S Keňou na voděVydáno dne 26. 07. 2010 (3128 přečtení) V 17.00 jsem byl na srazu já, Tap a Svatava. Konig nám průběžně volal, ať nepijeme a dáme si raději kávu, že už brzy budou vyjíždět. Pak volal v 18:30, opět s prosbou ať nepijeme. Tvrdil nám, že již vyjel a už jsou v Uherském Hradišti. Teplota venku byla cca 50st. Celsia a ve staré hospůdce zhruba o deset grádů méně, čili žádná káva nepřipadala v úvahu a raději jsme se chladili výbornou desítkou značky Staropramen za 20czk/ks. Naposledy volal Konig někdy v 19.30, zda nechceme jít pěšky kamsi za Vnorovy k nějakému zdymadlu, prý je to kousek. To jsme zamítli, jelikož naše bagáž byla sotva k unesení a nějaký výšlap v ukrutném vedru nepřipadal v úvahu. Nakonec kolem 20:30 Konig opravdu dojel, naložil nás a cca po deseti km jsme se ocitli na tábořišti u onoho zdymadla, ještě že jsme nešli pěšky, byl by to náš jistý konec. A to mi nedalo nevzpomenout si na onen legendární pojem „Klasická Konigovina“. Rozbili jsem camp, poplavali v Baťáku, rozdělali oheň, koupili basu piv a začali se radovat, jak jsme se tak zase pěkně sešli. Nejvíce se z naší sešlosti radovali komáři, kteří nám pili krev i přes zaručené repelenty či staré známé čundrácké kombinace cigareta-pivo-víno-kořalka. Nakonec se nějak unavili a tak jsme strávili pěkný večer při kytarách pana Tapa a pana Mary. Ráno nás probudilo vedro, které nás spolehlivě vyhnalo ze stanů a donutilo vstát. Následovali nekonečné ranní rituály jako- snídaňky, kafička, čajuldy, sraní (šel jsem po čundrácku do lesa a dostal zásah tak od sta komárů), zuby-protézy, sprcha, koupání, sprcha, cigárka, Tap si dal pivo alias ranního záškraňáka (Hampejz, Štěrk, 2004) a pak došlo konečně k nalodění. Po cca 200 metrech plavby následovalo cca 300 metrů přetahování lodí kolem jezu, ale nakonec jsme se opravdu nalodili na Moravu a plavba do divočiny zvané „Moravská Sahara“ mohla začít. Při plavbě kolem Bzence-Přívozu mne zaujali dva mladíci, kteří seděli ve vodě pili pivo, kouřili a hrály šachy. Jeden z nich nadával na hovado, které jej pořád dokola štípalo a prosil mne ať si ho vezmu sebou. Lamentoval: „Pičo to sis musel oblíbit zrovna mě? Kurva to je bodačka jak někde na zábavě!.......“ Nakonec jsme dopluli k perfektní písčité pláži, kterou omývala rychle proudící říční voda. V onom místě jsme rozbalili tábor a začali si užívat jemného písku, ideálně chladivé vody a plavání po proudu. Svatava si na kraji pláže založila nuda beach s tvrzením že Chorvatsko je proti tomuto nic. Já s Tapem jsme se váleli v písečné mělčině hrající si na soudruhy ze Sovětského svazu trávící dovolenou na Krymu. Pak nás to nějak přestalo bavit a vydali jsme na průzkumnou expedici za účelem koupení cigaret. Cesta i přes otřesné vedro ubíhala zpočátku svižně, ale nakonec nám jazyk přischnul na vestách a mi krom nekonečné pískovny po jejímž okraji jsme šli nevěděli kam jdeme ani to zda kam jdeme vůbec něco bude. Nakonec jsme se vynořili v Bzenci-Přívozu a místní občan nám prozradil, že jsme cca 100metrů od hospody, s tím že neví zda je otevřená. Rychle jsme se pomodlili a dali se do klusu k vysněné oáze uprostřed písku- chytáme za kliku, klika povoluje….jsme zachráněni. První Janáček do nás vklouzl jako nádherná chladivá odměna za dalekou cestu, druhý byl na žízeň a po třetím se opět obnovili komunikačně-intelektuální schopnosti. Hospůdka to byla hrabalovského ražení jako někde v Kersku, čili hovor se točil kol dobrých filmů a knih. Po ještě asi dvou pivech jsme dokoupili zásoby tabáku a dali se zpět na cestu přes nekonečnou písečnou poušť. Cesta zpět nám uběhla rychle a radostněji, jelikož se trochu zatáhlo a chladné pivko nám také nemálo bodlo. V táboře jsme se ještě okoupali, zajistili stany proti blížící se bouři a oddali se bezbřehému plkání s Konigem, Klárou a Marou. Tap znaven výletem šel spát jako první.Mladý Keňa a Mara udoláni zahrabáváním Svaťky do písku jako druzí. Nakonec jsme zbyli já, Mara a Keňa pozorující právě probíhající bouřku. Byl to jedinečný pocit. Nakonec nás déšť a únava vyprovodila do stanů také.
Ráno jsme se vzbudili do příjemného vlahého dne. Jediný kdo v bouři navlhnul byl Tap, který noc pro jistotu strávil nohama ze stanu ven, pro případ, že by bylo potřeba začít ihned prchat před velkou vodou. Marovi v noci dokonce psala manželka SMS zda má pro nás dojet. Nebylo mi sice jasné kam by pro nás dojela, jelikož nejbližší civilizace byla dobrých pět km, ale Klára mi řekla, že by si poradila, což mne uklidnilo. První jsme volali Lipanovi, ten měl sice Martu pryč, ale pohotově si našel výmluvu, že jede na výlet se svým bratrem. Pak jsme zkoušeli Babbeho, ale vzala to nějaká pomatená opilá ženská s kterou nebyla žádná řeč. Nakonec Keňa ukecal Vaďuru, kterému tímto patří velký dík a má to u nás všech schované, minimálně formou několika dobrých piv. Pak jsme se vydali na plavbu do Rohatce, kde jsme se nakonec vylodili v přístavišti v okrajové čtvrti zvané Marika. Keňa jako čekací místo zvolil nedaleký vietnamsko-český motorest TamBuyVan Blanka, kde údajně měla být unikátní kuchyně podobného ražení. Po cestě jsme minuli zajímavou periferní restauraci, u níž stála zřejmě neaktuální ručně psaná cedule „Dnes pečeme prasátko“ a po dalších cca pěti metrech byla cedule podobného ražení „Tady je vstup na prasátko“. No mám rád tato prapodivná místa, ale zbytek expedice chtěl jít do onoho motorestu od něhož jsem nevěděl co mám také čekat, tak jsem si alespoň představoval jak si dám skvělé „Nudlo-vepřo-zelo s bambusovými výhonky“, vzpomínaje na pradávný výrok pana Ko: „Tož některé kombinace žrádla ťa možou aj zabit.“ Nakonec měli na motorestu širokou paletu jídel a každý si dal dle své chuti. Já jsem si dal smažák, o kterém se mi celý týden zdálo a Tap mi o něm dokonce složil v pátek v opilosti i hezkou píseń, na kterou si již nikdo nikdy nevzpomene. Naopak Keňa si zvolil jídlo s nejvíce exotickým názvem, na který si také nikdo už nikdy nevzpomene, ale pochutnal si též. Nakonec dorazil i dlouze očekávaný ZVL. Ten naložil Svatavu, mne, Keňu a Tapa a jelo se do UH přes Vnorovy. Po cestě nám Zdena několikrát zopakoval, že jsme ultrapíče a kokoti, ale my byli rádi, že jedeme domů. Během jízdy Keňa ještě rozvinul teorii, že veškerý slovácký folklór byl vymyšlen v 50 a 60tých letech minulého století, což jsem mu dal za pravdu s tím, že do té doby se na Slovácku po několik tisíciletí hrálo pouze na vuvuzelu a muselo se to narychlo změnit, jelikož se to už nedalo poslouchat. Nakonec jsme Keňu vysadili u závnorovského zdymadla a šťastně dojeli do UH za občasných poznámek kamaráda Zdeňka. Celá akce byla super a děkuji jejím organizátorům za pracné zajišťování a přepravu lodí. Dále děkuji manželům Ko za půjčení výborného stanu, spacáku a karimatek a všem ostatním za příjemnou společnost. Takže příště zase čau na vodě.
( Celý článek! | Autor: Dr.Hron | Počet komentářů: 4 | Přidat komentář |   ) |
 |
| Dnešní datum: 26. 01. 2022 | | Hlavní drbna | Očem drbat | Na Chatě | Foto galérka | Mapa hospod | OnLine: |