Cyklistický závod v Belgii

Vážení přátelé, dnes jste svědky historického rozšíření přispěvatelů na Maňu o autora, jehož občanství není české. Se svými zážitky se s námi podělí Alfons (pro neznalé manžel Sylvy ). Díky jeho lingvistickým schopnostem je celý v češtině. Mým úkolem bylo pouze doplnit interpunkci, drobné rozkošné chybičky jsem v textu ponechal záměrně, aby na Vás, dle slov autora, dýchl „ německý vzduch“. Příjemnou zábavu přeje GuRu

Tak udělal jsem to!!!

http://www.firstfotofactory.com/cgi-bin/cosmoshop/lshop.cgi?action=showrub&rubnum=events.tilff07&wkid=1180951106-28831&ls=e&gesamt_zeilen=10 napiš tam 33963

Sobotu odpoledne přisel jsem vlakem a s Berggeitem do Liege. Měl jsem novou kasetu (12-23), nový řetěz a nový žádný plast. Pro lidi, který neznají ještě Berggeita (má starý italský ocelový rám "Concorde" a přehazovaní Campagnolo Speed Triple 3x8).

Na nádraží čekali kluci z Kolína: Petr (architekt, má české rodiče) a Johannes a Marius (mladé německé studenty). Všichni nosili jsme velký batochy s stanem, karimatky a spatsáky a vypadali jsme spíš jako na čundru než na závod. 
Okamžitě museli studenty si podívat na Berggeita. Sice kritizovali jeho váhu (ne moje), ale Campagnolo skoro ještě neviděli a jim to zajímalo.
Pak dalším vlakem do Tilffu. Malé městečko 10km jižně od Liege, start a cíl amatérské verze jarního klasika "Liege - Bastogne - Liege". Jeden z "pět monumentů cyklistika".
http://en.wikipedia.org/wiki/Li%C3%A8ge-Bastogne-Li%C3%A8ge

Byly jsem jediný ve vlaku s kolama. Belgičany holt všude jezdí autem a hlavni mají všichni auta.

Předpověď počasí bylo dost špatně. Bouřky měly byt ještě stejný den a potom stále přeháňky a měl se ochladit. V Tilffu našli jsme rychle na camping, kde jsme si za neuvěřitelně málo peněz ubytovali. (2 Eura na osobu). Všichni byli jsem spokojeny, že počasí ještě bylo v pořádku. 
Šel jsem k organisátorům závodu pro registrace. Moje startující číslo bylo už připraveni a jsem si koupil tričko jako suvenýr a potkal jsem zase kluci u supermarketu koupit vodu, ovoce a čokoládu (a krabice cigaret kterou jsme spolu ještě ten stejný večer vykouřili, ať nikdo nemá výhodu druhý den). Zjistili jsme, že v Belgii v supermarketu nejsou müsli-tyčinky a banány už byly vyprodány. Tak aspoň koupil jsem ještě "Six-pack" (malá krabice piv se šest flaškama) a mohli jsme si dát u řeky pivo. Po čínském večeři šli jsme spát.

Ráno už byla jiná atmosféra. Vstávali jsme v 7 hodin. Jsme si vybrali trasu 137km a mohli jsme odjet mezi 7.30 a 9.00 hodin. Dlouhá trasa přes 230 km už začalo mezi 5.30 a 7 hodin ráno a krátká na 67km mezi 9.30 a 11.00. Na amatérský závody v Belgii většina neexistuje měření času a každý může začínat kdy chce. Jeli jsme k startu se nechat odzvaknout registrační lístek a v tento momentě začalo příšerně pršet. I v noci pršelo asi už hodinu, ale teď to bylo fakt děs. Spátky na camping pro pláštěnku. Mel jsem zkutečni náladu to celý nechat a radši chodit do hospody, ale kluci nechtěli rezignovat. Čekali jsme před pekárny na lepši počasí, které nechtělo přijít. Marius ještě kontroloval tlak v pneumatiku a si zlomil ventil, ale ještě to drželo ten tlak. On byl sice nazraný, ale chtěl jezdit. Tak divní kompromis. Máme jezdit 10 km a potom budeme se rozhodnout jestli pokračujeme nebo ne. Úplné blbost, protože bylo jasné, že po 1 km budeme všichni úplně mokrý a neexistuje rozdíl mezi mokrý a víc mokrý. Tak holt jeli jsme na závod.

Dohromady jeli 6.000 cyklistů na ten závod. Provoz cyklistů jako blázen. Po tři minutách byli jsme sice mokry, ale kolem nás už skupina asi 30 lidí velká. Po 10km na rovině s nízkým tempem už nám aspoň bylo trochu teplo. Skupina jela velmi rozumitelně a nikdo to hlavně z kopci nepřehnal v dešti. Všichni se trochu bavily (večina holandsky a franzousky) a bylo to fajn. Tak se náladu u mě zlepšilo.
Po 16 km první pořádní kopec: "Cote de Oneux" 
http://www.climbbybike.com/climb.asp?qryMountainID=234

2,8 km dlouhá a max. stoupaní 16%. Jel jsem na nejprudší místo přes pruhový přechod a mně protočil zadní kolo. Hezký začátek jsme si říkali. 50 metru dále ztratil někdo krabice cigaret, ale nikdo neměl zájem se zastavit a si jednou dát. Už mají přijít jenom další 10 takových kopců! Proč jsem si koupil kasetu 12-23? V obchodě měly také 12-26 a teď by se to skutečni hodilo. Ještě pršelo k tomu jako blázen a náladu se u mně trochu změnilo od Scheisse! směrem strach.
Ale kde to jde nahoru, tak to jde zase dolů. Další kopci zase přišly. Min Prudký (max.7-8% ale 4-5km dlouhé). To šlo líp. Našel jsem rytmus a Berggeit chtěl trochu ukázat, proč má svůj jméno. Jeli jsme pořád ve skupinách. Občas ve větších, občas v menších. Pořád někdo byl rychlejší a někdo pomalejší. Tak vždycky něco a nikdy nuda. Lidi ale přestali pomalu kecat u ježděni. Po 64 km první zastávka s jídlem a pitím. Nafasoval jsem banány, keksy a belgické wafly. S sebou měl jsem hlavni německé müsli tyčinky, suchený fíky (můžu velmi doporučit) a banány. Pití od hlavní sponzor Isostar chutnalo jako zkažené jablka míchaný s Red Bullem, bäh. Ale: Přestalo pršet. Tak u hadice mohli jsme ještě vyplnit bidony a po 10 minut pausu dál. 
Pořád to zamý: Do kopců a zase dolů. Jednou u trasu do kopci byl troubač, který hrál "Oh when the saints go marching in" a někteří cyklisti měli ještě energii se trochu zazpívat. Mě nějak nenapadnul text :-)

Počasí se skutečně zlepšilo a asfalt už byl pomalu suchý. Krátká trasa na hlavni ulice po rovině a nejednou všichni odbočili jsme doleva. Co tam bylo, byla zeď! Zase 15-17% po 300 m, potom zase krátký po rovině a už byl vidět, že ten kopec chtěl ještě ukázat, že něco ještě umí. Zase do kopci. Zase asi 16%. V nohách stejně už neměl jsem moc síly, ale ten kopec mně vzal všichni síly ještě i z rukách. Ale to také ještě jsem přežil. U mně začínal ale jiný vážný problém: křeče. U Prudkých kopců musel jsem změnit posice každý 100 m. Přidat jednou rychlost a stát v pedálech a potom zase sedit s menší rychlostí. Křeč cestoval v levé noze nahoru a dolů. Ale se nevíc líbilo v stehně a tam skoro celou cestu od km 90 do cílu zůstalo. Ale co máš dělat? Jediný možnost bylo se pořád pohybovat, pít, změnit posice a modlit. Nebyl jsem jediný. Viděl jsem spousta chlapu sestupovat a tlačit jejich celokarbonové kola nahoru.

Mezi km 100 a km 120 byla aspoň rovina u řeky. Tak všichni jsem jeli ve velkým pelotonem jako střelba mezi 35-50 km/h. Jenom monotónní zvuk od přehazování bylo slyšet, který byl v tento momentě jako hudba. Všichni bolesti zmizely a jsme si cítili jako americká kavalerie, která spěchala osvobodit pevnost od útoka Indiánů. Tak další pausa: banány, keksy, wafly a Isostar. Křeč si okamžitě vrátil a už skoro nemohl jsem si pohybovat. Ježdění na kole bylo momentálně lepší než tady stát a si dát blbý keksy.

Nejslavnější kopec nás ale ještě cekal. "Cote de la Redoute"
http://www.climbbybike.com/climb.asp?qryMountainID=395 
Má částeční stoupání 17-20%, ale je aspoň krátký, jenom 1,6 km. Dole čekala manželka a moje irské fanoušky. Tak krátká zastávka si hrát na frajera a dál. Jenom tady ne zemřít jsem si myslel. Pomalu začalo stoupání. Na pravé straně byl camping, grilovali tam celý prasátko. Neměl jsem chuť. Na asfaltu byly napsáno jmen závodníků v minulosti. Musel jsem si soustředit na ten kopec. Podíval jsem si nahoru. Peklo! Cyklisti tam byli nalepení jako mouchy na zeď, žádné pohyb! To zvládneš, jsem si říkal. Stal jsem v pedálech, diváci křičeli "skoro to máte", "už jenom kousek" a to nejhorší měl jsem konečně za sebou. Kousek dal na rovině zase křeč a mě nějaký Holanďan upozornil, že mám naštelovat moje zadní přehazování. Jsme si dohodli, že mám momentálně jiný probléme a přehazování může ještě čekat až do cílu, který byl už jenom 15 km odtud.

Poslední 15 km byly v pohodě. Už jenom jeden malý kopec (1 km). Závodit po rovině už musel jsem ale také nechat. Svaly všeobecně protestovaly. Tak už jenom v pohodě do cílu, kde čekali kluci už pár minuty.

Výsledek: Bylo to velmi fajn! Ardeny jsou krásné. Jezdit ve větších skupinách není problém a je zábava. Těch idiotu, kteří nedaj pozor je relativně málo. 
Jel jsem 137km, s 2000m navýšení. Průměrní rychlost 24 km/h. Vím, že Berggeit zvládne skoro všechno a moc to pomůže si namastit pořádni zadek crémem před závodem. Investice do přezuvky by se příště také vyplatilo.

Impresiony na: http://www.sport.be/cycling/tilffbastognetilff/2007/eng/

A. + BG

Video ze závodu

Napsal uživatel alfons dne Po, 04.06.2007 - 10:31

Comments

Mi tento článek moc líbit a těšit se na další od tento autor. Líbit se mi, že je zde sesnouben popis sportovní s dobrodružství a je zábava. Fakt moc pěkné!

Alfi, gratuluju k oběma výkonům, jak sportovnímu, tak pisatelskému! Jsem rád, že to Gerggeit natřel některým celokarbonům a moc se těším na další reportáže!!

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.