Náš první milión, aneb chvála pozdního vstávání.

Cca 11.30 Deme pěšky z Flóry na Náměstí míru. Město žhne téměř poledním sluncem. Když dojdeme na Mírák, můžeme jet až na Hradčanskou s nepřestupní jízdenkou, čímž ušetříme při počtu tří osob celkem 20CZK.

Z Hradčanské míříme ke Stromovce. Hospoda na Slamníku se nedá minout bez sentimentu a jednoho malého piva. Stín na zahrádce chladí. Čuráme a deme dál.

Stromovka je rozsáhlá. Kropící vůz nás na poslední chvíli nepokropil. Nespěcháme. Lávka na Císařský ostrov. Koně. Stáje. Lávka z Císařského ostrova. Trojský zámeček musíme obejít delší stranou, lebo tam bágrujů. Debata o tom komu vlastně dala sfinga hádanku. Jediný Janíček to ví.

Líbí se nám, jak je pojata botanická zahrada. Její jižní stranu obklopují vinohrady plné sládnoucí vinné révy.

Pomalu přicházíme k pokladnám. Není u nich vůbec žádná fronta. U okýnka rozvážně studujeme jaký lístek si vlastně koupit, abychom utratili pokud možno co nejméně peněz. Pokladní na nás vrhají podivné grimasy a podezřele se kření. Přičítám to svému stojatému účesu. Sám si připadám trochu jako orangutan.

Blížíme se k turniketům. Za branou stojí vysoký sympatický muž s mikrofonem a volá na Helenu. „Tak pojďte rychle, nebo Vás někdo předběhne. Isn’t it fake? To je Fejk. „Gratuluji Vám, stáváte se milióntým návštěvníkem ZOO Praha v tomto roce. „ dál si to pamatuju jen mlhavě.

Pokračuje Helena:

Pan ředitel nás přivítal. Před obecenstvem a fotografy, kteří už čekali za branou. Později nám došlo, že už tam asi čekají nějakou chvilku, protože nikdo nový nešel a autobusy také nejezdily.

Fatalistické zjištění: Kdybychom cokoliv z výše popsaného neudělali, jistě bychom se milióntými návštěvníky nestali.

Představili jsme se a hrdě oznámili, že jsme od Uherského Hradiště z Košíků.

Pan Fejk se zajímal jsme-li autem, neboť sponzoři zoo nás zasypou množstvím dárků které v rukou rozhodně neodnesem. Nacpali jsme se tedy okamžitě do právě obdržených propagačních triček zoo praha a pro dnešní den s radostí přijali roli živoucích maskotů.

To už jsme si celá rodinka připadali jak v Jiříkově vidění. Budeme provedeni zákulisím lachtanů a pujdeme si potřást rukou s gorilami. Jáníček v náručí s obrovským plyšovým psem se ochotně zubil fotografům do objektivů. Po bohatém občerstvení (pivo, víno a tak), jsme se vydali k lachtanům. Jsou to velice chytrá a také velmi zjišťná zvířátka. Udělájí cokoliv je naučíte. Prý jako jediná zvířata si hrají i v dospělosti. Ale nic neudělají zadarmo. Vždy musí za svůj výkon dostat rybu.

Měli jsme možnost být v boxu přímo s dvěmi nejkrotšími samicemi Barčou a její dcerou Abibou, které nám v bazénku se slanou vodou předváděly své veselé kousky. Dokonce dovolily Janíčkovi, aby je nakrmil rybičkami. Za to nám podaly ploutev a zasypaly desítkami slaných pusinek.

Jdeme ke gorilám. Mladý ošetřovatel popisuje poměry v gorilí tlupě. Dva malí raubíři dělají binec od rána do večera. Od doby co se narodili, jsou prý vztahy v tlupě mnohem lepší. Alfa samec Richard sedí celé dny ve svém kanclu ve středu výběhu. Hlídá své teritorium a samice. Jen málo co ho prý přiměje změnit své stanoviště.

Jsme však poctěni velikou událostí. Richard, poté co mě zahlédl, se vzpřímil, jde k nám a předvádí své mohutné a svalnaté tělo. Na TAPa výhružně cení špičáky. Cítím se nadmíru polichocena, že o mě jeví zájem takové veliké zvíře. Pohled Richardových hlubokých tmavě hnědých očí je nezapomenutelný.

Loučíme se s ošetřovatelkami, a dál procházíme zoo svou cestou. Lanovkou na kopec a jdeme k Indonéské jungli.

Problém s odvozem nám pomáhá řešit Marčin Mates. Je hodný a naše dárky v sobotu vyzvedne. Když mu telefonuju, je shodou okolností právě v práci a posílá svou kolegyni, aby se mnou provedla telefonické interwiev.

Dnešek je náš a jsme hvězdy. Nepravděpodobnostní pohon opět funguje.

Zpráva na stránkách ZOO

( Celý článek! | Autor: HELP +TAP | Počet komentářů: 5 | Přidat komentář | )