Cesta k Protinožcům 5

Díl pátý: Výstup na Ayers Rock

Z motelu v Erldunda jsme vyrazili hned ráno. Po asi 150 kilometrech jízdy se před námi zjevila stolová hora. Nebyl to však cíl naší cesty, byl to Mt.Conner. Škoda, že jsem neměli více času a nemohli zajet blíže. Po dalších 100 kilometrech jsme dojeli k Ayers Rocku. Ten, protože bylo pod mrakem, nás uvítal v poněkud vybledlé barvě. A zde nastala první komplikace – poprvé v Austrálii po nás chtěli platit za vstup na nějakou atrakci. Asi je to tím, že je to jedno z World Heritage site, podobné je to i v Kakadu Parku kde, jak jsme později zjistili, se platí taky. Nezbylo než zalepit 25 AUD na osobu, na naše skoro pětikilo. Tím ale problémy neskončily. Poté, co jsme dojeli přímo ke skále, udělali pár fotek, objeli ji po silnici kolem dokola (obvod 9,4 km) a stanuli před jedinou cestou nahoru, jsme zjistili, že je z důvodu nepřízně počasí zavřená. Byl to šok. Více než týden jsme cestovali od východního pobřeží do středu Austrálie, abychom tam vylezli. Náš cíl byl nyní ohrožen kvůli pár mráčkům na obloze. Ve značně depresivní náladě jsme strávili několik hodin. Neustále jsme se ptali Park Rangerů, jestli otevřou. Láďa argumentoval, že jsme přiletěli až z České republiky a že tam prostě musíme vylézt. Na tomto místě si dovolím udělat malou přestávku v popisu událostí – to aby i čtenář mohl pocítit naši nejistotu a nervozitu. Pauzu vyplním přehledem několika základních geologických a archeologických údajů. Ayers Rock je tvořen arkózovým (tzn. bohatým na živec) hrubozrnným pískovcem červené barvy. Jelikož ten je pevnější než okolní horniny, po jeho vyzdvižení před asi 90 miliony let lépe odolával erozi, která ho vytvarovala v průběhu dalších milionů let do dnešní podoby. V obklopující ploché krajině tento monument s poměrně strmými stěnami převyšuje okolí o 348 m. To je asi jako u nás Pálava. A podobně jako naše Pálava přitahovala člověka od nepaměti, i Ayers Rock je význačnou archeologickou lokalitou a posvátným místem původních obyvatel Austrálie. Australská vláda dokonce tento monument vrátila do jejich rukou (v roce 1985). Takže dnes už se monument jmenuje Uluru, na moc míst se tam nesmí a při vstupu všichni dostávají letáčky, kde se píše, že vstupují na jejich (přitom současní domorodí obyvatelé nejsou potomci těch původních, kteří tam žili) posvátnou půdu a oni si nepřejí, aby tam někdo chodil a zvláště pak vystupoval po jejich posvátné stezce (Mala Track) na Uluru. A taky přikládají obsáhlý seznam pokut, které člověku hrozí, pokud poruší nějaké ustanovení. Každý tam ale jede s cílem vylézt nahoru. Tak i my. Štěstí se na nás usmálo kolem poledne. Cesta se otevřela. Doslova jsme vyběhli směrem vzhůru. Brzy nám ale došel dech. Cesta je velmi příkrá a člověk se občas musí přidržovat řetězů. Když je to mokré, může to být akční. Taky kardiaci prý mají občas problém. Fatální. Jak říká Gaston, kutululu z Uluru – chytit se není čeho. Nahoru jsme asi po hodinovém výstupu dorazili. Tam jsme záviděli lidem, kteří si donesli plechovkové pivo. My jsme neměli nic. Dokonce jsem zapomněl i film, takže mám fotky jen na digitálu. Nahoře jsme asi hodinku relaxovali, jen Gaston a Bilda posílali SMSky, protože tam je signál (v okolí není). Výhled je úchvatný, stovky kilometrů rovné placky, ze které vystupuje jen několik pohoří. Bohužel jsme neměli moc času, takže jsme museli vynechat návštěvu nedalekého Mt. Olgas (místní hatmatilkou Kata Tjuta) i pohled na Ayers Rock v zapadajícím slunci - teprve tehdy se rozsvítí do červena a mnoho lidí tam jezdí jenom kvůli tomu. To se ukázalo být výhodné i pro nás. Na zpáteční cestě u pokladen při vstupu do parku jsme narazili na skupinku harlejářů, kteří se hádali s pokladní, že jedou jen na západ slunce a nechtějí platit 25 dolarů. Neváhali jsme a nabídli jim naše lístky za 15 dolarů. Koupili je, přepsali jen údaj autem údajem na motorce, správě parku to stačilo, projeli dovnitř, my jsme shrábli prachy a vyrazili na zpáteční, 500 km dlouhou cestu do Alice Springs. Jelikož jsme jeli už za tmy a naše auto nebylo pojištěné proti škodám způsobeným zvěří (ani nemělo bull-bar - to je ta traverza vpředu), jeli jsme pomalu. Následující den jsme se šli rozloučit s Alice Springs. Vylezli jsme na kopeček jménem Anzac Hill - památník australským vojákům. Gaston se Sojkou tam nahlas posuzovali atraktivitu místních slečen. Ta, která se jim nejvíc líbila, jim bohužel rozuměla – byla to Slovenka. Večer se odehrála velká párty – oslava Sojkových narozenin. Za tímto účelem jsme zakoupili piva s vyšším obsahem alkoholu (6%), následkem jejichž konzumace nemohu podat přesný popis událostí. Pouze si pamatuji, že místo dortu byl zapálen Laďův slamák a dělali jsme děsný bordel uprostřed spícího kempu. Ráno jsem se dozvěděl, že ta banda opilců na sebe vystříkala všechny voňavky a pěny na holení. Asi to byl dobrý večírek (více informací o průběhu může podat Bilda nebo Gaston). Další den jsme konečně dostali opravený expediční vůz. Ve městě jsme se nachomýtli k zajímavé akci – sjeli se harlejáři z celé Austrálie a chtěli překonat rekord v průjezdu motorek Saloonem. Sjelo se jich asi 140. Chtěli jsme se na to mrknout, ale stále se to protahovalo, předváděli spanilé jízdy městem a další show a my bohužel museli vyrazit na sever. Zvládli jsme ujet ale už jen necelých 400 km a soumrak nás zastihl na další proslavené australské atrakci – ďáblových koulích (Devils Marbles, v hatmatilce Karlukarlu). V rovinaté krajině jsou rozesety kulovité útvary z červenavé žuly. Teprve zblízka si člověk uvědomí, jak jsou monumentální. Mezi koulemi vedly stezky, na některé koule se dalo i vylézt. Brzy se ale setmělo a my vyrazili do nedalekého Tennant Creeku přespat (dalších asi 100 km). Ráno jsme zběžně navštívili muzeum těžby kovů v Tennant Creeku – místa největšího otevřeného dolu na zlato v době poslední australské zlaté horečky. Opět jsou zde prohlídky štol, my jsme ale navštívili jen vstupní část muzea a okolní prostranství - zrezivělé důlní stroje a haldu hlušiny. Zlato jsme nenašli.

Po složitých debatách, jestli zvládáme jet ještě do parku Kakadu, jsme raději vyrazili na přibližně 2500 km dlouhou cestu zpět k východnímu pobřeží. Exkurse do Kakadu parku, který jsme chtěli moc vidět, by nám zabrala minimálně tři až čtyři dny. A ty nám chyběly. Ve svém důsledku by to znamenalo riskantní přesuny v noci, kterým jsme se už raději chtěli vyhnout. Taky nás trochu zlobilo turbo (později se ukázalo, že stačí dotáhnout jen jeden šroubek) a my nechtěli riskovat, že se nevrátíme včas do Brisbane, odkud jsme měli zakoupené zpáteční letenky. Nakonec nutno přiznat, že nás po týdnech strávených jízdou ve vyprahlé pustině lákalo moře a nicnedělání u vody. Takže jsme nakonec na místě označeném Three Ways odbočili ze Stuart Hwy. na východ. Cesta k pobřeží byla nezáživná, trvala nám tři dny. Bylo tam jediné větší město – Mt. Isa. Tam se nám přihodila úsměvná historka. Nakupovali jsme v supermarketu a jako obvykle se dohadovali, co vlastně koupíme. Sledoval nás nějaký děda, který se nás nevěřícně a plynulou češtinou zeptal, jestli opravdu mluvíme česky. Vyklubal se z něj emigrant, který už od konce války žije v zahraničí. Je neskutečné, že česky nezapomněl. My jsme ale vyrazili dál – směr Velký bariérový útes. O tom zase ale až příště.

Galerie
Napsal uživatel ps dne St, 15.03.2006 - 11:01

Comments

Pěkné, zvlášť ten kopec ala Pálava je docela zajímavý. Jako horolezec se musím zeptat, zda by nešel nějak využít i k zajímavým horolezeckým výstupům. Asi šel, že jo? Ale to bych pak asi dostal od původních obyvatel Austrálie přes držku.

Teda jet si pro přes držku na opačný konec světa, tomu říkám expedice. Ale zase na druhou stranu bys jim mohl šukat ty jejich hezké holky, že ...

cituji z brozurky, kterou dostanes pri vstupu:
"Penalties for offences in Uluru-Kata Tjuta National Park"
Reg 12.26 climb a rock face, abseil, bungee or BASE jump, hang- or paraglide ... criminal: $3,300
Takze moc nedoporucuji :(

Počtení si o horké zemi jménem Austrálie a první jarní den způsobily, že zima pekelná - zdá se - konečně ustupuje. Oběma za to díky!

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.
Refundo.cz