Paparazzi těžkou práci má

A tak jsme dnes ráno vyrazili. Jenže ouha, trochu jsme se opozdili a po osmé hodině už byli všichni fuč. Dokonce i Tap. Štěstí nám ale přálo a místo vytouženého Toníka, jehož nekonvenční outfit nás lákal, jsme uviděli auto Sedy. Skvělé! Rozhodli jsme se chvíli počkat, pozorovací místo jsme měli luxusní. Seda nešel a nešel. Po asi 10 minutách jsme to vzdali. Jen co jsme se přestali skrývat, zahlédli jsme Staňu, kterému jsme kráčeli naproti. Když jsme se na prázdném náměstí zmateně snažili změnit směr přímo ke křoví, abychom ho tajně vyfotili, začal na nás zvesela mávat! No nevadí, musíme na to jinak.

Měla jsem spoustu parádních nápadů, např.: „Pojedeme brzo ráno a vyfotíme Jarka.“ To ale Zdena sepsul slovy: „Na to nemáme, když vstáváš, už je dávno v tahu.“ Nechtěla jsem se nechat tak lehce odradit. Až jeho vysvětlení: „To je jako kdyby ses snažila vyfotit Babinského.“ mě přesvědčilo.

Na druhé kolo našich úlovků jsme vyrazili v době meníček. Tap určitě vyleze, známe ho!

Nutno podotknout, že hned při vjezdu do centra na nás z chodníku mával Frýza. Nenechali jsme se ale rozhodit!

Zaparkovali jsme skryti mezi auty oproti jeho firmě a šli obhlídnout terén, třeba budeme mít štěstí a potkáme známých víc. Já šla koupit lístek a Zdena s foťákem na krku okukoval vedle stojící auto a číhal, koho by zvěčnil. Všichni přece chodí na oběd! Došla jsem, až když na něho z onoho auta volal Hary: „Zdaaar Vaďurooo, ty mě nevidíííš?“ Zdena byl tak překvapený, že by Haryho málem zapomněl vyfotit. Nemají to ti paparazzi jednoduché.

Konečně šel Toník. Bohužel zákon optiky je nemilosrdný, viděli jsme se zároveň. Jakožto zkušená celebrita okamžitě pochopil oč jde a začal skrývat tvář. Za několik okamžiků už zmizel v útrobách módního second handu. Copak my neuděláme kloudnou paparazzi fotku?!!

Pomalu se smiřující s tím, že nám šmírování není souzeno (a to mě to tak bavilo), jsme si šli také na oběd. Frýzovi jsme pro jistotu zavolali, kde je. Cestou k němu jsme ještě potkali Svaťku, která nás pro změnu opět viděla první a hned utekla. Navíc se spustil déšť.

Tak šíleně jsme zmokli, že jsme se vykašlali na šmírování Frýzy a jeli jsme dom.

Odpoledne, už bez foťáku, jsme se před obchodem srazili se Sedou. Mimochodem mu to slušelo a jeho škoda, že ráno nechal auto tak dlouho osiřelé! V módní policii by měl určitě jedničku.

Každopádně jsem zjistila, že být paparazzi není žádný med!

A na závěr soutěž: Komu se bez povšimnutí podaří do týdne vyfotografovat Babinského, má u mě zlatou čočku z banánu. Lovu zdar!