Dny prázdnin se nachylují a po ránu už bývá zima. Plíživě, jak do mozaiky poznání kamínky kladouc tušil jsem svého nepřítele. A že prázdniny končí, svého nepřítele už znám i jménem.

Včera, když jsem jezdil po zahradě sekačkou nahoru a dolů, vetřela se mi do hlavy písnička. Taková ta vtíravá, jak si ji člověk musí furt zpívat, přestože ho už dost nebaví. No a včera to byl zrovna Vlasta Redl se svým songem „Napiš mi brzy“.

Přišel mi mail od Alfonse. S potěšením, že existují na světě ještě větší blázni, než jsem já, jsem se rozhodl jej vydat. Omluvte prosím jeho gramatiku, není našinec odjakživa :) (zvl)

Znáte to. 
Řeknete že jste strážce zázračné včely z Efezu, kterou máte ukrytou v krabičce od sirek. Tato včela komukoli z publika za dva šekély splní přání. Ten kdo má přání, vhodí do krabičky dva šekély (nebo adekvátní množství jiných mincí s ekvivalentní nominální hodnotou). A vy řeknete, že tu včelu těmi mincemi rozmáčkl :-).

Tak tohle se mi o víkendu zdálo:

 

Helena mně šije baťoch. Líbí se mně jak se při tom tváří. Helena se začala učit na šicím stroji. V UH zavírají OP Prostějov. Doufám že to nesouvisí. A taky doufám, že AVX pobere tolik nezaměstnaných šiček.

Stojím, hledím, zírám, mrkám – furt se něco děje, nevěřím svým očím, buď jsem blázen já, nebo se zbláznil zase o kousek víc celý ten svět kolem nás. Nebudu zeširoka tlachat, dlouhé články nudí, navíc Bohdan má zítra tu očekávanou svícu a většina už je stejně duchem tam, proto jen v bodech:

Stalo se tak na vodáckém táboře roku 1986, kdy družinky měli pro pobavení spolutáborníků svých večerní program nacvičiti . Všecky táborové oddíly se vehementně vrhly na tento nelehký úkol, až na družinku Romči S. Tento byl ponejvíce viděn se svými kumpány na louce za táborem, kde klacíkem tloukl špačky či hrál hru v roztahovák.

Vážení přátelé, jaro zaklepalo na dveře a já jsem pro Vás pro letošní sezónu připravil několik přechodů slovenských hor v rámci celoročního tématického cyklu: „Hubneme s Drahošem“ .

„Psíčkařina je věda“, povzdychl si Fáfa, vyhazuje z domu již páté kozačky rozkousané od roztomilých čubantů psích. „To teda je!“ povzdychl pejsek Fufelko, hryzaje nový kredenc z ořechového masívu. „Měl byste si ty vaše blešáky více hlídat!“, lamentuje soused, nesouce v rukách tři roztrhané slepice. „To je pravda!!!“ ozývá se s fronty plné drobných kovozemědělců, kteří třímají v rukách rozškubané zvířecí mrtvoly, před Fáfovou chatrčí. Po té co Fáfa vyplatil i posledního sedláka ze škod napáchaných jeho psíčky rozhodl se pro sebevraždu.