Maňa říkala

Dnešní datum: 15. 12. 2017   | Hlavní drbna | Očem drbat | Na Chatě | Foto galérka | Mapa hospod OnLine:

  Hlavní maňu

  Foto týdne

Klik
Sháníme pro kamaráda z vojny flašinet. Pomozte!

  Veřejný dluh

  Najdi si to

Maňin Kúkl

  • Veblinky
  • Co si myslí sousedé
  • TOP 15 drbů
  • Důkladnější průklep
  • Pojďte k nám
  •   Informace
    Přístupy /od 10.5.2004/:
    [CNW:Counter]

    Maňa říkala (e-mail)
    ISSN: 1
    Copyright Maňa
    RSS

    Naše ikonka:
    Umístěte si odkaz na Vaše stránky

    Pojednání o výletu na Zakarpatskou Rus


    Vydáno dne 19. 07. 2006 (5747 přečtení)


    Červenec 2006
    Pokud by někdo z Vás hledal opravdu zaostalou zemi, nemusí nutně nikam do Afriky či do střední Asie. Bohatě Vám postačí oblast vzdálená přibližně 600km od Uherského Hradiště směrem na východ.


    Pokud pojedete autem, počítejte s dvanácti až šestnácti hodinami cesty, jelikož díky husté dálniční síti na Slovensku, se nedá jeti rychleji než 60km/h. Další významnou překážkou je hraniční přechod Sobrance-Užhorod, kde díky vstřícnosti mezi slováky a ukrajinci budete muset absolvovat asi šest kontrol s vypisováním celní deklarace pro ukrajince, pokud zapomenete dát do pasu cca 10 USD, což jsme samozřejmě nevěděli. Dalo by se říct, čím více dolarů dáte, tím rychleji budete na ukrajinské straně odbaveni a naopak. Na slováky nic podobného nezkoušejte, jsou totiž členy EU!!!

    Po dvouhodinovém až dvoudenním čekání, se otevře závora na Ukrajinu a můžete svobodně ujíždět za krásami této země.

    Zhruba 200 m za přechodem na Vás čekají veksláci, kteří mají zejména hlad po dolarech, eurech a českých korunách, jež vám rychle a výhodně rozmění na místní nekonvertibilní měnu zvanou „hřivna“.

    Jedna hřivna je cca 4,50 czk a průměrný měsíční ukrajinský plat činí asi 350 hřiven, při čemž ceny spotřebního zboží a potravin se drží na úrovni 60-70 pct cen českých.

    Pivo cca 2 hřivny, Marlboro 3,15 hřivny, Vodka 0,5l 8 hřiven, jídlo v restauraci 14 hřiven, 1l Natural 95 4,15 hřivny atd.

    Silnice vyjma nejhlavnějších tahů, připomínají stav po 2. světové válce. Lze je projet jen mimořádně nízkou rychlostí, přičemž musíte být velmi ostražití, abyste nespadli do nějaké větší jámy.

    Naše výprava bydlela u mého kamaráda Michaela, tudíž jsme měli možnost poznat všední den ukrajinské rodiny. Kamarád Michael bydlí v horské vesničce Bukovec na Zakarpatí.

    Tato vesnička krom elektriky nemá žádnou další infrastrukturu. Jako kanalizace a zdroj pitné vody zde slouží místní potok. Do potoka je sveden veškerý odpad z chlévů, sype se do něj nejrůznější odpad /zejména PET láhve/ a slouží jako napajedlo pro stovky hospodářských zvířat.

    Místní obyvatelé naopak z potoka odebírají vodu na pití a vaření. Vodu na koupání či osobní hygienu neřeší vůbec, jelikož tato vymoženost není na Ukrajině dosud zavedena.

    Zajímavou disciplínou je praní prádla. Všichni místní totiž stále mluvili o nějakém unikátu na potoku určenému k praní. Asi po dvou dnech pobytu jsme se vydali toto zařízení shlédnout. Byl to asi dvě stě let starý džber, do nějž byl sveden potoční náhon. Po odsunutí klapky začala voda padat do nádoby a různě vířit. Paní domácí do džberu hodila nějaký kus hadru a popsala celý mechanismus místní rarity s tím, že tady se tak pere. Což mě zarazilo a povídám: „Snad pralo? Ne ne!!!“ odpověděla paní. „Tady celá vesnice pere už dvě stě let a sousední vesnice také, ale ty za praní platí a pokud se džber nerozpadne tak se tady bude prát navěky.“

    Možná je to dobře, jelikož prodejci s pračkami třeba i na dřevo zde zřejmě nikdy žádný kšeft neudělají, ledaže by se rozpadl džber.

    Zajímavý je také ukrajinský jídelníček. Za tu dobu co znám spoustu zakarpatských rusů, slyším jen chválu na místní chutné potravinové produkty či jídla, které se s našimi nedají údajně vůbec srovnat.

    Naše výprava začala večeří. Jako aperitiv se podává Samogon, což je jednou pálená kořalka z cukru a kvasnic. Celkově má tento nápoj nevalnou chuť i vůni. Pokud odlivku Samogonu vypijete zhruba do dvou třetin, tak vám hostitel dolívá ihned další dávku této pochoutky, tudíž není problém zkonzumovat pět regulérních panáků během jakéhokoliv jídla. Při otázce proč nám pořád dolíváš? Dostaneš odpověď, že je to národní zvyk. Naše výprava tento obřad označila po dvou dnech za národní zlozvyk.

    Na večeři se podával boršč s chlebem a jako druhý chod nějaká kaše se skopovým masem, až na ten všudypřítomný Samogon bylo jídlo celkem chutné (chutné to moc nebylo – pozn. Duly).

    Servírování jídla je taktéž zajímavé. Ukrajinci jedí z plechových či keramických misek a krom lžíce nepoužívají nic dalšího. Jídlo se nakydá na stůl v různých nevzhledných nádobách a každý si bere dle chuti, jenom Samogon se podává i proti vůli návštěvníka.

    Snídaně byla již slabší. Opět Samogon s borščem a kaše se skopovým od večeře. No a tak nějak to šlo celý pobyt, akorát poslední den byly místo kaše těstoviny omaštěné beraním tukem, takže jsme si posloužili s vlastních konzerv.

    Druhý den po příjezdu jsme jeli na místní přírodní atrakci „Zakarpatské mořské oko“ (origoš název Siněvirskoe ozero – pozn. Duly), dle Michaela vzdálené asi 30 km od jeho bydliště. Po 100 km jízdy autem jsme zaparkovali v centru této jedinečné lokality. Během cesty mělo několik ukrajinců mazaně přehrazenou rozbitou vozovku závorou a snažili se vybírat nějaký neznámý druh mýtného. Michael s rodinou je naštěstí vždy poslali do prdele.

    Po vystoupení z auta, začalo dost hustě pršet a naše výprava se chtěla skrýt v nějakém tom baru na parkovišti, ale Michael nás přesvědčil, že k hospodě U mořského oka je to nanejvýš 300 metrů. Minuli jsme závoru, zaplatili dvě hřivny a vstoupili jsme do rezervace. Kdo chtěl jet autem a umýt si jej v mořském oku, musel počkat u závor asi hodinu.

    Po 3 km chůze v bouři jsme zcela promočení došli do restaurace U mořského oka, kde jsme strávili ještě další dvě hodiny, než se počasí umoudřilo. Pak jsme vyrazili na obhlídku jezera spojenou s piknikem.

    Jezero to bylo krásné, všude spousta odpadků, ohnišť atd. Michael ještě k dobrému přidal místní pověst, dle které se v jezeře nesmí koupat, jelikož je dosud tektonicky činné a není týdne, aby se tu někdo neutopil. Naše výprava pak zastavila v místě určeném na pikniky, jenž připomínalo docela slušné smetiště, navazující na jezero. Michael s rodinou rozdělali ze syrového jehličí oheň, na kterém spálili špek, který se pak podával s chlebem, ovčím sýrem a Samogonem.

    Každý sežral tak kilo špeku. Když jsem si chtěl namazat chleba sýrem a ptal se hostitelky na nůž, odbyla mě dotazem, na co mám prst, alespoň jsem zůstal ochráněn před Samogonem. Medák i Koning si po pikniku shodně postěžovali, že má každý od rána již desátého panáka a ukrutnou žízeň, což se záhy vyřešilo poměrně silným pivem. (pikniku se neúčastnili Babinský a Dula, kteří se raději opalovali na molu a sledovali voraře, který vozil návštěvníky na velkou atrakci – ostrov 2 x 3 m uprostřed jezera a neustále upozorňoval na monumentální nebezpečné víry denně čeřící hladinu této kaluže – pozn. Duly)

    Po této „Maně“ jsme se vydali zpět domů. Během cesty nás Michael donutil navštívit ještě místní vodopád.

    Po hodině kličkování mezi silničními jamami jsme konečně zaparkovali na okraji horské vísky, od které měl být vodopád vzdálen sotva 500 m. Po 5 km túře jsme konečně došli k onomu krásnému výtvoru, kde se část expedice v rouše Adamově kvalitně osprchovala. Během cesty jsme minuli pozoruhodné smetiště, kde se povaloval zcela zfetovaný mladík se dvěma slečnami a dojížděli zbytky shnilého jídla po turistech. Při pohledu na tuto scénu se všem, až na Medáka chtělo zvracet. Medák naopak, ještě asi dva dny rozebíral teorie, jak by bylo vhodné na to smetiště zanést různé nedopitky a zbytky konzerv, ať si prý taky chudáci jednou také udělají k pití chutné čerstvé slivky a Mexický guláš. Po koupačce na nás pod vodopádem čekal rozprostřen na novinách opět další piknik. Tentokrát byl na výběr zbytek spáleného špeku, čerstvý špek, zbytek ovčího sýru a Samogon. Z hygienických důvodů jsem tuhle pochoutku vynechal. Konečně kolem desáté večerní, jsme přijeli k Michaelovi domů. Paní hostitelka nám zakázala jít do hospody že ohřeje večeři ….. Představa boršče a Samogonu mne donutila se vytratit spolu s Michaelem a Koningem do místního marketu-bufetu za účelem nákupu piva k večeři.

    Na verandě sedělo několik místních přiožralých horalů. Většina z nich pracovala v Čechách, tak se nedalo pozvání ke stolu odmítnout. Já jsem se po pěti pivech značky Desant /pivo za 1,5 hřivny určené pro muže v armádě/ a vodkách docela obstojně rozmluvil rusky, zatímco Koning uděloval pastevcům nějaká kázání v češtině o ekologii krajiny, životním prostředí, ekonomice apod. Nakonec jsme zazpívali ruské písně a smazaní jak sovětský mrav káže jsme došli k Michaelovi domů. Tam jsem nějak usnul, přičemž jsem Jarkovi prý vylil pivo na hlavu (Je to tak, Drahoš spal vedle mne a probudil mne odložením a následným vylitím lahve piva na mou hlavu, láhev jsem zlikvidoval, zajistil jsem Drahošovy primární životní funkce a pokračoval ve spánku – pozn. Duly)

    Ráno bylo pro mne strašné, ale nějak jsem se zbrchal, vlomil do sebe boršč a připravil se na túru do hor. Koning měl probuzení trochu příjemnější. Vzbudil ho totiž Michael a nutil mu pivo se Samogonem. Takovou lásku hostitele Knetig nečekal a poslal ho do prdele. Při snídani klukům ještě hostitelka Natálka podstrojila několik odlivek Samogonu a mohli jsme vyrazit (Mně Michal podstrojil deci otřesné kořalky, což bylo v ukrutném hicu fantastickým zážitkem – pozn. Duly).

    Strmá cesta do kopce byla v 35ti stupňovém vedru v těžké kocovině velmi příjemná. Do toho všeho mne častoval Jarek, že prý včerejší jednání s panem Desantem muselo dopadnout asi velmi úspěšně, když jsem ho pak zcela vypit polil pivem.

    Tak po hodině jsem vypotil poslední zbytky kocoviny a mohl jsem si konečně vychutnat krásu Karpat. Bylo opravdu na co se dívat, příroda byla opravdu nádherná. Lehké problémy nastaly na jednom z vrcholů, kdy jsme se Michaela ptali na přibližnou nadmořskou výšku a on nám odvětil, že vrchol dosud neměřil, ale tak 5000 m.n.m. to asi bude.

    Po návratu z túry jsme se vykoupali pod potočním náhonem /opravdu paráda/ a odešli si koupit nějaké nealko, jelikož při pomyšlení na Samogon se všem zvedali žaludky. Sotva jsme dosedli na lavečku před obchodem a začali vychutnávat nealko, přistálo na stole několik kelímků a Michael začal rozlívat nějakou údajně nejlepší ukrajinskou vodku s medem (obchodní značka Karát – pozn. Duly). Já s Babinským jsme tohle nevydrželi a prchli jsme za vesnici dát si nějakou tu lahodu z konzervy na utišení žaludku. Koning prohlásil, že má alergii na med, což prý vylučuje konzumaci této jedinečné pochoutky, načež mu Michael bleskurychle nalil Samogon.

    Večer se rozdělal táborák a začali se opékat šašliky z mladého beránka, kterého jsme ráno koupili. Pán domácí jej připravil poměrně chutně, takže jsme se přejedli, krom Babinského, úplně všichni, včetně celého horního konce vesnice a ještě spousta masa zůstala domácím na zimu (bylo to hnusné, jen jsem oždibal pár kousků páteře a zbytek hodil psům, varuji všechny před konzumací skopového – pozn. Duly). Medák se u grilování velmi obával dalšího jednání s panem Samogonem. Nakonec jsme po určitých protestech a nepochopení hostitelské strany, zůstali této národní speciality ušetřeni, i když Michael nechápal, jak nám může šašlik bez Samogonu chutnat a nutil nám alespoň pana Desanta, což jsem i já k velkému podivu celé výpravy odmítnul.

    Ráno jsme se rozloučili. Zaplatili Michaelovi jeden průměrný ukrajinský plat za ubytování, pročež nám Natálka začala nutit Boršč se Samogonem. Naštěstí Babinský řekl, že moc spěcháme a mohli jsme bez následků pokračovat v další cestě.

    Naším dalším cílem bylo na doporučení Michaela překrásné slané přírodní jezero Solotvino, které má stejnou hustotu vody jako Mrtvé moře. K jezeru se prý jezdí rekreovat celá Podkarpatská rus. Tomuto místu plnému hotelů, diskoték a dalších atrakci se údajně říká Zakarpatská Amerika.

    Natěšení na kus západu v tak zaostalé zemi jsme se pozvolna, skrz výmoly, vydali k 200 km vzdálenému Solotvinu.

    Po šesti hodinách strastiplné jízdy jsme se konečně ocitli na břehu obrovského jezera, které ze všeho nejvíc svou rozlohou, barvou vody a plážemi připomínalo mokřadní tůň Kobylica.

    Solotvino je posazeno vedle areálu zkrachovalé cementárny, trčí s něj obrovské betonové pilíře, je plné smetí a připomíná bývalou odpadní stoku již zmiňované fabriky. Kolem jezera je několik otřesných kempů ve kterých se rekreují mraky ukrajinců. Celkovým dojmem působí Solotvino jako hustě obydlená skládka odpadu.

    I přesto našla většina z nás, vyjma čistotného Jarka, odvahu vnořit se do těchto podezřelých vod a pořádně se vykoupat (první, čím mne jezero zaujalo byl odpad z hajzlů, svedený přímo do vody mezi koupající se rekreanty; druhou věcí, kterou mne jezero uvítalo, byl pohled na zakrvácenou řvoucí dívku, která zřejmě v křišťálově čisté vodě šlápla na konzervu nebo nějaký jiný bordel a rozřezala si nohu – pozn. Duly).

    Jezero bylo opravdu slané tak, že člověk nemusí plavat, čili utopit se zde musí být značný problém. Voda mi kupodivu poléčila ekzém a plni soli jsme se vydali směrem na Rachov najít nějaké místo na spaní.

    Po dvaceti kilometrech jsme na Ukrajinsko-rumunském pomezí objevili u cesty docela pěknou hospodu, což rozhodlo o místu našeho kempování. Přečmachli jsme se v řece a zasedli jsme k točenému pivku, které do nás po horkém dnu teklo samospádem. Jenom Babinský s Jarkem pili minerálky, kázajíc nám o zdravé výživě.

    Tak kolem desáté Knetiga napadlo přitvrdit něčím ostřejším a objednal džbánek vodky.

    Nevím kolik přesně těch džbánků proběhlo, ale faktem je, že ráno Medák a Koning byli k nepoznání. Velkohubé plány o splavení řeky na lehátku vzali za své, jelikož pánové polykali endiaron za hlasitého hučení ve střevech a žaludku. Začalo pršet, což rozhodlo k pomalému návratu směrem domů.

    U města Cruhst jsme se ještě společně vykoupali a poté se naše expedice rozdělila. Babinský chtěl ještě toho dne zapařit na diskotéce na Zemplínské Šíravě /vodní nádrž/ na Slovensku, která je nedaleko Ukrajinsko-slovenských hranic. Dali jsme si sbohem a vydali se na cestu, netuše, že pro některé z nás začíná nejdobrodružnější část výpravy.

    /pokračování příště/

    FOTODOKUNDAMENTACE


    Související články:
    Pojednání o výletu na Zakarpatskou Rus díl II (24.07.2006)

    ( Celý článek! | Autor: Dr.Hron | Počet komentářů: 13 | Přidat komentář | Informačn  e-mailVytisknout článek )
     

      Maňu zajímá
    Kdyby zápasil Dadula s panem Kö, vyhrál by Drahoš?

    -Ne, zpacifikoval by je robot. 
     (17 hl.)
    -ANO Drahoš je strašně silný 
     (18 hl.)
    -NE KÖ je strašně dlouhý 
     (17 hl.)
    -ANO ale musel by ho uběhat a průběžně okopkávat 
     (12 hl.)
    -NE KÖ by Drahoša ukecal, aby šli raději na pivo 
     (10 hl.)

    Celkem hlasovalo: 74


    Přidej vzkaz
      Žhavé novinky

    Záplavy v Evropě
    07.06.2016 06:38:19:
    Brrr, hnusná voda zatápí, kde se dá. Leč, nemohu si to odpustit, Francouzi by proti záplavám měli začít stávkovat! Tak se tam přece domáhá práv! Stejně tak z Bruselu už dávno měla přijít direktiva proti záplavám! Angelo, Jeane-Claude - jednejte!
    Lipan

    Vzkaz všem vyjebaným hackerům co si připadají děsně in
    24.05.2016 21:58:25:
    Jestli mi někdo z vás dojde pod ruku tak ho čeká takový výprask, že si za své PC nejméně měsíc nesedne....
    Drahomír Hron

    Stárnem
    27.04.2016 14:06:37:
    Ale žo to půjde tak rychle? Třeba z Königa je už atrapa....bohužel... https://www.eva.cz/zbozi/67239/kamera-venkovni-atrapa-solar-konig-sec-dummyca/
    xxw

    Mimozemšťani opět na slovácku
    01.04.2016 11:17:53:
    https://www.youtube.com/watch?v=t8uUmteAJZQ
    Kronika Hluk

    MEDARDOVO ZVADLO
    24.03.2016 07:47:48:
    Timto vam vsem radi oznamujeme, ze Zasivarna U osla otvira v patek ve 14:00. V nedeli je opening party, na kterou vas s Luckou srdecne zveme. Zacatek v 16:00 Akce je v duchu snez, vypij a zaplat kolik chces. Vubec se nebranime tomu, abyste dosli uz rano zrovna z Hawaja... Tesime se, Lucka a Hampejz
    Lucka a Hampejz

    Becka
    23.03.2016 18:57:51:
    Tímto oznamují účastníkům oslavy.ze si s dary nemusí lámat hlavu.Vase přítomnost bude pro nás největší dar !!
    babb

    VELIKONOČNÍ BEČKA
    21.03.2016 18:54:58:
    U příležitosti dožití několika velikánů se koná tuto sobotu na Hawaji první jarní bečice. Všeho nechte a přijďte oslavit Dr. Hrona, Babinského a Tečákovi narozeniny. Ostuda bude veliká - mistr slíbil, že zahraje na židlu. V sobotu, Hawaj, od 14:00, ženy, děti a jiná havěť sebou.

    Psék
    18.02.2016 00:47:02:
    Milá Maňo,
    myslím, že by nemělo uniknout tvé pozornosti, že hrdina tohoto obskurního případu, onen Psík, je původem z Hradišťa (a nebo možná ne).,
    Obzvláště výživná je poslední kapitola s názvem Agent na výletě.,
    Ten příběh je tak neuvěřitelný, že jsem nabyla dojmu, že ve skutečnosti jde o únik ze scénáře nového filmu bratří Coenů.,
    Tvůj neinformovaný informátor, který všechno zapře ;-)
    rdm

    zajímavý web
    15.01.2016 14:18:18:
    http://jetencurakjesteprezidentem.cz/

    Dělobuch
    30.12.2015 20:50:27:
    Pro příznivce Mani a domácí kutily mám speciální tip na pořádnou rachejtli. Je to aktuální a tak může každý,třeba už zítra pořádně oslnit své prátele,ba co i nepřátele.Je to totiž pouze na vás,k jakému účelu bude využita.Takže k věci: Jako první si musíte sehnat asi půl metru dlouhý kus lešenářské trubky,jeden konec kladivem zploštíte a druhý taky,ale jen tak,aby se dovnitř dala vsypat následující směs.No teď mě ale napadá, jestli je to dobrý nápad..aby to zase nějakému volovi neurvalo třeba ruku.Takže nic..raději chlastejte a přeju hezkého silvestra.
    babb

      Facebook