Maňa říkala

Dnešní datum: 25. 11. 2017   | Hlavní drbna | Očem drbat | Na Chatě | Foto galérka | Mapa hospod OnLine:

  Hlavní maňu

  Foto týdne

Klik
Sháníme pro kamaráda z vojny flašinet. Pomozte!

  Veřejný dluh

  Najdi si to

Maňin Kúkl

  • Veblinky
  • Co si myslí sousedé
  • TOP 15 drbů
  • Důkladnější průklep
  • Pojďte k nám
  •   Informace
    Přístupy /od 10.5.2004/:
    [CNW:Counter]

    Maňa říkala (e-mail)
    ISSN: 1
    Copyright Maňa
    RSS

    Naše ikonka:
    Umístěte si odkaz na Vaše stránky

    NEVER STOP EXPLORING…


    Vydáno dne 02. 12. 2013 (1065 přečtení)


    Aneb jak jsem oslavil vyjížďkou na svém biku 1. prosincový den roku 2013.




    Ráno začalo podle plánu – jak by také ne, neponechal jsem nic náhodě a pro jistotu nařídil budík a vstával s východem slunce kolem 7:30. Dopřál jsem si ranní sprchu, vyčistil zuby, aby můj chrup na projížďce zářil již z dálky a mohl rozdávat lidem radost a optimismus v těchto pošmourných dnech. Uvařil jsem si svou oblíbenou ranní kávu a svému tělu dopřál dvou krajíců chleba, jeden s medem a druhý s jahodovou marmeládou, aby se mému tělu dostalo cukru, který jistě během dne spálím.

    Vědom si nižších venkovních teplot, uvařil jsem si do svého cyklistického bidonu horký černý čaj. "Plastová lahev" mne stála přes 500 korun a garantuje mi udržení teploty po 4 hodiny, skvělé. Beru batoh, do něj balím druhé rukavice, druhou "base layer", dokonce ještě jeden zateplený dres, pokud by se mne přece jen "dotkla studená zima" a katalog firmy CASTELLI lhal s garantovaným tepelným komfortem mé bundy do –10 °C při použití jedné základní vrstvy.

    Nezbytnou výbavou je fotoaparát s několika objektivy a můj organismus tak mohl spalovat o to více tuků. Oblečení ladím do mé oblíbené černo–červené kombinace, trocha dravosti už od pohledu, což teprve když šlápnu do pedálů.

    Do bundy s otvorem pro sluchátka vkládám iPod a pouštím oblíbenou muziku ve svižném tempu, aby i má frekvence šlapání při jízdě neochabovala a jízda působila dostatečně dynamicky. Nasazuji helmu a své nové brýle, pohled do zrcadla – vše dokonalé, jsem připraven přijímat obdivné pohledy náhodných kolemjdoucích dam a odpovědět úsměvem. Beru kolo a před domem již mažu pouze řetěz, nasedám a vpřed...

    Volím oblíbený singl kolem řeky Morávky, stezka je hravá, terén příjemný, bláta málo, ani to moc neklouže… kličkuji mezi stromy, všechny technické pasáže projíždím lehce a "bez šlápnutí"… říkám si, jak se již sžívám se svým kolem a ukrajuji další kilometry trasy.

    Pak padne rozhodnutí, že to vezmu na Prašivou a chatu na Kotaři, bude otevřeno a dám si tam nějakou teplou polévku. Cesta nahoru už asi bude pokryta lehce sněhem, ale auta tam jezdí a jezdec mého formátu si již nějakou stopu přece najde… navíc mám už něco najeto, sebevědomí mi nechybí a cítím se dostatečně silný ke zdolání "hory".

    A opravdu, cesta nahoru byla uježděná, sem tam nějaké to podklouznutí na ledu, které mne nemůže rozhodit. Dá se říci, že v tradičním tempu vyjíždím na Prašivou. Dosud jsem žádného cyklistu nepotkal a mé ego s přibývajícími výškovými metry stoupá stejně rychle.

    Odbočuji na Kotař… souvislá vrstva sněhu s vyjetými "kolejemi" od nějakých automobilů. Mé bezdušové pláště TUFO to nemůže zastavit. Jízda má o něco nižší rychlost než standardně, ale má hlava si najde odpověď… přece jen "prořezávám" tenkou vrstvu zmrzlého sněhu a to tření je větší. Na chvíli zastavím na odpočívadle a pokusím se udělat pár "oken", ale počasí mi moc nepřeje – sluníčko se marně snaží vyhrát svůj boj s šedivými mraky. Jen občas mezi mraky prostrčí svůj světelný paprsek.

    Nasedám na kolo a mířím na Kotař, zvládám to bez problémů a "bez šlápnutí", i když již jedu zhruba v 5–10 cm vrstvě sněhu. Na terase u chaty "zapíchnu" před okny do asi 50 cm hromady sněhu, která vznikla sesuvem ze střechy, svého "Spešla" a jdu si dopřát zasloužené odměny. Pocit "hravého zdolání cíle" mne vnitřně hřeje, objednávám "zelnou, plnotučného Radka a černý čaj s medem", svlékám bundu a nechávám "ji dýchat"… i borci mého formátu a výkonnosti se zpotí :-)

    Od vedlejšího stolu zaslechnu komentáře "jak se sem dostal, odkud přijel,…" toto vědomí a pocit jediného cyklisty nejen v chatě, ale určitě i "široko daleko" mé EGO posouvá do patřičných výšin a nechává jej vyhřívati se "na výsluní".

    Mé odhodlání nemá konce a plánuji své další "vyvrcholení"… sjedu přes Údolí Velkého Lipového potoka na Morávku a vydám se vzhůru k nové výzvě – přes Travný na Visalaje.

    Odhodlaný jezdec se smělými plány opouští chatu, usedá na svého "oře" a vyráží. Cesta dolů je pokryta slušnou "hromádkou" sněhu, mám pocit, že je ho stále více a více, ale opět zde projelo několik vozů, které mi prorazily alespoň pár decimetrů šířky a při troše techniky a s jistou dávkou opatrnosti se dostávám na Morávku. Přejedu most, odbočím vlevo a šlapu vzhůru. Cestou nahoru na Kobzok zjišťuji, že cesta je více ledovatá proti té na Prašivou, ale je uježděná a stále se dá celkem v klidu šlapat.

    Držím si svou frekvenci šlapání, mijím jednoho běžce a zdravím ho tradičním "Ahoj", přidám na frekvenci točení, abych si vypracoval dostatečný náskok a běžec mne, nedej Bože, nepředběhl. Kobzok zdolán a sněhu tak nějak zase přibylo, odbočuji vpravo a dalším cílem je rozcestí Pod Malým Travným. Sněhu je sice více, ale dostatečně široký pás vyjetý od aut mi postačuje k držení přímého směru a rovnováhy.

    Jede se mi opravdu dobře, dýchání, nohy super, hadry fungují – zimu nepociťuji, i když je jasné, že je dost pod nulou… od vzorku plášťů mi odlétávající kuličky vody přimrzají na bundě "Veď mě dál, cesto má". Dojíždím Pod Malý Travný… rovně, směrem Na Přelač, by se zřejmě cesta nesla v podobném duchu a já bych pak mohl po asfaltu v klidu jet na ty Visalaje. Bikeři však nepojedou asfalt "po hlavní" takovou štreku.

    Odbočuji vlevo a vydám se THE NORTH FACE "severní cestou" směrem na úbočí Travného po běžeckém okruhu. Sněhu opět přibylo a hlavně, cestu přede mnou projela zřejmě jen dvě vozidla s dost úzkou šířkou gumy a navíc skoro přesně přes sebe. Nenechávám se odradit a s pocitem "dostatku sil" v nohách a v hlavě s vědomím "mám něco najeto" pokračuji ve vytýčené cestě. Pravda, začíná to být poněkud zajímavější – stopa po automobilu je ledová, je třeba v ní jet rovnoměrně, jinak to podkluzuje… navíc je úzká a udržet v ní přímý směr při stoupání se jeví jako "nadlidský úkol" i pro MNE!!!… navíc ta ledová stopa jakoby vystupuje z cesty a kolo buď přední či zadní sjíždí neustále do strany, tedy hlubšího přimrzlého sněhu o výšce cca 15–20 cm.

    Snažím se s tím statečně bojovat v přímé úměře s výší EGA jezdce bikera. Občas to hrnu v tom hlubokém sněhu, místy se snažím jet v té úzké koleji, kolo mi to úplně rozhazuje a já přejíždím z jedné strany na druhou podle toho kam kola "ujedou". Ano, po několika stovkách metrů boje s přírodou přichází první šlápnutí, Ego klesá a první sprostá slova na sebe nenechají dlouho čekat.

    Přichází první pokusy o rozjezd, které končí "šlapáním vody" na místě nebo jen krátkými pojezdy vpřed. Hlava mi říká "přece to nezabalíš a nepojedeš stejnou cestou zpět, už jsi skoro v polovině, tam někde nahoře to bude z druhé strany určitě lépe projeté nebo prošlapané od lidí". Snažím se tedy dále statečně vzdorovat přírodním podmínkám a… neustále z kola vyšlapuju. Dalším "nečekaným postřehem" je skutečnost, že SDP pedály a zámky v botech si nabraly svou "porci sněhu" a hezky tam zmrzly… když už tedy nasednu a konečně se rozjedu, nemohu se "zaboha" dostat do pedálů… další spršky sprostých slov na sebe nenechaly dlouho čekat a pomalu se mění ve větu souvislou…

    Ne, zpátky ani náhodou. Z cyklisty se pomalu stává chodec vedoucí kolo, "vybraná slova" mi pomáhají a hlava mi říká "tady ujdeš těch pár set metrů nahoru a až to bude skoro rovina, tak to prohrneš i v tom sněhu". Smířen s osudem "chodce" ujdu pár set metrů pozorujíce, že sněhu je "překvapivě" čím dál více. Nicméně, objevuji kýženou "skoro rovinu" a s odhodláním bikového jezdce se snažím porvat s terénem. Kolo se rozjelo a po pár desítkách metrů mne na chvíli přepadá pocit "blaženosti"… ovšem jen do momentu, kdy si uvědomuji další "technickou" novinku. Při tom silovém šlapání mi začíná "ustřelovat řetěz" a není to sjetými pastorky od vytahaného řetězu… to si pastorky mezi sebe rovněž nabraly "svou porci sněhu" a ten tam zamrzl, řetěz nezapadá do zubů a klouže po nich, hlava mi říká "se z toho poser".

    No a abych ztratil i zbytek optimismu objevuji "pole neobjevené, nedotčené", i ta úzká stopa od těch dvou aut končí… nebyly to dvě auta, ale jedno, které se vrátilo. "Ku.va".

    Sněhu nějakých 25 cm možná více… "seru na to, zpátky ni krok". Z chodce vedoucího kolo se stává běžec s kolem – snažím se běžet a dělat velké skoky jako srnka, její stopy a stopy zajíce jsou jediné, které vidím. Dlouhými skoky se snažím minimalizovat kontakt mých bot se sněhem… kýžený efekt se "překvapivě" nedostavuje a životní prostředí mých chodidel se mění v hodně "chladný rybníček". Po dalších pár set metrech konečně dobíhám k rozcestí v úbočí Malého Travného s utkvělou představou, že tady to už musí být přece projeté… není, celá ta planina je zasypaná nedotčeným sněhem. No nic, vidím prudký sklon cesty směrem dolů a říkám si, že tady to už nějak sjedu.

    Cha, cha… to by nebyla "severní cesta", abych neobjevil další novinku. Cesta s opravdu hodně prudkým sklonem, kde bych za sucha brzdil, se změnila "v cestu do prudkého kopce"… usilovně šlapu z kopce, abych se posunul níže. Sníh mi od kol lítá až do pasu. Když si tu "zábavu" chci vyfotit zjišťuji, že v těchto podmínkách odmítá pracovat i můj foťák, nechce se vůbec zapnout. Nasedám a "užívám jízdu"… pomalu mi dochází, že jsem magor :-)

    Někde za tou vrácečkou míjím odbočku na Plato, která je nedotčená jakoukoliv civilizací a s konstatováním, že dnes už bylo "objevování dost" pokorně pokračuji po běžecké trase s jediným cílem, dostat se dolů na Morávku.

    Naštěstí se po chvíli "konečně" objeví stopy od vozidel a já mohu opatrně sjet až dolů. Tam měním rukavice za suché a celou cestu do Frýdku šťastný "točím asfalt" s vidinou horké sprchy a něčeho teplého do žaludku. Tohle již proběhlo dle plánu...

    Tož tak, snad jsem pobavil :-) Ani tato zkušenost mne však neodradí od dalšího zimního ježdění, chce to možná jen trochu "více myslet" :-)



    Související články:
    Chřibská 50 prověřila maňadresy (20.04.2009)
    Cyclomarathon (04.08.2008)
    Cyklistický závod v Belgii (04.06.2007)
    Recenze velopláště Maxxis Swampthing (28.11.2006)
    Cesta do Železných Hor (26.06.2006)
    Ivošova jednica (15.06.2006)
    S Dulou na Bunči (14.06.2006)

    ( Celý článek! | Autor: MTB rider | Počet komentářů: 3 | Přidat komentář | Informačn  e-mailVytisknout článek )
     

      Maňu zajímá
    Kdyby zápasil Dadula s panem Kö, vyhrál by Drahoš?

    -Ne, zpacifikoval by je robot. 
     (17 hl.)
    -ANO Drahoš je strašně silný 
     (18 hl.)
    -NE KÖ je strašně dlouhý 
     (17 hl.)
    -ANO ale musel by ho uběhat a průběžně okopkávat 
     (12 hl.)
    -NE KÖ by Drahoša ukecal, aby šli raději na pivo 
     (10 hl.)

    Celkem hlasovalo: 74


    Přidej vzkaz
      Žhavé novinky

    Záplavy v Evropě
    07.06.2016 06:38:19:
    Brrr, hnusná voda zatápí, kde se dá. Leč, nemohu si to odpustit, Francouzi by proti záplavám měli začít stávkovat! Tak se tam přece domáhá práv! Stejně tak z Bruselu už dávno měla přijít direktiva proti záplavám! Angelo, Jeane-Claude - jednejte!
    Lipan

    Vzkaz všem vyjebaným hackerům co si připadají děsně in
    24.05.2016 21:58:25:
    Jestli mi někdo z vás dojde pod ruku tak ho čeká takový výprask, že si za své PC nejméně měsíc nesedne....
    Drahomír Hron

    Stárnem
    27.04.2016 14:06:37:
    Ale žo to půjde tak rychle? Třeba z Königa je už atrapa....bohužel... https://www.eva.cz/zbozi/67239/kamera-venkovni-atrapa-solar-konig-sec-dummyca/
    xxw

    Mimozemšťani opět na slovácku
    01.04.2016 11:17:53:
    https://www.youtube.com/watch?v=t8uUmteAJZQ
    Kronika Hluk

    MEDARDOVO ZVADLO
    24.03.2016 07:47:48:
    Timto vam vsem radi oznamujeme, ze Zasivarna U osla otvira v patek ve 14:00. V nedeli je opening party, na kterou vas s Luckou srdecne zveme. Zacatek v 16:00 Akce je v duchu snez, vypij a zaplat kolik chces. Vubec se nebranime tomu, abyste dosli uz rano zrovna z Hawaja... Tesime se, Lucka a Hampejz
    Lucka a Hampejz

    Becka
    23.03.2016 18:57:51:
    Tímto oznamují účastníkům oslavy.ze si s dary nemusí lámat hlavu.Vase přítomnost bude pro nás největší dar !!
    babb

    VELIKONOČNÍ BEČKA
    21.03.2016 18:54:58:
    U příležitosti dožití několika velikánů se koná tuto sobotu na Hawaji první jarní bečice. Všeho nechte a přijďte oslavit Dr. Hrona, Babinského a Tečákovi narozeniny. Ostuda bude veliká - mistr slíbil, že zahraje na židlu. V sobotu, Hawaj, od 14:00, ženy, děti a jiná havěť sebou.

    Psék
    18.02.2016 00:47:02:
    Milá Maňo,
    myslím, že by nemělo uniknout tvé pozornosti, že hrdina tohoto obskurního případu, onen Psík, je původem z Hradišťa (a nebo možná ne).,
    Obzvláště výživná je poslední kapitola s názvem Agent na výletě.,
    Ten příběh je tak neuvěřitelný, že jsem nabyla dojmu, že ve skutečnosti jde o únik ze scénáře nového filmu bratří Coenů.,
    Tvůj neinformovaný informátor, který všechno zapře ;-)
    rdm

    zajímavý web
    15.01.2016 14:18:18:
    http://jetencurakjesteprezidentem.cz/

    Dělobuch
    30.12.2015 20:50:27:
    Pro příznivce Mani a domácí kutily mám speciální tip na pořádnou rachejtli. Je to aktuální a tak může každý,třeba už zítra pořádně oslnit své prátele,ba co i nepřátele.Je to totiž pouze na vás,k jakému účelu bude využita.Takže k věci: Jako první si musíte sehnat asi půl metru dlouhý kus lešenářské trubky,jeden konec kladivem zploštíte a druhý taky,ale jen tak,aby se dovnitř dala vsypat následující směs.No teď mě ale napadá, jestli je to dobrý nápad..aby to zase nějakému volovi neurvalo třeba ruku.Takže nic..raději chlastejte a přeju hezkého silvestra.
    babb

      Facebook