Jak zme byli podpořit Arakain

Jak bývá dobrým zvykem, když sa děje neco čeho sa chcu zůčastnit, děje sa tak zpravidla na několika místech sůčasně a tak néní divu, že jsem mosél předčasně opustit býválé spolužactvo ze základky, s kerým sem sa onoho večera srážal, za čož se jim samozřejmě omlůvám a doufám, že sem nikomu zas tak moc nechybjél.

V sobotu večér sem teda oprášíl křivák (kanady sem ale nechal tam gde byly, protože mě žena odmítla vyzůvat, až sa plný dojmů vrátím ráno dom) a negdy kolem půl desáté nás s Atamanem Áda naložil do svojí zánovní Stotřicítky a zamířil na severovýchod. V Březolupách, jak káže tradice, zme eště moseli do hospody, co by to bylo ináč za bigbít. Zas pravda je to, že zme sa tam už tak dlůho nezdržali, abyzme z tých Arakainů neco měli. Hned ve dveřách zme Tichopádkovi vysolili po stosendesáti, dostali zme jakýsi obojek na pracku a mohlo sa jít na věc. Fenomonální Flaa-aa-am zme si samozřejmě nechali ujít a ani druzí předskokani Second End nás tak neak neoslovili, přestože nehráli špatně. Pravda, ono sa špatně mlátí hlavů o zem na neco co člověk nezná. Toš a pak to začlo.

Na pódiu se nám objevili Arakaini, sice né zrovna tak jak zme je znali z let předešlých. Většinou hráli věci z posledních dvou alb, které zaujaly hlavně mlačí část publika (k tomu se eště dostanu), ale nás starší a pokročilé to neak moc nebralo. Jak šél čas, tak si naštěstí spomněli aj na starší věci, keré spolehlivě dostávaly do varu veškeré publikum, včetně tých starších a pokročilých. Potěšili nás třeba Gilotinů Kamenným Anjelem, Šeherezádů a z pomalých věcí Zapomeň. Co ale působilo víc než neprofesionálně byla pauza způsobená patrně přetrhlů strunů páně Urbana. Naštěstí toto prázdné místo zalepil bubeník svým docela povedeným sólem. Tak od půlky koncertu zme zborově vybekovali „Apage, apage, apage!!!“, což bylo vyslyšeno až jako přídavek a dočkali zme sa Apage satanas, v sále sa rožlo, pozbírali zme ostatní kamarády a mohlo se jet zas dom.

Gdyš to tak neak zhrnu, zvuk byl dobrý, všechno bylo slyšet tak jak má. Scéna byla klasicky Arakainovská, pódium bylo dobře nasvícené a zadýmené. Lidí ale došlo podivně málo, nebyl problém dostat sa do první brázdy, to tak neak nebývalo na Arakainech zvykem. Mosím smutně konstatovat, že Arakain, jaký zme ho znali s Alešem Brichů je historie a sůčasná tvorba je taj neak určená spíš mladým a ne tak ortodoxním metalistům. To bylo vidět na publiku, které nečekaně mládne a docela sa aj baví a na druhů stranu staršíma a pokročilýma, keří oděni v křiváku kolikrát jen nevěřícně krůtí hlavů, z keréj sa postupně vytrácá gdysi pečlivě udržovaná hříva.

Související články:

ICE-B je bůh! Bůh je mrtev. (22.11.2015)

Které 3 slavné osobnosti najdete na koncertě Laury? (06.03.2013)

V sobotu na Chátru (26.02.2010)

Two mainstreams… 2. díl Metallica (13.09.2007)

Koncert na řece (08.08.2007)

Skrým fó mý Ostráva! (07.08.2007)

Dva mejnstrýmy (31.07.2007)

Sůtěž (23.02.2007)

Jak zme byli podpořit Debustról (10.11.2005)

( Celý článek! | Autor: Chátra | Počet komentářů: 8 | Přidat komentář | )