Primus inter pares

Prý nápad je to dobrý, ale dáme se do toho až prvního ledna, to se prý tak dělá. Volal jsem tedy Ing. Königovi. Dopadl jsem nápodobně (ne-li hůře), prý jestli jsem to vymýšlel celý vikend a vůbec, jestli prý nemám nic lepšího na práci… V podvečer vyrazil jsem tedy na konzultace rovnou na Chabaň. Tam vám toho bylo nového! Třeba cvičená kočka, nový strážce areálu. Nic jí neuteče. Roman se mému nápadu s prodejem ryb jen pousmál. Naznal jsem, že mu v hlavě vězí důležitější záležitosti, a již jsem ho neobtěžoval.

V jiných časech, kdy tráva byla zelenější, nebe modřejší a pivo chutnější, všichni výše jmenovaní nebyli ještě tak neaktívní. Dr. Hron vábil slečny na svou znalost jazyka německého, König chodil v kabátě po esesákovi a chodil úplně se všema holkama a Babinský se závodně věnoval práskání bičem. Bylo to hezké období. A v těchto chvílích se objevil pan Vaďura se svojí oblíbenou trasou Mír – Titanic – Krab a důsledně ji dodržoval. Hrával na pozoun, lozil na věž. Nevím, kdy jsem to zjistil. Prostě jednou hráli na Míru z beden Elán a Vaďura si do toho zazpíval s Rážem. Zpíval čistě, skvěle, báječně. Takhle jsem ho od té doby slyšel mockrát. Je to talent, který tady už dlouho nebyl. Važme si ho přátelé! A nuťme ho všemi prostředky (zejména úplatky, násilím a vydíráním), ať zpívá co nejvíce!!!