ŠŤASTNÝ DEN

Ráno bylo deštivé.Moc šťastně to nezačalo,nemohl jsem jet do práce na kole,ale vláčel jsem se autobusem.Zato jsem si dal na cestu ranního „škraňáka“. Šťastný začátek dne.

Pohled do kalendáře ukazoval 19.května.“A hele já mám svátek ,to by se dalo odpoledne zapit,manželka nebude dnes doma,takže su vlastně slaměný! Mám já to,ale šťastné manželství“

Šéf v práci ohlásil v 8 hod odjezd do Brna a návrat v odpoledních hodinách.“Štěstěna se na mě začíná lepit.“

Kolem poledne mi poslal kamarád ZVL přání ke svátku a gratulaci kterou jsem vůbec nepochopil.Následný telefonát ukázal,že jsem se stal krajským přeborníkem v maratonu.Ten se běžel před týdnem v Praze a výsledky krajských mistrovství byly zveřejněny dnes,“A sakra, abych se dnes tím štěstím neopil!!!“

Doma mě čekal ve schránce dopis“kdo mě može psat? To se ještě dělá?“V dopise byl novinový papír a v něm zabalená moja občanka,kterou jsem ztratil před týdnem v Praze.“Moc Vám děkuju a přeju hodně štěstí šlechetný Anonyme!“

Vyrazil jsem na kole na projížďku.Cíl cesty byl jasný“Navštívím kamaráda ve Zlechově a s jeho veselou rodinkou zajdem na jedno“ Plán vyšel.

Šťastné to odpoledne,ale co s načatým večerem?Kamarád ZVL mě zval na nějakou Havaj.“Tu hospodu sice neznám,ale aspoň poznám“

Nebyla to hospoda ,ale chata pana Kö.“Naštěstí je tu bečka,nebudeme cucat lahváče,ale nebudu tady za vtěrku?“

Rozhlížel jsem se kolem po ostatních a zjistil jsem,že je vlastně všechny znám,buď z dřívějších letmých setkání,nebo z fotek na Mani.Některé tváře jsem vlastně poprvé spatřil ve 3D formátu.

Ostych jsem ztratil brzy,seznámil jsem se s Lipanem,který by semnou chtěl běhat.Dlouho hledám běžce na dlouhé výběhy“. Dnes se opravdu daří.“

Kluci sáhli do strun,dřevo nebylo z nejsladších,ale ke štěstí stačí i málo.Začalo se zpívat,původně jsem se chtěl chovat tiše,ale rozbékal jsem to taky.

Ve svém žluto-černém cyklistickém oblečku jsem možná působil jako nějaký podivín,ale já jsem si začal připadat jako včelka a bečka vyzývala k opylování.Šťastný konec šťastného dne!

Kolem půlnoci jsme se kamarádem ZVL rozhodli opustit tuto šťastnou společnost a vrátit se do šťastných domovů.

Zjistil jsem že nemám namontovaná světla a že je nemám čím přišroubovat,kamarád ZVL vytáhl pohotově sadu kapesních šroubováků.

Cesta plná kaluží nebyla určitě stavěná na moje silniční galuskové kolo.Spíše než na svou techniku,jsem se spoléhal na dnešní štěstěnu.

Po prvním pádu na blátivé cestě jsem si uvědomil ,že už je po půlnoci.