Plavba lodí Diva z Heegu do Belgie 2

Plán byl takový – uklidit a vystrojit Divu na plavbu a odpoledne vyrazit z Heegu do Lemmeru, proplout komorou, zajet do města do maríny, zakotvit, projít se městem, trošku orazit s holkama z přístavu a popasovat se s kubánským rumem, prospat se a na druhý den za časného kuropění vyrazit na plavbu přes vnitřní moře – Ijsselmeer.

Loď opustila Heeg v 16:30. Cesta byla romantická, zvolili jsme spíše menší kanály a jezera s tím, že velké vody na Rýnu, Šeldě a evropsky dopravně významných kanálech si ještě užijeme až až. V Lemmeru jsme čekali na vjezd do plavební komory spolu s nákladní lodí, která se jmenovala, a teď se podržte, DIVA! Což sme si hned nafotili a při focení slyšíme češtinu. Na lodi dělal lodníka Čech! Tak sme pokecali, kam jedou, oni že ze solí do Vídně, čiliže asi za 14 dnů že tam budou, nacož Vaďura spočítal, že kolem 20. října bude tato sůl k dostání v Tescu. Tak pozor, solte s tou solí s vědomím, že má příběh a nezlobte se, že ji proto nekoupíte v akci. Popřáli jsme si hodně zdaru a vyčkávali, co za lodě vypluje z plavební komory Beatrixsluise v Lemmeru, protože jsme slyšeli pana komorníka přes rozhlas hlásat, ať aspoň při proplouvání komorou nechlastají, a navíc se z komory nesl bujarý hlahol, tak jsme čekali nějakou veselou posádku.

Nakonec z komory vyplula jedna nákladní loď, tři celkem nezajímavé motorové jachty a 24! plachetnic od 6 do 12 metrů délky s více či méně veselýma posádkama. Holanďani si to taky umí náležitě užít!

V plavební komoře jsem vydal pokyn, že se vyvážeme vlevo. Vaďura se uvázal zkušeně a v pohodě, ale záď se nám pomalounku vzdalovala od stěny komory dál a dál. Vykuknul jsem ze dveří na pana Kö, co že to tam tropí za nesmysly a jaktože ještě není uvázaný. Nebyl, zoufale pohazoval zatraceně krátkou smyčku na v tu chvíli zatraceně vzdálený vazák, tvářil se nešťastně a zoufale a čím více si to smyčku prodlužoval, tím dále byla záď lodě od stěny komory. No prostě dokonalý kovboj! Ještě je nutno dodat, že v tu chvíli toho dne pan Kö poprvé mlčel. Vydal jsem pokyn Vaďurovi odvázat příď, přemanévrovali jsme na pravou stranu, kde se oba pánové elegantně a napoprvé vyvázali. Proplavení proběhlo již klidně a vypluli jsme na Ijsselmeer. Je to vlastně pozůstatek bývalého Severního moře, které Holanďani hrází Aftslujdik přehradili, částečně vysušili, získali tím pěkné kousky nového území a úrodné půdy. Přesto tam vody zůstalo dost a Ijsselmeer ve mně budí respekt.

Protože už se smráká, vracíme se z výjezdu na Ijsselmeer po 300 metrech zakotvit hned pod plavební komoru. Takže z přístavních holek byly pasoucí se ovce, z kubánského rumu Königova výborná slivovice a z procházky po Lemmeru procházka po hrázi plné ovčích hoven, které nám kompletně zasvinily obuv. Ještě je třeba zmínit, že pod komorou čekala další nákladní loď, tanker, na které byl opět český lodník. Tak sme zase pokecali, líbil se mu náš plán kam plujeme, popřál nám hodně zdaru a se slovy, že by nám dal naftu, ale neklapne to, že tento jeho kapitán je čurák, že ten druhý, pod kterým jezdí, by nám ze dvěstě litrů dal, jsme se rozloučili a šli spat. Usínám s myšlenkou, jestli su pro ty dva taky čurák, když jim sice nedávám naftu, ale jen jsem je pozval na pivo a večeřu. Další dny ukážou.

Celkem jsme urazili 18,3 km při 2,6 motohodinách.