Plavba lodí Diva z Heegu do Belgie 1

Píšu tajně v kajutě tento zápis do lodního deníku. Zrovinka zhasl motor a loď se natočila bokem k vlnám tak, že to s náma hází a loď se zdá, se každou chvíli rozpadne.

Ohledně začátku expedice musím říct jediné: nikdy nevěř kapitánovi. Těsně před odjezdem se dovídáme, že kapitán ze známých důvodů řídit prostě nemůže. Takže nás vlastně potřebuje jenom jako řidiče a pomocný personál.

Nic nového. Horší že zakázal vzít větší auto, nebo alespoň rakev na všechny ty nezbytnosti. Takže pokud nemusím řídit, sedím na zadní sedačce vedle obrovského generátoru a dvou maxi kanistrů s naftou ze Spyťáku, která jak každý ví, je nejlepší a nejlevnější na světě. Obstarožní Fabie je přeplněná tak, že jede jenom z kopce. Cesta je nekonečná a i otrlý Vaďura už začíná měknout. Navíc se celou cestu ozývá zezadu chrápání opilého kapitána, který sem tam ze spaní mumlá něco o soudcích. Pokud se nesnaží navigovat je všechno v pořádku.

Nad ránem kolabujeme na pokraji sil někde v Německu a musíme aspoň hodinu spát. Pak už je cesta jenom otravná dlouhá dálnice až do Rotterdamu, kde musíme vyzvednou nějaké náhradní díly do kapitánových lodiček, prý se vejdou Vaďurovi na klín, tak jsme klidní.

Bez navigace nemáme šanci, po krátkém hledání parkujeme a Kapitán jde obchodovat. Čekáme, a za chvíli vychází se čtyřmi obrovskými krabicemi, které je nutno narvat do už totálně narvaného auta. Kupodivu po krátké snaze se to daří, kapitán je zaskládaný že se nemůže pohnout a my cítíme obrovskou satisfakci, hlavně za to že nedosáhne přes ty bedny na pivo.

Zbytek cesty je opravdovým utrpením, ale vidina točeného piva nás drží při životě. Malebný přístav i s hospodou je úžasný. V hospodě si dáváme točená pivka a místní vepřové žebírka. Debata se krásně rozvíjí, prohráváme několik partií šachů. K závěru už je jasné, že tři dny se dají na kříži odviset aj za kule, rozhodně se to však nedoporučuje, zhledem k nutným úpravám katolické symboliky.

Pak už nic nevím, pivo bylo silné.