Maňa říkala

Dnešní datum: 23. 11. 2017   | Hlavní drbna | Očem drbat | Na Chatě | Foto galérka | Mapa hospod OnLine:

  Hlavní maňu

  Foto týdne

Klik
Sháníme pro kamaráda z vojny flašinet. Pomozte!

  Veřejný dluh

  Najdi si to

Maňin Kúkl

  • Veblinky
  • Co si myslí sousedé
  • TOP 15 drbů
  • Důkladnější průklep
  • Pojďte k nám
  •   Informace
    Přístupy /od 10.5.2004/:
    [CNW:Counter]

    Maňa říkala (e-mail)
    ISSN: 1
    Copyright Maňa
    RSS

    Naše ikonka:
    Umístěte si odkaz na Vaše stránky

    Maňa For King 2010


    Vydáno dne 24. 09. 2010 (2431 přečtení)


    Čas letí jako bláznivý, rok se sešel s rokem a už tady byl závěr (a dost možná i vrchol) cyklistické sezóny. Švarní junáci v nejhezčích dresech Sluneční soustavy se opět stali (již potřetí) Králi Šumavy.
    Hip, hip, hurá…. Pokud Vás zajímá jak k tomu došlo, pěkně se uvelebte před monitorem, vypněte mobily, odhlašte se z outlooku, facebooku (König přestane stahovat porno) a nechte na sebe dýchnout atmosféru chlapského přátelství, vysokých rychlostí, pekelného pálení ve svalech, krásných těl, úchvatných přírodních scenérií – prostě všeho toho, co cyklistika nabízí.


    Náš tým byl letos oslaben o Zdenečka, jenž si neustálým poklekáním před oltář bohů piva a klobás šeredně zhuntoval koleno. A jelikož mediální doba diktuje, že kdo nemá plastiku tak neexistuje, Zdeneček nelenil a plastiku kolenního vazu si pořídil. Bohužel měsíc před touto akcí, takže jediné co na něm evokovalo cyklistu byla prvotřídně oholená noha.

    Pro mě to tedy znamenalo, že autem se budu muset přesunout do Českých Budějovic sám a budu ochuzen o debaty např. nad poslechem diskografie Xaviera Baumaxy. Z Českých Budějovic už mi do Klatov dělá společnost Libor. Před cílovou destinací se na nás dokonce usmálo sluníčko. Hezkého počasí okamžitě využívá Alfons, který se do Klatov blíží z druhé strany a okamžitě nás telefonem bombarduje nabídkou krátké cyklistické vyjížďky. Což o to, představa je to hezká, ale my dva Moraváci se na řád a disciplínu díváme přeci jenom trochu odlišnou optikou. Blíží se sedmá hodina večerní a je třeba ještě nakoupit jídlo na snídani, zaregistrovat se a ubytovat. No a hlavně, hlavně máme hlad. Takže necháváme Alfa a jeho šlapky osudu a postupně hodláme odškrtávat body našeho harmonogramu.

    Při prezentaci dostávám nápad zaregistrovat i Alfa, ať nás pak nezdržuje při tahu městem. A hle, v okamžiku kdy opouštíme prezenční místnost, málem do nás Alfons vrazí i se svým kolem. Vyjížďku se rozhodl taky zrušit, navíc při ubytování v penzionu se dozvěděl, že máme jen jeden klíč od ubytování, takže by večerní logistika byla opravdu velmi náročná. Tomu já říkám MMN - moravský manažerský nos, vlastně jsme udělali dobře, že jsme byli líní a hladoví. Hurá tedy do penzionu.

    Po nepříliš šťastné volbě penzionu Klatovský dvůr v loňském roce, který kvůli své poloze u hlavního tahu na Domažlice nebyl zrovna ideálem oázy klidu a odpočinku, jsme letos vybrali Penzion na Úhlavě, jenž dle webových fotografií nabízel romantické prostředí bývalého mlýna téměř mimo civilizaci. Penzion se opravdu nacházel v klidné části u koupaliště a autokempu, prostředí starého mlýna ovšem více připomínalo sběrné suroviny. V rozsáhlém, takřka megalomanském areálu by člověk sesbíral rozličné součástky, z kterých by s klidem sestavil ponorku, letadlo či cokoliv podobného. Jen ten uran coby pohonnou jednotku jsem nikde neviděl. Každopádně pokoj byl útulný, záchod a sprchy čisté. Takže na příští rok budeme zase shánět ubytování jinde. Nu což, ještě pár ročníků a vydáme ubytovacího průvodce po Klatovech.

    Na webových stránkách našeho dočasného útočiště jsem si všiml zmínky, že se poblíž nachází nejlepší restaurace v Klatovech. U paní domácí tedy vyzvídáme, kterým směrem se máme vydat. Jsme vysláni skrz zahrádkářskou kolonii směrem k již důvěrně známé silnici směrem na Domažlice. Po cca 20 minutách chůze dorážíme k penzionu a restauraci ve stylu country steak saloonu. Za normálních okolností by srdce zaplesalo, Alfons nás však nesměle upozorňuje, že nedávno strávil měsíc v Argentině, takže jeho nároky na kvalitu hovězí flákoty jsou dost vysoko nad standardem v našich zeměpisných šířkách. Svou námitku o tom, že proteinová nálož, která nás v útrobách saloonu čeká, není to pravé ořechové před zítřejším výkonem, si raději nechávám pro sebe. Tož co už ogaři, buď se půjdeme napást do pola (nic jiného v okruhu 2 km stejně néni) nebo do teho půjdeme prsama.

    Ve stylově zařízeném interiéru jsou stěny posety kůžemi, luky a šípy, na čepu je Plzeň do sklenic 0,4l a na jídelním lístku pouze steaky. Je ovšem možnost si vybrat, zda-li chcete mít maso upravené na pánvi nebo na otevřeném ohni (úpravu na ohni můžete sledovat v přímém přenosu – ohniště se nachází v rohu restaurace). Úplná pecka je však možnosti výběru masa jak evropského, tak severoamerického či jihoamerického. A fakt to tam umí, pokud pojedete okolo, určitě se zastavte. Mlaskání nad skvělým masem je proloženo jednoduchým sdělením, že funkce sportovního ředitele mi zůstává a pro zítřejší závod jsem určen také coby lídr, takže zítra budu v cíli první. Jedinou nejistotou zítřejšího dne je počasí, detaily tedy dořešíme zítra. Pokud ovšem vůbec na start vyrazíme, šlapat 150 km v dešti se nikomu z nás nechce. Tím je oficiální program předzávodní porady vyčerpán. Zdatní diskutéři Libor a Alfons mě coby introverta moc ke slovu nepouštějí, navíc otevírají témata, na která v lepším případě jaksi nemám vyhraněný názor, v horším případě vůbec netuším o čem se ti dva vůbec baví. Připadám si jako debil, kterému místo mozku narostl sval. Asi hned v pondělí prodám kolo, pak skoupím celé knihkupectví, abych byl pro příště v obraze. Jedinou omluvenkou aktuální nulové schopnosti myslet a myšlenky ještě verbálně prezentovat je dnešních 360 km za volantem, které jsem narozdíl od těch dvou chytrolínů absolvoval. Vydatná krmě neposkytuje ani prostor pro předzávodní zapivení, restauraci zavíráme s pouhými čtyřmi Plzněmi (0,4l) na osobu. Cesta zpět potemnělou tichou krajinou je balzámem na nervy a ponechává klid na práci pro přeplněné žaludky.

    Jako každý rok, ulehl jsem s Liborem na manželskou dvojpostel (máme to natrénováno už z kolejí), Alfons soukromničil na posteli sólo. Jediným rušivým nočním elementem byl šum Úhlavy pod okny. Samotný zvuk nebyl zas až tak hrozný, bohužel mi zněl identicky jako déšť, takže jsem nevěděl na čem vlastně jsme.

    Ráno nepršelo, padlo tedy definitivní rozhodnutí se závodu zúčastnit. Jak jsem již zmínil, areál penzionu je relativně rozsáhlý, takže zajít si pro kola zabralo dost času. Navíc každý z nás na něco zapomněl, musel se tedy vracet na pokoj a čas do startu se krátil velmi dramaticky. Na Klatovské náměstí jsme přijeli 10 minut před startem. Během noci strávené na dvojlůžku se má a Liborova duše stihly sladit na blízké frekvence a toto souznění se přeneslo i do atmosféry těsně před startem.

    Alfons se za poslední rok velmi zlepšil ve fotografickém autoportrétu a zmapoval i naše soupeře.

    Taktika letošního startu byla v našem týmu odlišná oproti loňským letům. Snažili jsme se co nejvíce se prodrat dopředu, abychom poté kryti pelotonem získali cenné pozice oproti chvostu startovního pole. Tím bychom se vyhnuli depresivnímu pohledu na jezdce na skládačkách, trekových a horských kolech – prostě té nevýkonné verbeži, jenž nám dělala společnost loni i předloni. Myšlenku úspěšně přetavujeme v činy a ihned po startovním výstřelu se prokousáváme vstříc dnešní porci kilometrů. Já sám osobně nemám moc v lásce masové akce. Příliš mi nesedí hromadné plavecké starty v triatlonu, kde se plave tělo na tělo a člověk riskuje knockout levým hákem, žádná hitparáda nejsou ani hromadné starty běžeckých závodu, kdy Vám masa diktuje tempo a jste obklopeni hekajícími, funícími a dupajícími individui. Na kole je to ovšem jiné. Dlouhý tichý had vinoucí se stovky metrů před i za vámi se stává jakousi oázou klidu, doprovázenou pouze občasným zvukem řetězu putujícího z pastorku na pastorek či z převodníku na převodník. Ten klid je ovšem jen zdánlivý, protože všechny smysly musí pracovat na 120%, krátká nepozornost by mohla mít fatální následky, ale ten stav těla i duše mám fakt rád a je odměnou za ty tisíce kilometrů, který člověk za rok najezdí většinou sám. Homogenní lidské mraveniště bohužel nevydrží příliš dlouho, první kopečky nekompromisně dělí peloton na malé skupinky dle výkonnosti.

    I náš tým si našel svou pozici a v klidnějších pasážích trati se nám Alfons mohl předvést jako zdatný fotograf ekvilibrista.

    Povšimněte si prosím toho křehkého stvoření v levé části předchozí fotografie. Tato blonďatá víla velmi vkusně doplňovala naši sestavu, navíc její modrobílý cyklistický komplet od proslulé italské firmy ladil s naší týmovou image. A protože jsme kluci slušně vychovaní a gentlemani od kosti, chránili jsme ji vlastními těly až po první občerstvovací stanici. Nejvíce aktivní byl Alfons, několikrát jsem ho musel upozornit, že před pár lety kdesi na Jamajské pláži řekl své ANO jiné úžasné ženě. Alfons ovšem jako poblouzněný měnil stále pozice (tu vepředu , tu vzadu, tu v sedle, tu ze sedla), doprovodného fotografa považoval za vetřelce, jasným výrazem v očích nedával konkurenci šanci.

    S nastoupanými výškovými metry se naštěstí snižovala teplota okolního vzduchu, Alfons si konečně uvědomil proč je vlastně tady a blížila se občerstvovací stanice. Naší další taktickou změnou byla domluva, že na občerstvovačkách se budeme snažit trávit méně času. Ale když tam mají tolik dobrot (slané rohlíky s vysočinou, škvarky s chlebem, tvarohové buchty). V normálním životě se těmto dobrotám se střídavými úspěchy vyhýbám, tady ovšem neodolávám a po deseti minutách jsem doslova přecpán k prasknutí. K teplotě pod 10°C se přidává i drobný déšť, je třeba tedy spěchat dále. Stihli jsme i nějaké foto.

    Z občerstvení na Špičáku následuje dlouhý sjezd, který přecpanému a prokřehlému tělu příliš nesvědčí. V rychlostech přesahujících 50 km/h lovím ze zadní kapsy dlouhé rukavice a bez držení si je na mokré vozovce soukám na ruce. Adrenalin leze ušima – to mají mazlíčci rádi. Oblačnost a déšť nám naštěstí znepříjemňují cestu pouze na Špičáku a v následném výjezdu nad Železnou Rudu, nižších nadmořských výškách na nás možná čeká i sluníčko. Cestu ke druhé občerstvovací stanici na 100. kilometru nám dělá společnost jeden můj známý, neznámý bloger motající se též kolem triatlonu. Začíná se ovšem lámat chleba. Pro Libora už každý kopec znamená znatelný propad startovním polem a i já zjišťuji, že na steaky se cyklistika provozovat nedá. Před druhou občerstovačkou nás pořadatelé ušetřily opravdu ostré stojky nad Hartmanice, která loni donutila ZVLáka dokonce slézt z kola.

    U stánků se Alfons instinktivně vrhá po posledním kelímku nealko piva, já rozšiřuji své dnešní jídelní menu o sekanou. Naše dresy jsou opět středem pozornosti, několik přítomných se k nám hlásí, že s námi jeli už loni. Jeden zarputile tvrdí, že loni nás jelo určitě šest. Marně se mu snažíme vysvětlit, že chybí pouze ZVLák. Na druhou stranu je pravda, že všechny naše postavy svými parametry převyšují cyklistický standard, takže opticky je nás víc. Pokud bychom si chtěli pohrát s čísly, součtem hmotností nás čtyř dostaneme opravdu zhruba číslo, jenž je šestinásobkem průměrné váhy vyšvihaného cyklisty. Každopádně tuto váhovou převahu využijeme v následném prudkém sjezdu, kde se moje maximální rychlost zatavuje těsně pod hranicí 80Km/h. Po cca 15 kilometrech mám Libor oznamuje, že už fakt nemůže, ať na něj nečekáme, že do cíle dorazí sám vlastním tempem. „No totok, co to tlachaš ty cipe, sme snad tym ne. Proti nam je Banik banda rozhadanych sekretařek v přechodu. Si snaď Krojcígr, aby sis teď vystupil !!!“ honí se mi hlavou. Jako sportovní ředitel jsem zklamal, mí svěřenci nectí týmového ducha.

    Z depresivních nálad jsem naštěstí okamžitě vysvobozen, máme totiž Alfa. Ani se na sebe nemusíme dívat, natož mluvit, okamžitě zařazujeme nižší rychlostní stupeň a tempo přizpůsobujeme Liborovi. Ba co víc Alf coby výkonný dokopčák pomáhá Libora tlačit do závěrečných stoupání. Je na ně hezký pohled, jak ho hezky hladí po zadku, Alf jistě slastně přivírá oči a asi si představuje, že tlačí tu blondýnu ze stoupání na Špičák. Ke své hrůze ovšem zjišťuji, že nejsem schopen akceptovat rychlost této dvojice a postupně ztrácím metr za metrem. Ach ty steaky!!! Přítrž mé krizi udělá až poslední občerstvovačka. Tady už je potřeba sebrat síly do posledního stoupání a sešikovat naše řady pro posledních 12 km, kde si hodláme užít kolektivní pojetí cyklistiky plnými doušky a stejně jako loni roztočit pořádný kolotoč. V této části trasy na to jsou opravdu ideální podmínky – profil mírně z kopce, lehký protivítr efekt jízdy v háku ještě umocňuje. Díky slunečnému počasí je také jednodušší sledovat kolegy za sebou, stačí jen mírným pootočením hlavy sledovat jejich stíny vrhané do okolních polí. Rychlost v této fázi kolísá mezi 38 až 39 km/h. Díky mému specifickému tempovému tréninku na dlouhé triatlony mně toto tempo, na rozdíl od kopců, nečiní ani po 140 kilometrech v nohách žádné problémy.

    Není tomu tak ovšem u všech členů, do Klatov tedy vjíždíme mnohem volněji. Čeká nás ještě závěrečná třešinka na dortu. Jak bylo v pátek domluveno, pro dnešek jsem lídr, takže co cíle musím přijet první. Ovšem né jenom tak první, ale pěkně efektně dospurtovat z vláčku jehož vagónky budou postupně odpadat. V profi pelotonu je mistrem této disciplíny tým HTC – Columbia, my bychom se mohli zkráceně jmenovat pouze THC. Přísloví „těžce na cvičišti – lehce na bojišti“ zde ale nestavuje svou krutě pravdivou tvář. Páteční porada byla opravdu zkrácená, žádné přesouvání krabiček od cigaret, žádné kolování u pisoárů. Libor z vláčku vystupuje na předem neodhadnutelnou stranu, navíc nevíme po kolika metrech odstupovat. Takže je vlastně štěstí, že na fotografii v cíli jsme celí a zdraví.

    Plni dojmů hodnotíme předvedený výkon. Celkový čas pobytu na trati jsme zlepšili o cca 20 minut. Znamená to tedy, že taktika průběžných, nikoli jako loni hromadných, zastávek na malou stranu vede k úspoře času, nikdo z nás nemusel na trati opakovaně upravovat posed nebo nedej bože opravovat defekt (a že jsme jich letos na trati viděli požehnaně) a i zastávky na občerstvení byly letos kratší (minimálně na první). Čistý čas jízdy byl zhruba stejný jako v předchozích letech a protože nemládneme, musíme to brát jako úspěch.

    Sklánějící se sluneční paprsky se příjemně opírají do unavených těl, točené pivko i nepivko příjemnou atmosféru jen podtrhují. Doplnit energii můžou závodníci v přilehlé jídelně základní školy. Na výběr je rizoto nebo guláš. Vhodnější by bylo asi rizoto, sám mám čínu a rýži velmi rád, tady mi to ovšem evokuje rizoto v dob mé povinné školní docházky, což nebývala žádná extra mňamka (pokud tyto řádky čte nějaká kuchařka ze ZŠ Klatovy, tak slibuji, že příští rok zkusím to rizoto). Kluci to mají asi taky tak, všichni do sebe tlačíme guláš. Podívejte se jak Liborovi chutnalo.

    Tímto je sportovní části víkendu učiněno za dost a můžeme pokračovat v té společenské, i když vlastně ta společenská část trvá nepřetržitě od pátku a se sportovním výkonem běžela souběžně. Tradičním místem pozávodního doplňování tekutin je restaurace Na střelnici. Po včerejším steaku, dnešním guláši porušujeme pravidlo večerního tataráku a všem se nám sbíhají sliny na těstoviny. Tatarák prý možná až potom jako dezert. Na dezert ovšem není čas a místo, uvědomil jsem si totiž, že s těmito dvěmi kumpány jsem si ještě nepřipil na zdraví mé v lednu narozené dcerky. A protože Alf byl nejenom v Argentině ale i v Mexiku (myslím, že jediné místo kde Alf ještě nebyl je u mně na poli)

    pečlivě vybírám vhodnou tequilu. Jako bývalý barman jsem úspěšný, takže šup tam s ní, ať Karolínka roste. Do druhé nohy už objednává Libor coby výraz vděku, že jsme ho dotlačili do cíle, podvědomě ovšem musí tušit, že je to spíše omluvenka za to, že vůbec pomyslel na rozdělení týmu.

    Po jedenácté hodině večerní ještě vyrážíme do místního kulturního domu, kde probíhalo tradiční vyhlášení výsledků a losování tomboly. Tento program jsme tradičně ignorovali. Zmínil jsem již výše, že mám trochu psychický blok z masových akcí a takovou koncentraci cyklistů bavících se pouze o cyklistice bych asi neustál. V tuto pokročilou dobu je zde již zdravé jádro a docela hodně místní omladiny. O zábavu se zde totiž stará místní kapela Ukradený vjecy. A na parketu je plno. Kapela ovšem krade hodně věcí od Kabátů a na Kabáty netančí nikdo z nás i kdyby měl 4 promile, tak jen chvílí nasáváme a nasáváme i atmosféru vesnické zábavy (nemám nic proti vesnickým zábavám, sám jsem na nich částečně vyrostl). Tombola je již dávno rozebrána, volné děvy zřejmě taky, voláme tedy taxík a míříme do hajan v našem penzionu na okraji města. Při vystupování z taxíku nás ovšem překvapí zvuk z blízké diskotéky jejíž existenci jsme doposud neměli tušení. Hajat, nehajat …. moudřejší ustoupí, takže nehajat. Vstup volný, aby né když už jsou skoro 2 ráno, na parketu nikdo, u stolečků nikdo, u baru nikdo, využíváme tedy luxusu mít bar sami pro sebe. K našemu zděšení však místní dýžej nemá v repertoáru absolutně nic z toho co bychom si rádi poslechli, či vlnu hýžděmi hodili, a to ze svých nároků postupně ustupujeme a ustupujeme – v Klatovech neznajů ani Madonnu. Trochu v napětí očekávám, kdy se k nám někdo z personálu přitočí a pronese známou frázi:“Vrať se do hrobu.“ Pro jistotu odkládám mikinu, aby bylo vidět, že i přes prošedivělý vlas jsem stále v kondici a síle mladíka a naši převahu potvrzuje Libor výrazem za který by se nemusela stydět reprezentace ragbistů Nového Zélandu při předzápasovém domorodém rituálu Haka.

    Tož ale dělat frajery v situaci kdy není konkurence, to není nic pro nás. Jak pravil Paul Newman ve filmu Frajer Luke: „Frajeřina je nemít na to“. Spořádaně se vydáváme do peřin, protože zítra nás čeká dlouhý přesun domů, rodiny, děti atd.

    A tom už ale není co psát, tímto tedy můj report končí. Každopádně všem těm, co by s námi chtěli něco podobného taky zažít můžu vzkázat, že nemusí čekat celý rok a ani se připravovat na 150 kilometrovou zátěž, chceme totiž na jaro vyrazit na cyklomaraton s kratší kilometráží (silniční kolo navíc k zapůjčení mám).



    Související články:
    Report z Krále Šumavy (08.09.2009)

    ( Celý článek! | Autor: guru | Počet komentářů: 10 | Přidat komentář | Informačn  e-mailVytisknout článek )

     

      Maňu zajímá
    Kdyby zápasil Dadula s panem Kö, vyhrál by Drahoš?

    -Ne, zpacifikoval by je robot. 
     (17 hl.)
    -ANO Drahoš je strašně silný 
     (18 hl.)
    -NE KÖ je strašně dlouhý 
     (17 hl.)
    -ANO ale musel by ho uběhat a průběžně okopkávat 
     (12 hl.)
    -NE KÖ by Drahoša ukecal, aby šli raději na pivo 
     (10 hl.)

    Celkem hlasovalo: 74


    Přidej vzkaz
      Žhavé novinky

    Záplavy v Evropě
    07.06.2016 06:38:19:
    Brrr, hnusná voda zatápí, kde se dá. Leč, nemohu si to odpustit, Francouzi by proti záplavám měli začít stávkovat! Tak se tam přece domáhá práv! Stejně tak z Bruselu už dávno měla přijít direktiva proti záplavám! Angelo, Jeane-Claude - jednejte!
    Lipan

    Vzkaz všem vyjebaným hackerům co si připadají děsně in
    24.05.2016 21:58:25:
    Jestli mi někdo z vás dojde pod ruku tak ho čeká takový výprask, že si za své PC nejméně měsíc nesedne....
    Drahomír Hron

    Stárnem
    27.04.2016 14:06:37:
    Ale žo to půjde tak rychle? Třeba z Königa je už atrapa....bohužel... https://www.eva.cz/zbozi/67239/kamera-venkovni-atrapa-solar-konig-sec-dummyca/
    xxw

    Mimozemšťani opět na slovácku
    01.04.2016 11:17:53:
    https://www.youtube.com/watch?v=t8uUmteAJZQ
    Kronika Hluk

    MEDARDOVO ZVADLO
    24.03.2016 07:47:48:
    Timto vam vsem radi oznamujeme, ze Zasivarna U osla otvira v patek ve 14:00. V nedeli je opening party, na kterou vas s Luckou srdecne zveme. Zacatek v 16:00 Akce je v duchu snez, vypij a zaplat kolik chces. Vubec se nebranime tomu, abyste dosli uz rano zrovna z Hawaja... Tesime se, Lucka a Hampejz
    Lucka a Hampejz

    Becka
    23.03.2016 18:57:51:
    Tímto oznamují účastníkům oslavy.ze si s dary nemusí lámat hlavu.Vase přítomnost bude pro nás největší dar !!
    babb

    VELIKONOČNÍ BEČKA
    21.03.2016 18:54:58:
    U příležitosti dožití několika velikánů se koná tuto sobotu na Hawaji první jarní bečice. Všeho nechte a přijďte oslavit Dr. Hrona, Babinského a Tečákovi narozeniny. Ostuda bude veliká - mistr slíbil, že zahraje na židlu. V sobotu, Hawaj, od 14:00, ženy, děti a jiná havěť sebou.

    Psék
    18.02.2016 00:47:02:
    Milá Maňo,
    myslím, že by nemělo uniknout tvé pozornosti, že hrdina tohoto obskurního případu, onen Psík, je původem z Hradišťa (a nebo možná ne).,
    Obzvláště výživná je poslední kapitola s názvem Agent na výletě.,
    Ten příběh je tak neuvěřitelný, že jsem nabyla dojmu, že ve skutečnosti jde o únik ze scénáře nového filmu bratří Coenů.,
    Tvůj neinformovaný informátor, který všechno zapře ;-)
    rdm

    zajímavý web
    15.01.2016 14:18:18:
    http://jetencurakjesteprezidentem.cz/

    Dělobuch
    30.12.2015 20:50:27:
    Pro příznivce Mani a domácí kutily mám speciální tip na pořádnou rachejtli. Je to aktuální a tak může každý,třeba už zítra pořádně oslnit své prátele,ba co i nepřátele.Je to totiž pouze na vás,k jakému účelu bude využita.Takže k věci: Jako první si musíte sehnat asi půl metru dlouhý kus lešenářské trubky,jeden konec kladivem zploštíte a druhý taky,ale jen tak,aby se dovnitř dala vsypat následující směs.No teď mě ale napadá, jestli je to dobrý nápad..aby to zase nějakému volovi neurvalo třeba ruku.Takže nic..raději chlastejte a přeju hezkého silvestra.
    babb

      Facebook