To bylo tenkrát v Kysaku

Kysak? Co to je? Pro někoho prázdný pojem. Pro někoho malá ves. Pro mne vzpomínka na prázdniny , při které se ještě dodnes třesu hrůzou, nebo pukám smíchy / záleží na hladině/. Psal se rok 1993. „Mohli bychom jet někam na čundr“ povídá Babinský , práskající si bičem na dvorku. „Dade rozumíš, pěkně naskočíme na nákladní vlak a pojedem na východ!“ provolával skrz rány, které vyluzoval jeho bičík.

07.08. 1993 Žilina

Čtyři blbci: Bab, Dad, Flek a chudák Stehno stojí před železničním mostem u nádraží a snaží se naskočit na kolemjedoucí nákladní vlaky. To se jim asi po šesti hodinách povede. „A jedeme na východ hurá!!!“ provolává Bab štěstím.

 

 

08.08. 1993 Vrůtky 3:30 SEČ

Asi po půl hodině dojeli čtyři blbci do 30km vzdáleného města Vrůtky, kde nákladní vlak končil a vše začalo znovu: Honička z osožákama, líbání se s Babinským abychom oblafli osožáky a naskakování na nákladní vlak. Jel rychle, vymrštil jsem se a drapl jsem madlo a vlak mě začal unášet do dáli. „Kurva zase nikdo nenaskočil, sám nejedu“ povídá Babinský vyskakující z onoho vlaku. „Babi já su naskočený!!!“ volal jsem zoufale. „ Kurva, nemožeš říct dřív!“zahulákal a bez problému naskočil znovu. Flek nevěřil svým očím, ale když si uvědomil že by zůstal jen s chudákem Stehnem, skočil po jedné s voznic na prázdném vagónu, určeném pro přepravu dřeva. Já jsem utíkal jako o život abych našel Babinského s Flekem. Zrovna když jsem běžel po sérii vagónů určené pro přepravu dřeva, slyším volání o pomoc. Chudák Stehno visel na jedné z voznic a marně se snažil přitáhnout na nákladní plošinu. Vší silou jsem ho popadl za batoh a vytáhl jsem ho nahoru.Vlak vjížděl právě do prosvětleného nádraží. Já jsem stačil ještě vylézt na vagón z uhlím a skočit šipku do jednoho z rohů vagónu abych se ukryl před nádražákama. „Pakuj jinam tady je obsazeno!!!“ zasakroval Babinský choulící se s Flekem v rohu, právě když jsem neodvratně přistával na jejich tělech. „Dobrých lidí se vejde“ odvětil jsem s klidem a velkým oddechem, že jsem konečně našel své druhy. Chudák Stehno projel celým nádražím jako opalující se krasavice na jedné z plošin vagónů pro přepravu dřeva, za hlasitých poznámek přiopilých dělníků, kteří čekali na normální vlak „Hlavně nenápadně idiote!!!“ rozčiloval se Babinský, po té co chudák Stehno se asi po půl hodině probral ze šoku, a jaksi se doplazil až na náš uhlák. Pak už bylo jen seskočení v Košicích. Týden neuvěřitelných tortur ve světle našeho vůdce Babinského, jenž by vydali na celou knihu a pak cesta domů, samozřejmě jak jinak než nákladním vlakem.

 

 

16.08. 1993 Kysak 4:30 SEČ

Kysak leží asi 10 km západně od Košic. Babinský vybral tuto obec jako ideální místo pro náskok na vlak, jelikož Košice se mu zdáli moc velké. Po třech hodinách marných pokusů o nalodění jsem ležel v trávě u kolejí a kouřil cigaretu. Ostatní klimbali, jen Babinský se pořád, jako smyslů zbavený, pokoušel naskočit na vlaky, které kol nás projížděli velkou rychlostí. „Vypadáš jak starý rozzuřený motýl“ počastoval jsem Baba vtipnou poznámkou. V tom okamžiku se Baba držel madla a mizel do noci. „Jaja Dada starý motýl jaja“ zavolal na mě s neskrývanou radostí. „Kluci Babi naskočil!!!!“ hulákal jsem na zbytek posádky. V tom Flek. o kterém jsem si myslel že je v limbu, se nečekaně rychle vymrštil a skočil šipku po nárazníku posledního vagónu. Vyšlo mu to a Babi měl spolucestujícího. Zbyl jsem jen já a chudák Stehno, velmi nešťastná kombinace. Jel pomalu, skočil jsem, držím madlo, jsem štěstím bez sebe, chudák Stehno volá že také jede, jsem pořád štěstím bez sebe a jen tak si visím na madle a pak náraz, tma a nic. Probírám se v kolejišti. Po pravé ruce jezdí vlaky na Žilinu, po levé na Prešov. Ležím v tomto dopravním soutoku a nemůžu se ani hnout. Co se stalo? ptám se sám sebe. Najednou mi to dochází. Jak jsem si tak euforicky visel na madle, zapomněl jsem přitáhnout nohy a dostal jsem plný zásah do češek pod koleny od skříně na mazání výhybek, což mě zcela ochromilo. Nemohl jsem se hnout ani o milimetr. Ležím v kolejišti a přemýšlím o budoucnosti a hle! Hnul jsem malíčkem, pak palcem atd. Po půl hodině jsem rozhýbal celé tělo a konečně jsem se odplazil z kolejiště na silnici. Tam jsem se narovnal a začal normálně chodit!!! Obešel jsem celý Kysak a ocitl se zase na železničním mostu. Sedl jsem si, že počkám zase na nějaký vlak a najednou prásk!!! Do mostu uhodil blesk a během minuty se rozpoutalo neuvěřitelné krupobití. Nejkratší cesta na nádraží vedla po železničním náspu. Dal jsem se do sprintu, když tu skrz krupobití uslyším: húúúúúúú. Otočím se a vidím za svou prdelí lokomotivu. Skočil jsem šipku a skutálel se z 12m vysokého náspu do kukuřice, při čemž jsem se vydatně praštil do hlavy. Ležím si tak v kukuřici, padají na mne kroupy, kolem šijí blesky a já přemýšlím o ¨budoucnosti. Pak zase prdl blesk tak blízko mne , že jsem se dal na útěk. Proběhnuvši polem jsem narazil na nějakou lesní pěšinu, po které jsem běžel do prudkého kopce, když tu strom mi spadl do cesty. Lehce jej přeskakuji, pak běžím z kopce a konečně NÁDRAŽÍ KYSAK!!!. Na nákladním peronu pod stříškou jsem konečně v relativním bezpečí. Z batohu vytahuji igelitovou tašku do níž jsem si prozřetelně dal náhradní oblečení. Za chvíli sedím celý v suchém ,pálím jednu marsku za druhou a bilancuji situaci:

  1. hotovost: 20 czk
  2. jídlo: žádné, vše má Baba
  3. ostatní: vše mokré jen pět suchých marsek v mýdlové krabičce
  4. vzdálenost domů: 400km
  5. zranění: kulhám, odřeniny po celém těle, třeštívá hlava
  6. čas: 7:30

řešení: Jdu se za 5 czk vysrat a uvidím. Seru a vše vidím beznadějně. Vycházím z hajzlu- beznaděj. Myji si ruky a najednou za zády slyším přiopilý hlas „ Si akýsi smutný či čo?“Povídá asi dvoumetrové chlapisko . Ha dobrák !!! říkám si v duchu Záchrana přišla sama!!!. „Čo sa prihodilo? Móžem ti hoci ako pomocť?“ Já povídám“Dobrý den vzácný pane, okradli mě a já nemám na cestu domů. Mohl byste mi zapůjčit 100Korun? Nechávám tu svou občanku a vše pošlu zpět složenkou. „ Chlap mě zničehonic chytil pod krk, vytáhl na peron a řval na celé kolo: „Vidíte ho čehúna! Vraj ho okradli! Tuná na Slovensku! Či sa tu krade lebo čo? Nádraží začalo vřít „Daj mu sopljakovi cez kebezňu!!!,ať si chodí žobrať do Čech!!! Řvali všudypřítomní přiopilí dělníci. Zrovna když mě chtěl zabít, tak se mi podařilo vytrhnout a utéct. Asi tři hodiny jsem se skrýval v živém plotě u nádraží a když situace utichla, koupil jsem si dětský lístek za 15Korun do Liptovského Mikuláše. Důležité bylo, býti pryč z posraného Kysaku. Po jisté diskusi s průvodčím na téma: Zda jsem ještě dítě? , vlak zastavil ve stanici Margecany, kde byla 15min. pauza, jelikož nějaký opilec spadl do kolejiště. Ani nevím proč , ale vylezl jsem z vlaku a šel se projít po nádraží. Mimochodem jsem se stavil i v čekárně a co nevidím! Chudák Stehno, špinavý od uhlí si po spává na jedné z laviček. Kopl jsem do něho a povídám „Polícia SR čo tu robítě?“ Vymrštil se, popadl batoh a dal se na útěk. „Kurva Stehno to su já Drahoš vole!!“. Stehno se nedůvěřivě zastavil a otočil se, protřel si zrak a skočil mě kolem krku,začal mne objímat a brečel štěstím. Během toho z něj útržkovitě vypadávali tato slova "Naskočil sem, usnul sem na uhlí, probudil mě nějaký nádražák, honička, utekl sem a tady sem usnul." Já povídám. "No jo, ale co budeme dělat ? Já nemám ani korunu a ty jsi včera říkal že jsi úplně na suchu, když jsem chtěl půjčit kilo" Stehno chvíli přemýšlel o zradě a přátelství a pak vykoktal. " No...ehm...já..se..ehm...podívám do batohu.....ehm.....jestli náhodou...ááá!!!, kde se tu vzali čoveče? To bys nevěřil já tu mám normálně dvě pětistovky!!! Pak mi jednu vrazil do ruky a povídá "jedeme domů!!!".....a to je vlastně konec. Maminka se akorát divila proč mám všechno promočené a jsem tak dotlučený, když ve Chřibech vůbec nepršelo. No něco jsem zamumlal o liškách a pytlácích a běžel jsem k Babovi nahlásit příjezd. Nebyl ještě doma. Druhý den také ne, ale otec mi vykládal, že když jel z Břeclavi tak viděl u silnice stopovat dvě červené postavičky, které mu připomínali Babinského a Fleka..........Pravda byli to oni. Jeli si pohodlně z Kysaku až do Olomouce na vagónu s červenou rudou a pak zapomněli vystoupit z osobáku ve Starém Městě a přejeli až do Břeclavi, a protože byli celý červení a bez peněz, tak je nikdo na stopa nevzal a oni tu štreku celou museli jít pěšky až do Hradišťa....ale to už je jiný příběh.

 

Napsal uživatel xxw dne Ne, 24.08.2003 - 21:30

Comments

Tmou nákladní vlak těžce duní
v mejch uších jenom vítr šumí
kraj kolem trati spí
jen mašinfíra bdí...

Bylo to moc krásné a já jsem skrze čtení mládl a mládl, až jsem omládl o deset let. Teď vidím, že to nebylo zase tak dávno. Vzpomínám dále, jak jsem autora po celých těch deset let rád trápíval... (Však jen zřídka.) Stačilo totiž ten příběh o Kysaku jen nadhodit, ba jen jediné slůvko vzpomenout, tedy to heslo "kysak" před ním říct, a v tu ránu se děly divné věci... Navíc jako by se skrze autorova muka formoval živoucí přízrak. Ten přízrak pak se jmenuje rovněž "Kysak". Vyskytuje se ponejvíce u popelnic na Náměstí. Než už skončím, vězte, že Drahoš se toho přízraku i hesla příšerně bojí. Doposud a nerad. Napověděl jsem zřejmě mnohé...

sakryš, naučte už někdo toho babeho s internetem, ať se chudák taky občas zasměje a něco z toho svého utrápeného života má!

Milý Míšo, Babinský se nikdy netrápí. Babinský zažívá jenom soustavnou slast. Je to profesionál!

Jirko, já si myslím, že by byl eště rozradostněnější!

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.
Refundo.cz