Genetika

Je to dítě naše?Jeta holka moje? Je ten kluk náš? Takové a podobné otázky dnes,v době DNA testů,vrtají hlavou mnoha otců a v poslední době dokonce i mnoha maminek.Ani já jsem se té otázce neubránil.

„Jani,je ten kluk náš?!“ zaůtočil jsem jednoho večera na manželku.
„A čí by jako byl?“
„To nevím,ptám se,jestli je náš“
„No chytrý je určitě po tobě Ivošku“
„Ale nemá vytrvalost!Dneska jsem si s ním byl zaběhat a vydržel sotva tři kilometry“
„Tak to má možná po mě“
„Tak na to Ti neskočím!Trvám na testech DNA“
„Ale proč?“
„Nebudu přece vychovávat cizí psisko!“
„Nemluv o Ronečkovi tak škaredě,je to náš pejsek,nikdy jsem neměla jiného!“
„To doufám,ale myslím že není ani Tvůj“
„To nemůžeš myslet vážně Ivošku,dobře víš jak vrtí ocáskem když mě vítá,jak po mně skáče,jak mně vždycky oslintá“
„Vtom máš sice pravdu,ale kdyby byl Tvůj,byl by míň huňatý!“
„Ale on se přece neholí“
„A míň by slintal!“
„Ale to má možná po Tobě“
„A nevrtěl by ocáskem“
„Ale ty se někdy taky vrtíš a jsi můj!“

Takové a podobné argumenty jsem předhazoval manželce,ale byl jsem si jistější a jistější,že na testy DNA nepudem,co kdyby ten psisko opravdu nebyl náš? 

Ronecek

Napsal uživatel Ivoš dne So, 24.11.2007 - 22:35

Comments

K této tématice se velmi sympaticky -ač nepřímo - vyjadřuje i film Jana Hřebejka Madvídek, který má pojetí a je moc dobrý.

Toho nezapřeš! Pominu-li tu mohutnou postavu, chlupiska a to že je to pes a podívám se mu přímo do tváře, je naprosto jisté, že je Tvůj! Prostě ksicht sedí na 100% a ten škleb ...

Na kole ti asi stačit nebude, ale ve vodě tě roztrhá na kusy!

Jen velmi málo je těch lidí, kteří se dokážou ve svých myšlenkách zabývat odpuštěním vůči druhým lidem. Takových lidí je na Zemi opravdu velmi málo.

Avšak ještě méně je těch, kteří dokážou doopravdy odpustit, a tím se oprostit od sice pozemsk

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.
Refundo.cz