Hampejzův Skotský deníček IV.Vydáno dne 23. 07. 2010 (4459 přečtení) Uplynuly tři dny našeho pobytu v Edinburgu, když o coffe brejku přišla principálka s nabídkou, která se zdála neodolatelná. Za 95 liber pořádá spřátelená škola výlet autobusem na skotskou Highlands a ostrov Isle of Skye. Protože jsme něco podobného plánovali podniknout sami, jenže nebyl pořád nějak čas to dotáhnout do konce, nabídku jsme venkoncem uvítali a ředitelé Rosťa, Marek, Libor, ředitelka Jarmila a Hampejz, všichni jsme se zapsali, zaplatili a těšili se, že pojedem. V sobotu jsem se v 7 ráno vzbudil do pěkné sloty - pršelo, foukalo, zima byla. Vydatně jsem posnídal, zabalil do batohu včera nakoupené tousty, nějaké pití, půllitr slivovice, dal si panáka na cestu do té sloty a vyrazil. U autobusu jsme se postupně všichni přivítali po našem, slivovicí, a při tom si nějak nevšimli, že věkový průměr osazenstva se limitně začínal blížit 20 letům. Seděl jsem v zadu na houpačce a protože zbytek mojí skupiny seděl o 4 sedačky přede mnou, nějak jsem s nimi ztratil kontakt. Chtěl jsem se tedy seznámit s vedle sedícím Španělem a tím pádem začít plnit domácí úkol – seznámit se a vyzjistit pár základních informací o 5 lidech z tohoto víkendového výletu, abych o tom mohl podat v pondělí referát. Španěl si ovšem hned po odjezdu nekompromisně strčil do uší sluchátka a komunikovat odmítnul. Dal sem si tedy panáka a pozoroval zamlženou, uplakanou a tím pádem šíleně romantickou krajinu. Po chvilce jsem periferně zaregistroval zvláštní, rytmicky se opakující pohyb pravé ruky v klíně mého španělského souseda. No to snad ne... Podíval jsem se co dělá, naštěstí simuloval hru na kytaru. Od této chvíle jsem mu říkal Parkinson. Tato jeho cukatůra mne měla provázet po celý zbytek víkendu. Náš průvodce David hezky povídal o tom co uvidíme, kam jedeme, o skotských dějinách, kdy se navzájem potírali Angláni ve spojenectví s někým proti Skotům a Skoti ve spojenectví s někým proti Anglánům, jednou vraždili ti je a pak oni ty druhé, do toho Římané, pak Vikingové, pak Španělé, Francouzi, Jakobíni, Železná Lady, Tony Blair a teď už čekají jen na Marťany... Španělem cukal Parkinson, ředitelé bavili své španělské spolužačky (už sem pochopil, proč sedí kde sedí a já sedím tak blbě, ve třídě jsem totiž s Hammidem a Abdullázisem ze Saudské Arábie a ti ještě k tomu nejeli...docela závist). Dal sem si teda panáka a byla tu první zastávka. První zastávka se sestávala z podívané na JEDNU! chlupatou skotskou krávu plemene Hamish za plotem (zbytek utekl někam opodál), baráčku s expozicí tkalcovství a ukázek typických kárových skotských vzorů (každý z rodových kmenů měl svůj vzor a podle toho se poznávali, když se chtěli obejmut nebo si dát po čuni, neb krom Anglánů ti stateční srdcaři šli po krku i sami sobě). Dále se dalo navštívit WC a shop se suvenýrama a, of course, naskýtala se možnost zakoupit krmení pro tu kravku a krmit ju. Uááááááááááááá.
Za 10 minut nebylo co řešit i s vyčuráním, dali sme si panáka, ředitelé byli už poněkud rozjařeni a vylezlo z nich, že už nemají téměř žádnou slivovici. Řekli jsme si, že nevadí, že budou přece ty palírny a šli každý nějak po svém probloumat těch zbývajících 20 minut do odjezdu. Koupil jsem si s 50% slevou tričko na golf.
Zajímavé odkazy: Další zastávka byla u lesíka. Procházka na 20 minut, cíl – sluneční kámen. Tušil jsem nějakou kulišárnu a mé tušení mne v žádném případě nezklamalo. Uprostřed lesíka byl polozarostlý balvan, na který se dalo po maximálně 5 lidech vylézt a rozhlédnout se kolem. S díky jsem odmítnul a vydal se na cestu zpět. Ti z nás, jež se nechali napálit, viděli ty samé stromy co my dole, ovšem z 3,5 metrového nadhledu. Vzrušující! Přiznávám však, že les byl hezký. Bystřina prudká... Tak jsme aspoň vedli řeči. Ředitelka Jarmila nedokázala pochopit, že chlapi při sexu neocení IQ partnerky. Tak nějak sme se my chlapi shodli, že při sexu si ceníme úplně jiných orgánů. Další přesun autobusem, konečně zastavujeme na odpočívadle s restaurací. Ouha, restaurace nevlastní licenci na prodej alkoholu. Zachraňujeme se vlastní slivovicí. Zima a vlhko nepolevují, alespoň vítr se malinko utišil. Další zastávkou je všem Skotům tak drahé údolí Glencoe, kde Angláni povraždili jednu Skotskou rodinu. Dodnes tam straší... Turisti... Parkoviště, autobusy, aspoň ty nádherné hory že jsou kolem. Tři z nich se jmenují Tři sestry. Pastička na tůristy...
Další zastávka v polorozbořené tvrzi. Ani restaurace bez licence. Jen řeka plná vody... Okouníme kolem a těšíme se na pořádný skotský hrad, zámek či aspoň palírničku. Jedeme dál.
Další zastávka na břehu jezera, kolem hory - nádherné, jezero - překrásné, restaurace – bez licence. Tak aspoň na vyhlídku a pěkně shlédnout první betonový železniční viadukt ve Skotsku. Proslavil se tím, že po něm ve filmu uháněl vlak s Harry Potterem do a z Bradavic. Přesvědčuji se o tom, že filmový průmysl je podfuk na druhou. Ve filmu jsem dráty elektrického vedení ani nepříliš romantické okolí nezaregistroval. Ale budiž, mám čárku za účast.
Odkaz na film: Aspoň posedím u jezera a hledím na loďku s rybářema. Než mne do výhledu vleze Patricia se svým novým miláčkem a začnou provádět olizování hlav. Kindersoapoperaporno, až se na to okolní hory nemůžou dívat. Zase se rozprší. Rezignuju. Vylézt na věž u jezera odmítám, protože mi to přijde úplně zbytečné, když jsem před chvílí byl na vyhlídce na kopci 3x výš a jdu louskat informační panely. Jsou dvojjazyčně. Anglicky a gaelsky. Su opravdu rád, že se tu věnuju jen angličtině. Ale na gaelštinu se dívá hezky... Sláva nazdar odjezdu. Naše nálada víceméně odpovídá počasí. Plakalo by se... To už nezachrání ani ty krásné hory, které sem tam vykukují z mraků.
Teď nás čeká delší přesun autobusem na trajekt. Průvodce David nás zásobuje úžasnými vtipy typu: Why is 6 afraid of 7? (Protože 7 snědla 9. Angličtináři si jistě pošmáknou na této nezměrně veselé jazykové hříčce. Zbylých 10 podobných jsem si fakt nezapamatoval.) Legrace končí v okamžiku, kdy nám David rozjařeně oznamuje, že si čekání na trajekt zkrátíme nácvikem skotských tanců. Drtivá většina osazenstva autobusu jásá. Kde jsme udělali chybu, že nás při té představě jímá hrůza a propadáme se do tenat hysterické deprese? Lok slivovice sice pomáhá, ale i tak jsme evidentně pobledlí. Poprvé si jasně uvědomuju, že se tady asi něco stalo špatně. Trajekt naštěstí přijíždí už po 15 minutách čekání, při němž se odehrává bizarní scéna: účastníci zájezdu nacvičují prapodivný tanec a opodál je s nelíčeným úžasem sleduje parta drsných motorkářů na harlejích, kteří také čekají na trajekt. Nepřidali se, škoda, ten výjev by nakonec dostal úplně nový rozměr. Se zájmem pozoruji místní rybářské lodě kotvící v přístavu, pak se konečně nalodíme a hurááááá, na trajektu mají lahváče, dokonce výborné místní pivo z ostrova Isle of Skye. Někdo si dává i dvě ne-li víc. Neměl bych jmenovat, zlobil by se na něj manželka a on pak na mne, ale zase, vždycky se dá říct, že to byla jen taková Hampejzova levná autorská licence, viď? CENZUROVÁNO (včera mně koupil LAGAVULINA 16 years old).
Tak jsme konečně tu. Ostrov Isle of Skye je vyhlášený krásnými scenériemi, zajímavou příchutí whisky, vodopády, drsným podnebím. Jenže nás ještě čeká cesta do mládežnické ubytovny. Cestou nás David informuje, že k večeři bude vařit těstoviny se šunkou a tomatem. A že hledá dobrovolníky, kteří by přiložili ruku k dílu. A že po večeři bude hrát na kytaru skotské lidovky a všichni si společně zazpíváme. O nadšence není nouze. Bohužel tomuto duchu pionýrského tábora jaksi stále nemůžu přijít na chuť. O něčem podobném nebyla při domlouvání zájezdu ani řeč. Náš pokoj je jako klícka. Tak malý, že se v něm tak tak vytočíme. Zabírám postel nahoře, povleču, položím batoh pod skříň (skříní nazýváme 4 ramínka na věšáku na zdi). Ani to nemusíme říkat nahlas a jdeme do hospody, kterou jsme zahlédli při příjezdu. Venku se na sebe díváme a publikovat se dá jen hláška ředitela Marka: „Kurva, to byl dry day...“ Každopádně od této chvíle se celá naše situace radikálně otočila. V hospodě běží první poločas zápasu MS ve fotbale o třetí flek. Na jídelním lístku mají hovězí, rybu, plody moře i kuře. Několik druhů piv. A místní whisky. Přichází řidič autobusu, zveme ho k nám a vyzvídáme, do kterých palíren, že to zítra zavítáme. Udiveně na nás hledí a když zpozoruje naše zklamání, ještě se zkouší zamyslet a pak z něj diplomaticky vypadne, že si teda není vědom, že by nějaké byly v plánu. Spatřivše naše zoufalství, předstírá nemoc a se slovy, že si musí odpočinout odchází spát. Sledujeme fotbal u stolu spolu se šwédským párem na dovolené a nadáváme na Němce. Večeře výborná. Fotbal nakonec taky. Přestávám pít pivo, zase sem naletěl na skotské Ale, zahajuji podrobný výzkum místní whisky. Konverzuji s místními, polovina z nich byla v Praze, druhá se tam chystá. Nezkoumám, co je tam tak žene, ale mile si popovídáme. Paní hospodská sama od sebe nabízí Lagavulin 16 years old a to je trefa do černého. Mezitím se rozjíždí úžasný koncert místního zpěváka, jež se doprovází na kytaru. Zpívá lidovky i folkrockové hity, jde mu docela pěkně rozumět a hlavně mu to báječně ladí. Šok pro mne nastává, když se na něj jdu podívat. Seděl jsem za rohem a tak až nyní zjišťuju, že ten úžasný skotský bard je Číňan a skotská je na něm jen hučka na hlavě a pivo s panáky, kterými se osvěžuje a jimiž ho zahrnují posluchači. Posléze se s ním dáváme s ředitelem Liborem do řeči a zjišťujeme, že se jmenuje Andy Chung a je z Hongkongu. Neuvěřitelné. Ředitel Marek s ředitelem Rosťou se odebrali spát, zřejmě vystrašení Davidovou odpolední průpovídkou, že hostel se v 1 v noci zamyká.
S ředitelem Liborem vytrváváme a notujeme si s Andym. Teď už doslova. Ta skotská je stejně dobrá! Přisedává si k nám půvabná slečna z Malty, bohužel se svým přítelem, který se tu narodil. Je na nás vidět, že bysme si opravdu rádi prosvištěli slovíčka, no její boyfriend tomu není nadvakrát nakloněn a odlákává ji od nás hrát kulečník. Škoda. Andy pěje jak o život, místní tančí, skotská mi začíná téct ušima, nejvyšší čas vypravit se spát. Ředitel Libor si od Andyho nechává zahrát poslední song na dobrou noc, pak Andy definitivně končí. Dopíjím posledního panáka, vyptám si od mistra cigáro a vyrážíme k hostelu. Strašně prší, jsou to kýble vody, ale je nám to jedno. Vezeme se na vlně Andyho show. Cestou se divím, že ně ten déšť nezhasil cigáro, rozvíjím teorii o nějaké speciálce uzpůsobené skotskému počasí. Ředitel Libor zpochybňuje správnost mnou zvoleného směru k hostelu. Kupodivu jsem se nemýlil. Zapadám do postele, ředitel Libor ještě něco nacvičuje se zabouchnutými dveřmi, ale to se dozvídám až ráno. Na druhý den vstáváme docela brzy, ale i přes pozdní uložení se ke spánku je nám všem fajn. Lehká snídaně a vzhůru k zamlženým a upršeným krásám ostrova Isle of Skye. Se slzou v oku míjíme několik dobře značených odboček k místním palírnám, zato vidíme starý most, vybuchlý důl křemičitého čehosik, dramatické pobřeží, rozvaliny tvrze zbojného Hilandera, pěkný hřbitov s ukradeným královským náhrobkem z Anglie, kde si průvodce David připisuje první kladné body tím, že hraje na dudy a jde mu to a úplně se to sem hodí.
Počasí je ovšem příšerné, takže vytahuju poslední tři deci slivovice a po každém návratu do autobusu si dáváme na zahřátí. Zastávek je několik, vždycky šup ven, nafotit, zmoknout, šup do autobusu, no Japonští spolužáci si to užívají.
Před odjezdem na pevninu máme hodinu a něco na oběd. Konečně pivo! K obědu si dávám talíř s výběrem mořských plodů – garnáti, uzené mušle, uzený losos a ještě nějaké dvě ryby, přílohou brambor, zeleninový salát, no neolitoval sem. Pak přejezd přes most na pevninu, dospávám deficit, pak se chvilku učím, slivovice už došla, na všech zastávkách bohužel občerstvení bez licence... Konečně návštěva nerozpadlého zámku a dokonce s pěkně zařízenými interiéry a s výkladem! Leč občerstvení opět bez licence. Začíná to být zase dry day, teď už na druhou...
Pak vysazujeme Španěly v jakémsik městečku na finále fotbalu, přijede pro ně druhý autobus, ale vzhledem k tomu, že to znamená návrat do Edinburghu kolem 2 v noci a komplikace při návratu z centra města do rodin v nichž bydlíme, vzdáváme to, vidíme prvních 20 minut, dáme pivo a zkusíme nový druh whisky a hurá poloprázdným busem zpět. Na posledních 20 minut řádné hrací doby už jsem doma. Domácí mne halasně vítá, nabízí mi pivo, oplácím mu ohnivou vodou a jdu se zahřát do sprchy. Ten výlet byl za 95 liber zadarmo... a nebude mít pokračování, neb jsme se jej následující víkend odmítli účastnit, byť v programu byla exkurze palírny výslovně uvedena. P.S.: Děkuji ředitelovi Liborovi za laskavé korekce, cenzuru i Lagavulina 16 years old.
( Celý článek! | Autor: Hampejz | Počet komentářů: 3 | Přidat komentář |   ) |
 |
| Dnešní datum: 26. 01. 2022 | | Hlavní drbna | Očem drbat | Na Chatě | Foto galérka | Mapa hospod | OnLine: |
