![]() LEDOVECVydáno dne 24. 03. 2006 (2980 přečtení) Posílám dvě věčně aktuální tabulky, které jsem stáhl z letáčku. Včlenil jsem je do příběhu, kterým popisuji své zážitky ze 7. a 8. 3. t.r.
Do stropu svého vězení kutal jsem cepínem.
Dříve jsem měl oči ještě zavřené, a tak jsem v tomto vězení spokojeně žil.
"Dávej pozor! A k zemi!" - Vzkřikl náhle.
V tom se část ledovce proměnila v krásnou zahradu. Bylo to místo plné květin, pohody a štěstí. Roztomilé ženy se tu procházely a povídaly si a smály.
Stál jsem u hlavního hloučku a uslyšel úryvek z Romkovy věty: "... a má tři sta třicet tři pokojů, šest set šedesát šest koupelen a v mé vlastní koupelně je bezedný bazén, který končí až na druhé straně zeměkoule a ústí do oceánu."
S obdivem jsem pohlédl na onen palác.
Bylo to famózní dílo hodné Babinského nóbl sídla.
Po jedné ze stěn se právě spouštěl Ing. König (oděn v lupičském) a odnášel si naducaný pytlík štěstí.
Nikomu to nevadilo, v té zahradě slasti se každému jen přálo.
Vysoko na šancích tohoto Romkova domu se zčistajasna objevil Ing. Dr. Hron a zamířil na mě kuší. Neměl jsem čas k obranému skoku a kalená střela brzy vyletěla a čistě mi protkla hrdlo. Klesal jsem do trávy, co voní, a zahlédl ještě, jak Jarek zatíná Drahošovi do hlavy cepín. V tom mi ledovec počal před očima tát, neboť světlo nových věků mělo tu moc. Z domu se ještě vysunuly magnetky a držely mě v jeho blízkosti, ale já jsem už spíš viděl kamsi dál. A tam jsem rozeznal další tabulku. Hmouřil jsem oči, až šla dobře přečíst:
|