Ivošova jednica

No tak jsem sbalil Peťana Veselého a jeli jsme do Kudlovic. Ještě předtím teda musím přiznat, že jsem netrefil ze Staráku do Zlechova a dojel jsem zase do Staráku, což mě dost nasralo. Takže příště odbočit na polňačku, ZVole!

Žízeň nás přemohla až v Jalubí, tam mají pěknou hospůdku s Plzničkou. Ruším svůj názor na Jalubí a psa jsem tam taky viděl. Až na ten kopec je to malebná díra.

Celou cestu jsem Peťanovi vysvětloval, že pojedeme extrémně pomalu, protože mám v sobotu závod a nemůžu si namáhat nohy. Proto i do toho krpálu nad Kudlovicama jsem se držel a nezkoušel kolikátkou ho vyjedu. Najednou jsem v protislunci na horizontu spatřil malou postavu na horském kole provokativně házející bokama ze strany na stranu. IVOŠ!!!

Zapomněl jsem na chudáka Peťáka a vystartoval. Následovala zběsilá honička po polňačkách ve zhruba 50 km/h rychlosti a nikdo se tentokrát nezabil.

Na dvorku jsem obdivně prohlížel jeho vypůjčené horské kolo, na kterém pojede ten Juváč. Ivoš nám vysvětloval, jak si včera poprvé v životě zajezdil na horáku, že hledal, kde to má mantinely a že je našel, ukazoval svá mnohá zranění a slastně popíjel pivo. I my jsme popíjeli pivo.

Konečně se pustil do mého milovaného kolečka, takže po 1000 ujetých kilometrech se špatnýma brzdama to zas flokuje, přehazovačka přehazuje i dolů a osmica je nepatrná. Akorát mám prej v prdeli hlavové složení, ale to nevím co je, tak to mě zas tak moc netrápí. Dále mi věnoval terénní galusky značky TuFo, které mají výbornou adhezi při mínus deseti stupních a poradil mi, že když si tolik neutáhnu boty, nebude mi odumírat noha. To byla rada k nezaplacení. Od té doby mě jízda na kole nebolí.

Kolo bylo hotové a bylo ho potřeba projet. Ivoš má novou jednicu a taky by se projel. Ale kam? Do Kudlovic? Málo. Do Jalubí? Tam už jsme byli. Peťan prohlásil, že musí domů, protože jako jediný z nás není slaměný a ať ho doprovodíme do Staráku. Dnes ráno mi psal, že vroucně děkoval své ženě, že se na něj nevykašlala a nikam neodjela.

Dojeli jsme na Kaču. Ivoš se podivil, co vlastně dělá v Hradišti, když je devět a to většinou už spí. On totiž vstává 4:30. Nabídl jsem mu, že dáme jedno a pojedem dom. Hrdinsky odmítl. Lipan seděl s Tomem Foretem na Moravě a lákali nás k sobě. Podlehli jsme.

O čem jiném bychom se u piva měli bavit, když ne o marathonech a cyklomarathonech…. čas rychle plynul. Pěkná byla scéna,když Lipan prohlásil, že zaplatil a do té doby mlčící Tom řekl: „Ttttak ttto tttii dllllužim šest piv.“ Lipana bolel zub a schylovalo se k nejhoršímu. Místo, abysme odjeli domů, přemístili jsme se do BlueBaru. A tam to nemohlo už dopadnout vůbec žádným způsobem dobře. Ivoš odjížděl o čtvrt na jednu, Tom nevím, asi dřív a my s Lipákem v jednu ještě na benzínku pro bagetku a kofču a tradá dom.

Celková bilance: 65 km, 1900 kcal, piv nepočítaně