Vážení přátelé, dnes jste svědky historického rozšíření přispěvatelů na Maňu o autora, jehož občanství není české. Se svými zážitky se s námi podělí Alfons (pro neznalé manžel Sylvy ). Díky jeho lingvistickým schopnostem je celý v češtině. Mým úkolem bylo pouze doplnit interpunkci, drobné rozkošné chybičky jsem v textu ponechal záměrně, aby na Vás, dle slov autora, dýchl „ německý vzduch“. Příjemnou zábavu přeje GuRu

Mám své špehy. Donese se mi ledacos.

Tak to teda koukám, co všechno se může člověku stát za 31 let života. Co za třicet jedna, za sedm let, za poslední rok, půlrok, týden, za včerejší večer. A to mám takový pocit, že to zatím byla jenom rozcvička.

Jak je všem známo, spousta z nás se po třicítce asi trochu zbláznila a jak se charakter našich svalových vláken mění z rychlých spíše na vytrvalostní, začínáme vyvádět kusy doposud nevídané. Vždyť on běhá i Toník Plaček?! V mém případě to sice není léčba šokem, protože pravidelně sportuji od ranného mládí, ale výzva železného muže taky není z kategorie obvyklých.

Richard s Jankem to rozbalili. Jako bonus zajímavý cover známé písně skupiny Burma Jones v podání ZVL a ŠKM.

Tak si stójím v nedělu opřítý o blatník mojeho věrného přibližovadla Sazínka, pokuřuju a čekám až sa vyhrabů ostatní občasní turisti, s kerýma sa v poslední době flákáme nedělu co nedělu po nedalekých Chřiboch. Už sem byl aj skoro oproštěný od výdobytků naší doby, toš ale škoda, že jen skoro. Hrábl sem do kapsy zkontrólovat telefón, esli ně negdo nezháňál, gdyš sem ho předtým nechál aj s bundů v autě. Jak na sviňu po mě v tom čase gdosi zatůžíl a tak sem volál na ono neznámé číslo, co že ten otrava chťél.

Holůbci na střeše vrkajů
ze střechy dolů kakajů