Maňa říkala

Dnešní datum: 12. 12. 2017   | Hlavní drbna | Očem drbat | Na Chatě | Foto galérka | Mapa hospod OnLine:

  Hlavní maňu

  Foto týdne

Klik
Sháníme pro kamaráda z vojny flašinet. Pomozte!

  Veřejný dluh

  Najdi si to

Maňin Kúkl

  • Veblinky
  • Co si myslí sousedé
  • TOP 15 drbů
  • Důkladnější průklep
  • Pojďte k nám
  •   Informace
    Přístupy /od 10.5.2004/:
    [CNW:Counter]

    Maňa říkala (e-mail)
    ISSN: 1
    Copyright Maňa
    RSS

    Naše ikonka:
    Umístěte si odkaz na Vaše stránky

    BOJOVNÍK PŮLMARATONCEM


    Vydáno dne 07. 05. 2007 (2731 přečtení)


    Jak je všem známo, spousta z nás se po třicítce asi trochu zbláznila a jak se charakter našich svalových vláken mění z rychlých spíše na vytrvalostní, začínáme vyvádět kusy doposud nevídané. Vždyť on běhá i Toník Plaček?! V mém případě to sice není léčba šokem, protože pravidelně sportuji od ranného mládí, ale výzva železného muže taky není z kategorie obvyklých.


    A v rámci přípravy na tuto výzvu jsem si naplánoval zúčastnit se 5. května ½ maratónu v Brně (pro totální alanfabety - běh na vzdálenost cca 21 km). Start byl nakonec silně ohrožen, protože poslední týden byl velmi hektický (nástup do nové práce, výlet do Egeru, návštěva zubařky), takže pokud bych to kamarádovi Romanovi neslíbil, tak bych asi vynechal. Ve čtvrtek tedy padl definitivní telefonát:“Romana, běžíme“.
    Bohužel nějaké odpočívání a nabírání sil dva dny před závodem nepřicházeli v úvahu. Jedna noc mi stačila na dohnání spánkového deficitu v dovolené, tréninkové plavecké dávky jsem si nijak nesnížil a kimono se taky stihlo propotit. Takže ½ maratón z plného tréninku.

    V sobotu v 11:30 se s Romanem zaregistrujeme. Každý závodník vyfasoval igelitku a v ní startovní číslo s čipem, program a plechovku ionťáku. Závod startuje ve 13:00, takže zbývá ještě dost času. Doprovodný program na Svoboďáku zatím žádný, takže jedinou zábavou je okukování postaviček, které zřejmě přišli za stejným účelem jako my. Nejvýraznější postavou byl zhruba padesátiletý pán oděný do teplákové soupravy, která s ním jistojistě odsloužila základní vojenskou službu v 70. letech minulého století.

    O půl jedné se přesouváme do šaten. Ty jsou sytě provoněny masážními emulzemi, což mně evokuje doby mého vrcholového fotbalového působení. Za šumu debat o minutových průměrech na kilometr, hodnocení profilu tratě se převlékám, mažu kolena Fastumgelem, rozkrok a třísla Indulonou. Rozhlížím se po šatně. TAK TIHLE VŠICHNI MI DNES ASI NATRHNOU PRDEL.

    U startu na nás čeká Romanova přítelkyně, takže následuje povinné pózování.

    Za dvě minuty jedna se zařazujeme do chumlu 172 mužů a 32 žen a čekáme na výstřel z děla, který nás má poslat na trať.

    Na podiu se ovšem neustále vykecává pan ministr zdravotnictví Šulínek a zdatně mu asistuje již dávno nehrající herec Viki Ty Máš Ale Péro Cabadaj. Navíc není vůbec slyšet, co tam ti dva řeší, takže nálada šelem načasovaných přesně na 13:00 začíná houstnout. Po deseti minutách čekání začínáme střídavě pískat, tleskat, skandovat:“My chceme běžet“ a pro závodníky černé pleti:“Svobodu Africe“. Koncert U2 hadra. Naše desetiminutové snažení vede k tomu, že nás výstřel z děla vysvobodil v čase 13:21.

    Do závodu jdu s taktikou řídit se pulzmetrem a držet tepovou frekvenci (dále jen TF) mezi 160-170 tepy za minutu. Ihned po startu ovšem TF neustále atakuje horní hranici, ale běží se mi OK, dýchání v pohodě. Při seběhu ulicí Pekařskou na rozdíl od davu lehce zpomaluji, ale kolena mám jenom jedny a vůbec netuším, co s nimi dnešní den vůbec udělá. Navíc si vzpomínám na hodnocení zkušenějších borců z šaten, podle kterých tato trať odolnost kloubů prověří nemilosrdně. Definitivně ztrácím kontakt s Romanem (což jsem očekával, vždyť on má za sebou i celý maratón).

    Po zbytek prvního za tří okruhů bedlivě dodržuji zvolenou taktiku, příliš se nezabývám tím, jak se vyvíjí situace kolem mě. Na Svoboďáku se objevuji za 34 minut, což je čas velmi povzbudivý, o 3-4 minuty lepší než jsem plánoval. Začínám se trochu rozhlížet po okolí svých spoluběžců, o kterých přepokládám, že se mnou zřejmě stráví zbývající část běhu. Ke své hrůze zjišťuji, že běžím ve skupince různorodě oblečených, prapodivně běžících, hekajících a funících lidí. Do této společnosti můj profi značkový equipment, klidný dech a volný krok rozhodně nepatří. Nastává čas to změnit. Rozhoduji se neřídit se pulzmetrem a spíše dát na vlastní pocit. Natahuji krok a situace se rázem mění. Od této chvíle míjím jednoho běžce za druhým (a abych Vás nenapínal vydrželo mi to až do cíle). Druhý sběh Pekařskou opět zpomaluji, ale již nejsem pomalejší než okolí. Při míjení občerstvovací stanice u výstaviště se někdo z běžců dožaduje ionťáku. „Ionťák není, je jenom voda“, z ní strohá odpověď. „Vy jste se na to pěkně vysrali“, spílá běžec. Mě ionty nechybí, do jedné ruky beru houbičku s vodou, do druhé pár koleček banánu a ostatním běžcům ukazuji záda.

    A dochází možná k nejzásadnějšímu okamžiku závodu. Nevidím nikoho za mnou, nevidím nikoho přede mnou. JSEM SÁM. Jak typické. Sám si vařím, sám si peru, sám si běžím. A když jsem sám, tak mi to jde nejlíp. Jen já, lví srdce, hluboké dýchání a pravidelná práce svalů. Pulzmert sice ukazuje 184, ale jako GuRu prostě popírám fyzikální zákony. Jsem sice teprve v polovině závodu, ale už teď vím, že dnes na to prostě mám.

    Při obrátce na Poříčí na dlouhé rovince přeci jen vidím před sebou další část startovního pole. Odhaduji, že do konce tohoto kola bych se mohl dostat na jejich úroveň. K mému překvapení jsem na jejich úrovni už Ronda. Tak to je mazec. Najednou se vedle mě objevuje černé auto. Co tady dělá auto, vždyť je to běh, vše se hned vysvětluje, jakmile se auto, když se vozidlo dostane přede mně. V otevřeném kufru leží kameraman a natáčí průběh závodu. A kameraman křičí na řidiče: „Zpomal toho vezmu, ten je dobrej“. Míří objektivem kamery přímo na mě. Pokouším se o konverzaci:“Tak to ale musíte zrychlit, protože právě nakopávám vrtuli“. Auto tedy zrychluje a já si užívám 10 sekund slávy. Po té se mi vzdálí, protože se kolem mě prořítí další černá věc. To už je ovšem vedoucí Keňan, mířící neuvěřitelným tempem do cíle. No hochu, ale pod slovem Camel, ty znáš jenom velbloudy a Plzeň možná neznáš ani z mapy. A hned za ním druhá černá gazela. Ten hoch má lýtka jak já předloktí. No, to jsem asi urazil svoje předloktí. Deru se v klidu dál mezi dalšími běžci. V centru města najednou uslyším zvuky, které mi nejvíce připomínají dech kopulujícího medvěda. To není medvěd, ale předbíhá mě třetí muž v pořadí, nějaký Slovák. Chvíli po něm čtvrtý, Polák. Cíl druhého kola je na dosah.

    Čas je ovšem mírným překvapením. Druhé kolo bylo za 35 min, takže to není v mém zrychlení, ale ostatní pole prostě odpadá.
    Tak uvidím, co posledních 7 km. Kolena si nestěžují, svaly fungují. Posilněn kolečky banánu s mokrou houbičkou v každé ruce pokračuji ve stíhací jízdě. Pekařská mě čeká naposledy, tak už nebrzdím jedu dál. Houbičky spořádaně zahazuji do odpadkového koše zastávky šaliny, tady asi žádná úklidová četa nebude. Na poslední občerstvovačce ovšem pořadatelům spílám i já. Nemají už žádné houbičky, navíc dohromady sesypali banány a jablka. Ježíš ty jablka jsou kyselé a šlupky se mi samozřejmě dostali mezi zuby. Nu což, vždyť už jenom 4 km.

    Na Poříčí opět rekognoskuji pole přede mnou. Mezi všemi běžci se vyjímá svalnatá postava prošedivělého maníka, ve vestě s nápisem IRONMAN a běžící ve stejných botách jako já (NEW BALANCE 902 - toto je neplacená reklama). Ha, spřízněná duše, toho musím mít. Mezitím ještě míjím již v úvodu zmiňovanou postavičku padesátníka, teď již bez vojenské teplákovou. Čelist povadlá, pěna huby jakoby dobíhal Velkou Pardubickou a slyšeli jste někdy souložit ježky? Já jo. Za Rondem dobíhám spřízněnou duši irondědu. Pokouším se o konverzaci:
    “Tak co, taky to máte jako přípravu na dlouhý triatlon“?
    „Jo, HE, za čtrnáct dní, HE, jedu do LanzarHETEHE“.
    „Kam“?
    „Lanzarote“.
    „Aha, no mě železňák letos čeká poprvé“.
    „A kde“?
    „Otrokovice a čtrnáct dní před tím testnu půlku v Pardubicích“.
    „To budu, HE, ve Frankfurtu, HE“.
    „Tak to toho docela sjezdíte“.
    „Jo, HE“.
    „No nic, valím spurtovat do cíle, čau“. A přidávám do kroku.

    Závěrečný slalom centrem města je trošku zrádný, protože lehce popršelo a povrch je kluzký. Cíl je již v dohledu a mezi mnou a koncem je ještě jeden běžec. Toho musím mít. Vsugerovávám si, že jsem Carl Lewis a dávám do toho úplně všechno (TF 203). Posledního soupeře míjím asi třicet metrů před cíle.

    A v cíli vidím připraveného svého dvorního fotografa. Tak to budu muset asi trochu zapózovat.

    A je dobojováno. Poslední kolo za 32 minut.

    Od pořadatelek dostávám nějaké pití.

    Jako správný profesionál ovšem nesmím zapomenout na věrné fanynky.

    Přichází také Roman, který byl v cíli o čtyři minuty dříve než já a hodnotíme průběh závodu.

    Je ovšem čas vydělit se z davu a šokovat okolí příliš zdravých a asketických sportovců.

    Dožaduji se cigarety. Ne, že bych na ni měl velkou chuť, ale když frajeřina, tak pořádná.

    Plíce kupodivu neprotestují a pohled na zděšené výrazy vyčerpaných spoluběžců stojí zato.

    Je tedy po závodě. Celkový čas 1:41:20, průměrná TF 178, spáleno 1818 kcal.

    Samozřejmostí na závěr je lehké vyklusání směrem k bazénu, kde nám pořadatelé umožňují se ještě lehce vyplavat, což megasupr tečka nakonec.

    A na závěr kvizové otázky, na které nesmí odpovídat Karel Mařík.

    Šel jsem večer na Bláhovku?
    Pil jsem pivo?
    Jedl jsem koleno?



    Související články:
    Předoznámení (26.01.2009)
    Cesta osamělého stolovníka (08.12.2004)
    Týden s DULOU (06.09.2004)
    CESTA OSAMĚLÉHO BOJOVNÍKA (24.08.2004)

    ( Celý článek! | Autor: guru | Počet komentářů: 6 | Přidat komentář | Informačn  e-mailVytisknout článek )
     

      Maňu zajímá
    Kdyby zápasil Dadula s panem Kö, vyhrál by Drahoš?

    -Ne, zpacifikoval by je robot. 
     (17 hl.)
    -ANO Drahoš je strašně silný 
     (18 hl.)
    -NE KÖ je strašně dlouhý 
     (17 hl.)
    -ANO ale musel by ho uběhat a průběžně okopkávat 
     (12 hl.)
    -NE KÖ by Drahoša ukecal, aby šli raději na pivo 
     (10 hl.)

    Celkem hlasovalo: 74


    Přidej vzkaz
      Žhavé novinky

    Záplavy v Evropě
    07.06.2016 06:38:19:
    Brrr, hnusná voda zatápí, kde se dá. Leč, nemohu si to odpustit, Francouzi by proti záplavám měli začít stávkovat! Tak se tam přece domáhá práv! Stejně tak z Bruselu už dávno měla přijít direktiva proti záplavám! Angelo, Jeane-Claude - jednejte!
    Lipan

    Vzkaz všem vyjebaným hackerům co si připadají děsně in
    24.05.2016 21:58:25:
    Jestli mi někdo z vás dojde pod ruku tak ho čeká takový výprask, že si za své PC nejméně měsíc nesedne....
    Drahomír Hron

    Stárnem
    27.04.2016 14:06:37:
    Ale žo to půjde tak rychle? Třeba z Königa je už atrapa....bohužel... https://www.eva.cz/zbozi/67239/kamera-venkovni-atrapa-solar-konig-sec-dummyca/
    xxw

    Mimozemšťani opět na slovácku
    01.04.2016 11:17:53:
    https://www.youtube.com/watch?v=t8uUmteAJZQ
    Kronika Hluk

    MEDARDOVO ZVADLO
    24.03.2016 07:47:48:
    Timto vam vsem radi oznamujeme, ze Zasivarna U osla otvira v patek ve 14:00. V nedeli je opening party, na kterou vas s Luckou srdecne zveme. Zacatek v 16:00 Akce je v duchu snez, vypij a zaplat kolik chces. Vubec se nebranime tomu, abyste dosli uz rano zrovna z Hawaja... Tesime se, Lucka a Hampejz
    Lucka a Hampejz

    Becka
    23.03.2016 18:57:51:
    Tímto oznamují účastníkům oslavy.ze si s dary nemusí lámat hlavu.Vase přítomnost bude pro nás největší dar !!
    babb

    VELIKONOČNÍ BEČKA
    21.03.2016 18:54:58:
    U příležitosti dožití několika velikánů se koná tuto sobotu na Hawaji první jarní bečice. Všeho nechte a přijďte oslavit Dr. Hrona, Babinského a Tečákovi narozeniny. Ostuda bude veliká - mistr slíbil, že zahraje na židlu. V sobotu, Hawaj, od 14:00, ženy, děti a jiná havěť sebou.

    Psék
    18.02.2016 00:47:02:
    Milá Maňo,
    myslím, že by nemělo uniknout tvé pozornosti, že hrdina tohoto obskurního případu, onen Psík, je původem z Hradišťa (a nebo možná ne).,
    Obzvláště výživná je poslední kapitola s názvem Agent na výletě.,
    Ten příběh je tak neuvěřitelný, že jsem nabyla dojmu, že ve skutečnosti jde o únik ze scénáře nového filmu bratří Coenů.,
    Tvůj neinformovaný informátor, který všechno zapře ;-)
    rdm

    zajímavý web
    15.01.2016 14:18:18:
    http://jetencurakjesteprezidentem.cz/

    Dělobuch
    30.12.2015 20:50:27:
    Pro příznivce Mani a domácí kutily mám speciální tip na pořádnou rachejtli. Je to aktuální a tak může každý,třeba už zítra pořádně oslnit své prátele,ba co i nepřátele.Je to totiž pouze na vás,k jakému účelu bude využita.Takže k věci: Jako první si musíte sehnat asi půl metru dlouhý kus lešenářské trubky,jeden konec kladivem zploštíte a druhý taky,ale jen tak,aby se dovnitř dala vsypat následující směs.No teď mě ale napadá, jestli je to dobrý nápad..aby to zase nějakému volovi neurvalo třeba ruku.Takže nic..raději chlastejte a přeju hezkého silvestra.
    babb

      Facebook