosti. Do prdele! Nadávám si do idiotů a stůpám si na konec fronty. Vešel sem sa a do Hanáckých Atén vjíždíme s 10 minutovým zpožďéním a já balancuju na jedné noze umně zapasovaný mezi ostatní spolucestující. Naštěstí sa část z nich pakuje, sedám na poslední sedadlo v zadu uprostředka a usínám.

V Brně sa probudím před Zvonařků, aktuální zpoždění 10 minut. Bezva, čas na přesun ze Zvonařky ke Grandu na žlutého busa sa ně tím zkrátil o třetinu a limitně sa rovná nesplnitelné misiji. Nasazuju batoh, na pravé rameno bag převážený přepravovanů slivoviců a víniskem coby dárek pro budoucího domácího a tahnu kufr na neposedně poskakujůcích kolečkách ke Grandu. Přes čumák ně práskne čtyřicítka vedro a je ně jasné, že boj o Skotsko začíná. Žlutý bus stíhám s pohodlnýma 40 sekundama, no eště 10 sekund navíc a byl bych nervózní. Takhle sa kůpu ve vlastní šťávě, pozdravím sa s ředitelem Rosťou a ředitelků Jarmilů, co jedů taky, a přilepuju sa zádama ke kožené sedačce.

Cesta na letiště pak proběhla v naprostém klidu.

Na letišti se střetáváme s ředitelem Markem a ředitelem Liborem, častujeme se meruňkovicí a slivovicí a v předtuše neznámých dobrodružství poprvé zazní hláška: „Don’t panic!“ (bude vysvětleno dále proč zrovna tato věta). Jdeme na několik posledních Plzní (LICHVA, VYDŘIDUŠI, VRAŽDA, POMOC, ŠIZUŇCI JEDNI, ale žízeň je, no). Sledujeme porážku Berdycha a kujeme pomstu na radující se Španěly. Deme na pivo. Přibaluju do bagu sedmičku vína ředitela Libora a do batohu jeho slovníky. On se tam snad jede učit???

Při odbavení zavazadel mě slečna na přepážce přesvěčuje, že bag a kufr jsou v nadváze. Tvrdím, že to není možné, ať si to ověří, že mám bag zaplacený. Ověřuje to. Dělám vtípky. Ověřuje jinde, pak zas, vtipně konverzuji, slečna se nesměje... Přestávám se taky smát, nakonec sem měl pravdu. Slečna se usmála a konečně taky konverzuje. Rozcházíme se v dobrém duchu s úsměvem na tváři. I celá fronta za mnou mě miluje, neb ta druhá fronta vedle už není, ale želbohu, z té naší se k té druhé nejde dostat...

Konečně odbaveni! Procházíme kontrolou i rentgenem. Ředitel Marek plánuje koupi ještě nějaké flašky na zpestření cesty. Dáváme si další pivo. Kecáme o tom, co sme kde kdo zažili na letišti. Dávám k dobru historky z Madridu i šwédské Arlandy, kde si mne pokaždé vytáhnuli z řady a proklepli spolu se všemi Pákistánci hlubším výslechem typu co, proč a jak a kam atd. Všichni se tomu smějeme.

Objevujeme, že se dají koupit se slevou plechovky Plzně. Kupujeme a necháváme je chladit. Další pivo. Ředitelka Jarmila se nesměle ptá, jestli opravdu budeme dávat ještě další pivo. Že bysme už možná mohli do letadla. Letadlu hlásí hodinu zpoždění. Jupíííí, další pivo. Ředitelka Jarmila si nedává ani nyní. Dáváme plechovku před odletem. Ředitel Marek zapomíná koupit flašku a už sme v letadle. Máme zaplacenou večeři, takže se servíruje. Dáváme si naše pivo. Letuška si vybírá mě a s úsměvem nás napomíná, že v low-cost letadlech je zákázáno pít vlastní alkoholické i jakékoliv jiné vlastní nápoje. Achto prokletí sedadel v uličce. Bezva, už sme stejně po večeři a tak jí s úsměvem odvětím: „OK, další už si asi nedám...“. Dopíjím a dřímu. Opravdu si další nedám, dali si ho na tajňačku ředitelé Libor a Marek. Přistání je divoké, nějaké turbulence či co, ale pilot je šikula.

Konečně Skotsko. Zima. Poprchá. Svítí sluníčko. Větr duje. Opět přeháňka, svítí sluníčko a už nás autobus dovezl na přílety. Vystojím si frontu a s úsměvem podávám pas britskému imigračnímu policistovi. Hezky se na sebe smějeme. Pár konverzačních frází. Nějak to dýl trvá, on už se nesměje. Přestávám se smát taky, on je vážný. O to víc se smějí kamarádi ředitelé za mnou. Úředník projíždí po třetí pas čtečkou a pak mi důvěrně sděluje, že tu máme menší problém. Kamarádi ředitelé se stále smějí, Hampejz už je zas za Pákistánca, hahaha! Posílám je pro zavazadla, neb můj úředník mi sděluje, že mám asi neplatný pas a věc se bude řešit. Musí proběhnout důkladnější kontrola na Interpolu. Jsem usazen na lavici a čekám. Kolem prochází zbylí cestující a divně se na mne dívají. V uších mi zní doporučení školy, do níž jedu: If any troubles or if you don’t understand anything, don’t panic! Don’t panic! OK, nepanikařím, ale to se kurva hezky řekne a hůř dělá. Kolem stojící policajti a imigráci se netváří zrovna přívětivě. Ředitelé na mě mávají přes sklo a ještě se smějí. Tož já už ne. Úředník se vrací. Sděluje mi, že můj pas je opravdu hlášen v databázi Interpolu jako kradený a zřejmě mne nepustí do GB, pokud věrohodně neprokážu svoji identitu.

Hampejz vs. GB 0:1.

Výslech – kdo su, kam jedu, co tam budu, proč je můj pas v evidenci Interpolu a jak si jako myslím, že se dostanu do GB a co jako teď míním s nastálou situací dělat. Uffff. To by snad měli vědět oni... Tak tato poznámka nepadla na úrodnou půdu.

Hampejz vs. GB 0:2.

Mají se mnou svatou trpělivost a dávají mi další šanci. Pasáží o tom, že jsem majitelem více pasů jsem si opět nepomohl.

Hampejz vs. GB 0:3

Pak si tu věc vysvětlujeme, jasně, i v GB můžete mít pasů tři prdele (Hampejz vs. GB 1:3), ale já nejsu z GB. Su z nějaké České republiky (tak to už máme Hampejz vs. GB 1:4) a je několik možností řešení.

Než mi je nastíní, dostávám 2 minuty na vysvětlení celé věci jednomu z již nesmějících se ředitelů. Vybírám Libora a pod jestřábím dohledem dvou policistů opodál mu říkám, co vím a že nevím, co bude, tak ať čekají, že přece: „Don’t panic!“

Hampejzovi možnosti:

a) návrat prvním letem zpět, no bezvááááááááá! b) čekat pár dnů v zóně nikoho, než mi sem Lucka pošle občanku a nebo druhý pas a modlit se za jejich platnost.... c) poslat posla na konzulát k ověření mé totožnosti a vůbec pro pomoc, v této pasáži jsem si začal s angličtinou opravdu nerozumět, protože už toho na mě bylo přeci jen moc a nastíněné řešení se jevilo jako šíleně komplikované a detaily zanikaly v nesrozumitelné směsi skotské angličtiny, d) přejít do aktivní ofenzivy, vsadit vše na jednu kartu, tvářit se mile a důvěryhodně a úředníka přesvědčit, že přece

1) Hampejz nemůže za to, že někdo někde zadal do databáze Interpolu jeho pas jako kradený a přece to ani nemože vědět a jak k tomu přijde... Yeah, that´s true!

Hampejz vs. GB 2:4

2) Sme snad členi EU, tak jaképak kontroly na hranicích, prostě cestuju za vzděláním a golfem, turista jak vyšitý...Hmmm, that´s possible, really, may be... A pak slastné: OK! Hampejz vs. GB 3:4

3) Na tento pas jsem byl několikrát na několika letištích, jezdím s ním po celé Evropě, nedávno tam a před tím onde.... Mlčení. A pak...

Hampejz vs. GB 4:4

4) a protože sem inteligentně nedodal, že přece nevypadám jak terorista

Hampejz vs. GB 5:4

OK, tady vám vracíme pas a zde máte několik doporučení co dělat:

1) Kontaktujte ambasádu a sdělte jí, co se stalo.
2) Pro zpáteční cestu by bylo lepší si nechat dopravit jiný dokument.
3) Nikde se s tímto pasem v GB nechlubte.
4) Je to jen a jen na naší dobré vůli, že vás pouštíme dál.
4) Užijte si pobyt a mějte se hezky, za způsobené problémy se vám opravdu omlouváme...

Vivat anglická (skotská?) pohostinnost!!! Su na druhé straně. Podotýkám, že s nama cestovala skupina mladíků ve skotských kiltech a nizozemských fotbalových dresech. Jeden z nich odešel od přepážky v poutech... Tak to sem nedopadl nejhůř. Vysíleně usedám na lavici v příletové hale a nějak se snažím vysvětlit zbytku skupiny v čem byl problém. Nechápou, nakonec, já taky ne. Pak mi ředitel Libor oznamuje, že

a) se mu v mém bagu rozbilo víno pro hostitele a po celém letišti kudy s ním šel za ním zůstává loužička... Bag smrdí a je v něm malinko vlhko, vyhazujeme igelitku s ručníkem plným střepů, po tom snad někdo musel skákat či co. Naštěstí slivka v plastu přežila.
b) díky hodinovému zpoždění letu a mým hrátkám s britskými imigračními úředníky tady na nás už opravdu nikdo nečeká a co jako teď v 11 večer budeme dělat
c) že by si dal panáka, což považuju za první hezká slova po příletu do Skotska a s povděkem vytahuju půllitr slivovice a pořádně si zavdáváme.

Dostal se Hampejz a zbytek skupiny z letiště ke svým hostitelům? Šli ráno do školy? A co golf? A jak chutná skotské ALE? A skotská WHISKEY? A co vlastně Edinburgh? A bude kde sledovat semifinále MS? A co Fáfa s Tečákem?

Pokračování příště... 

Napsal uživatel Hampejz dne Pá, 09.07.2010 - 13:32

Mohlo by ťa zajímat

Comments

Nemohl bys připojit tabulku, kde by v jednom sloupci byl přesný čas, v druhém druh alkoholu a ve třetím vypité množství? V proudu děje to vypadá až nepravděpodobně vypadá to, že si vymýšlíš víc než Graham Chapmann v Biografii jednoho lháře, když pop

Moc hezký příběh! Ze Skotska mi sice mírně mrazí (zima, komáři, déšť a ještě další komáři), ale respektuju, že rozmanité formy alkoholů tyto strasti trochu plaší. Uvidíme, s čím se slavný borec nakonec vrátí. Jen by mě třeba zajímalo, co tamější krm

Hampejzu, posílám do Skotska obrovského francouzáka! Díky za brilantní článek a těším se na pokračování. Nesnižuj laťku!

Díky za krásný článek - doufám, že jen první a ne poslední. Měli bychom si tě dát všeci za příklad a taky napsat aspoň jednu historku z prázdnin!

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.
Refundo.cz