Fáfůf kamarád kapitán Broňko vstupuje do hry

Kapitán Broňko byl vojákem ve výslužbě. Dostal palicí přes hlavu, tak ho museli poslat do důchodu. Paměť mu od té doby sice blbla, ale za to s ním byla prdel. Každý den chodil k Fáfovi na besedu a vykládal nesmysly. Například že viděl film Kosy na sněhu, nebo zajímavý snímek se Sádrou Boloko, ale na název si nevzpomněl. Za to si dobře vzpomínal na své žíznivé vole a tabákem nenasytné plíce.

Nejraději vykládal o armádě, jak tam hrdinně mazal karty a pil tvrdý alkohol ve službě. „Jojo“ povídal pořád dokola.“Já jsem měl na pití dobrého učitele, nějakého Tondu Handlového ze Samoty, on tam dělal číšníka a já jsem mu pomáhal. Třikrát byl na léčení a nic mu to nebylo platný! On vypil tak dvacet panáků za směnu a já sem byl pověřený ho hlídat. Majitelka se vždycky ptala: Co Broněčku pije pan Handl? A já vždycky odpověděl: Kdepak! Ten se alkoholu ani nedotkne. A to mě vždycky pan Handl poděkoval a pravil:Vidím že jsi dobrý chlap, tak to nalej dvakrát……Chudák Tonda. Třicet let dělal na Samotě a pak se upil k smrti. Včera měl svátek tak jsem si na něj vzpomněl a na jeho zdraví jsem vypil bratrovu slivovici. Ježíš! Bratr mě ale dal, řekl to mamce a ta mě zmlátila žufánkem přes hlavu, že prej jí už od těch facek bolí ruky.

Ty ses za bílého dne doma opil?“ Zeptal se Fáfa. „Za bílého dne vůbec, já jsem začal už hezky ráno a tak kolem oběda jsem usnul,“ pokračoval Broňko.“To bylo řevu! Mamka mě vzbudila, když došla z práce a ptala se kde je oběd. Já jsem jí řekl že jsem invalidní důchodce, že nic nevím a chtěl jsem spát dál...no doběhla s tím žufánkem a už jsem neusnul. Hrůza….

A co jsi v té armádě vlastně dělal?“ Optal se Fáfa. „Jezdil jsi na mise? Já a na mise?“ Ušklíbl se Broňko. „Dej pokoj! Tam by tě mohli ještě zastřelit a co pak? Já jsem buď kouřil trávu v muničáku, nebo jsme na stráži mastili karty a pili tvrdý alkohol,ale my jsme do huby jen tak něco nedali. My jsme pili jenom absint a ředili ho plzeňskou dvanáctkou a to se ti pak z ničeho nic udělalo strašně dobře a věci měli najednou spád a život se zdál úplně jednoduchý.

Jednou se mi udělalo až moc dobře a odešel jsem ze služby a týden mě hledala Vojenská policie. To byl průser! Naštěstí jsem svůj byt půjčoval vyšším důstojníkům, oni si tam totiž vodili dámský návštěvy, takže se pak všechno krásně ututlalo.

A co ženské? Měl jsi jich jako důstojník dost?“ Vyzvídal Fáfa. „Ježíšmarjá těch bylo!“ Zahromoval Broňko. „Ty byly vždycky zvědavé jen na důstojnický prachy a těch byl dostatek! Pořád se nechali jen vyvážet na drahé výlety, nebo zvát do drahých podniků. To bylo peněz! Na to jeden důstojnický plat nestačil, tak jsme museli s ostatníma vojákama občas něco prodat. Třeba nějaký motor nebo tak a jednou na nástupu major Kokrvec povídá: Tak hoši kdo to udělal? Přiznání je polehčující okolnost! A představ si tři blbci se přiznali! A Kokrvec na ně: Takže dva měsíce bez platu, nebo vyhazov z armády a oni na něj: Majore však jste říkal, že přiznání je polehčující okolnost! A Kokrvec se jak kdyby zamyslel a řekl: Já, že jsem něco takového sliboval? Máte na to svědky? Kdo něco takového slyšel, ať zvedne ruku! No nikdo se neopovážil ani mrknout okem. Takovou měl Kokrvec autoritu, toho jsem měl fakt rád. A byl jsi těm holkám věrný?“ Nenápadně se zeptal Fáfa. „No jo to byl.“ Odvětil Broňko. „Ta která se mnou zrovna byla, no té bych snesl modré z nebe, akorát když mi bylo moc dobře, tak jsem si pletl jména, ale neříkaly nic! Co by taky říkaly za takový peníze…..

Zajímá Vás další bezuzdé tlachání kapitána Broňka?
Tak si přečtěte další díl.
A jaké z toho plyne tentokráte ponaučení?
Lepší jest být polním panákem,
než v armádě vojákem. 

Napsal uživatel xxw dne Út, 15.06.2010 - 06:18

Comments

S odstupem času mě začíná mrzet, že jsem nebyl na vojně. S těma oficírama se mi hned vybavila příhoda, jak jsem Tapovi přinesl lahvoňa na stráž a přiběhl tam mladý důstojník. Toník začal zoufale hledat čepici, aby mohl dle předpisů zasalutovat, ale

za občerstvující článeček. ta partička ze střílek je vyloženě inspirativní. každopádně už to bude pomalu na vydání v papírové podobě - a to bude mít strhující úspěch.

Při vší úctě k autorovi i celému slavnému Fáfovu dědictví, které je pomalu hodné ochrany UNESCO, jsem tentokrát nějaký nedosycený. Snad jsem čekal tragédii nebo aspoň nějakou trapnost či komédii. Ale vylezl mi z toho jen smutný obraz ochlasty, což j

My co Broňu známe víme, že to tak není. Je to mladý muž s okouzlujícím úsměvem, který se umí radovat ze života. Drahoš to asi neměl potřebu dostatečně zdůraznit.

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.
Refundo.cz