LEDOVEC

Posílám dvě věčně aktuální tabulky, které jsem stáhl z letáčku. Včlenil jsem je do příběhu, kterým popisuji své zážitky ze 7. a 8. 3. t.r.

Dříve jsem měl oči ještě zavřené, a tak jsem v tomto vězení spokojeně žil.
Nyní jsem ale už viděl.
Úzké a studené prostory ze samých stínu mě svíraly jako v kamenném lisu.
Musel jsem pryč a bil se, jako člověk bojuje o holý život. Když jsem prorazil strop, přivítal mě výkřik bolesti.
Přítele Dulu sekl jsem nástrojem do chodidla.
Omluvil jsem se a on (z pohledu jsem vytušil) moji omluvu přijal.

"Dávej pozor! A k zemi!" - Vzkřikl náhle.
Padl jsem tedy a nade mnou se přenesla dávka z kulometu.
"Babinský s Hronem jsou za támhletou dunou! A už takto vyvádějí čtvrtý den!"
Pokračoval Jarek. "Je to jejich oblíbená zábava! A získané maso potom i potravou pro psa! Musím je konečně zastavit..."
Vítr fičel a ledovec sám dýchal smrtí jako popraviště.
"Babinský," vzkřikl jsem ze všech sil, "proč ty magore tu po nás pálíš?!"
Odpovědí byly skřeky a řeči jako: "zakroutíme vám krkem..." či "stáhneme z vás kůže...," a "... ty kůže pak vyčiníme a prodáme výhodně na trhu v Oši..." rozeznal jsem hlas Ing. Dr. Hrona a mnohý podivínský smích.

V tom se část ledovce proměnila v krásnou zahradu. Bylo to místo plné květin, pohody a štěstí. Roztomilé ženy se tu procházely a povídaly si a smály. Stál jsem u hlavního hloučku a uslyšel úryvek z Romkovy věty: "... a má tři sta třicet tři pokojů, šest set šedesát šest koupelen a v mé vlastní koupelně je bezedný bazén, který končí až na druhé straně zeměkoule a ústí do oceánu." S obdivem jsem pohlédl na onen palác. Bylo to famózní dílo hodné Babinského nóbl sídla. Po jedné ze stěn se právě spouštěl Ing. König (oděn v lupičském) a odnášel si naducaný pytlík štěstí. Nikomu to nevadilo, v té zahradě slasti se každému jen přálo.
Malý černoušek s maskou smrtky na tváři roznášel obyvatelům letáčky. Také jsem jeden dostal. Jmenoval se "Věstník planety Romka" a byl příjemný na dotek. Na první straně byla jakási soutěž či anketa o účelu srdce v životě člověka. Napadlo mě, že snad pumpuje krev - ne!, a otočil jsem list. Tam stále tabulka se svodkou, kolik že se v paláci a jeho okolí ročně prohýří. Byla to zajímavá čísla, tedy je zde předkládám:

v Evropě za:		zmrzlinu	11 mld. USD
		cigarety	50 mld. USD
		alkoholické nápoje	105 mld. USD
v Americe a		potravu pro psy a kočky	17 mld. USD
Evropě za:		voňavky	12 mld. USD
v celém světě za:		drogy	400 mld. USD
		zbraně	780 mld. USD

Vysoko na šancích tohoto Romkova domu se zčistajasna objevil Ing. Dr. Hron a zamířil na mě kuší. Neměl jsem čas k obranému skoku a kalená střela brzy vyletěla a čistě mi protkla hrdlo. Klesal jsem do trávy, co voní, a zahlédl ještě, jak Jarek zatíná Drahošovi do hlavy cepín.

V tom mi ledovec počal před očima tát, neboť světlo nových věků mělo tu moc. Z domu se ještě vysunuly magnetky a držely mě v jeho blízkosti, ale já jsem už spíš viděl kamsi dál. A tam jsem rozeznal další tabulku. Hmouřil jsem oči, až šla dobře přečíst:

Podle OSN by stačilo…
6 mld. USD	… aby všechny děti na světě mohly
	chodit do školy.
9 mld. USD	… aby všude lidem tekla nezávadná
	pitná voda.
13 mld. USD	… aby nikdo nemusel hladovět a každý
	člověk měl zajištěnou alespoň základní
	zdravotní péči.

Sklonil se ke mně do trávy nakonec onen černoušek (masku smrtky z tváře už sundal) a pošeptal do ucha: odpověď na otázku ankety z věstníku zní: milosrdenství... Načež se proměnil ve střečka a zmizel jako bzukot komára, když se v noci rozsvítí.

Obrázková příloha: