Drahošova lesní anabáze

Strýc chodíval k Drahošovi na besedu a to každodenně a někdy i častěji. Strýc byl vtipný a úpřimný, ale dost pil a potom dělal hrozné věci. Jednou, když byl na návštěvě a zjistil, že Drahoš je bez práce, začal ho přemlouvat, aby s ním pracoval v lese.

Práce v lese je náročná, ale dobře placená, člověk se nadře, to jo, ale ta krása kterou vídí kolem sebe, ta stojí za to. A tak Drahoš svolil. Během týdne sehnal strýc dva kumpány, staré auto a mohli vyrazit.

Jejich práce byla různorodá, káceli, mýtili prostě všechno co les potřebuje. K tomu žádný nadřízený, žádná píchačka, přestávka podle potřeby a kouřit můžeš pořád. Ze strýcových přátel se ovšem vyklubali pěkní výlupci. To si Drahoš uvědomil, až když zjistil co to pořád kouří. Vzpoměl si na dědu Karla, který ho vždy varoval. A měl pravdu, teprve teď Drahoš viděl na vlastní oči, co drogy dokážou, ještě že on pije jen slivovici.

Dny a týdny ubíhaly jeden za druhým a práce bylo pořád dost. Toho roku byla dobrá úroda a tak Drahoš napálil spoustu slivovice. Nikdy nezapomněl a tak vždy kromě svačiny si nesl do práce i pet láhev. Někdy se sice stávalo, že se i opili, ale to už k práci v lese patří.

Onoho osudného dne při svačině vznikla hádka. Strýc už byl notně ožralý a tak začal urážet zhuleného Bubáka a jeho rodinu. Ten si to nenechal líbit a hodil po strýcovi sekeru. Hádka utichla, ale sekera nikde. Někde zapadla, to byl problém, co bez sekery v lese?

Tráva byla vysoká a sekera v ní nebyla vidět. Nikdo už neví, koho napadl ten nápad: ,,zapálíme trávu a jak shoří najdeme sekeru hravě". Tráva shořela a s ní i kus lesa a od té doby je tam mýtina a té se říká ,,u ztraceného kalača ".

A tak skončila Drahošova lesní anabáze.