Hooligan na Baníku

Abych to upřesnil. Na fotbal jsem jít musel, neboť to bylo za trest. Neměl jsem se Hampejzovým jménem vyjadřovat směrem k naší reprezentaci. Teď musím do kotle a fandit. Foťák jsem nechal pro jistotu doma. A proč jsem se těšil? No kvůli klobásce přece. Pomalinku mě opouštěla kocovina z grilování a dostavoval se hlad.

K mé radosti se ukázal i GuRu řka, že po včerejšku by se stejně na nic jiného nezmohl. Vydali jsme se tedy do místa dění a pošilhávali jsme po stáncích s občerstvením.

První poločas se nestalo nic zvláštního. Snědl jsem klobásku, která vůbec nebyla tak dobrá, jako minule a vypil několik podmírových piv z kelímku. Baníkovců přijela jenom hrstka, takže velká mela moc nehrozila.

Ještě k tomu Baníku. Vím, že bych neměl, ale jejich fandění se mi opravdu moc líbí. Ti naši to brali tak nějak liknavě, byla to spíš hra na to, kdo dokáže zakřičet slogan, který pak po něm zopakuje celý dav. Ale Baníkovci byli dokonale zorganizováni a co tam předváděli i v tak malém počtu bylo strhující. Hlavně mistrně zvládnuté a nepochybně fyzicky náročné "Baník pičo" umlčelo i šest tisíc našich. Ano, Hampejzu, jsou to rváči a chuligáni a potřebovali by postřílet, ale tohle fakt umí.

Mám asi nadpřirozené schopnosti. Po cestě ke stadiónu jsem totiž Hampejzovi sdělil, že to bude 0:0 a to díky tomu, že tam táhne zase mě. Jenomže po skončení prvního poločasu jsem se smiloval a prohlásil, že dnes uvidí jeden gól. Ale za nic na světě mu neřeknu, do jaké branky. Chvíli škemral, ale pak toho nechal.

Čekal jsem pod tribunou ve frontě na další klobásku a bavil jsem se hádkou zákazníka s prodávajícím:
Z: Kde ste se tu vzali kurvy pražské?
P: Šest krát dvacet dva, to máme sto padesát.
Z: Snad stotřicet dva!?
P: Hehehe
Z: Kdo vás sem nasadil? A kde jsou ti naši stánkaři, co uměli točit pivo i počítat?
P: / ke svému mladému pomocníkovi/ Tomu už nic nedávej.

Pokračoval jsem ve vystávání a přemýšlel, jak asi obhájím svou prorockou vizi. Najednou se z tribun ozvalo mohutné GÓÓÓÓL! a pak TY PIČÓÓÓ. Měl jsem to v kapse.

Vrátil jsem se do kotle spokojeně přecpaný, když mi Hampejz začal nadávat: "Kdes byl? Teď se chodí pryč, když je skoro konec druhého poločasu? Tos teda přišel o moc! Bylo tu pár Baníkovců, ale dostali přes tlamu a zase odešli, ale to hlavní, dali jsme gól a ta pizda odpískla ofsajd!!!!" Zatvářil jsem se jako spřízněnec a začal jsem opravdu fandit. Kosa byla už docela slušná, tak jsem to viděl jako jedinou možnost k zahřátí.

Zezadu, z posledního místa se začal ozývat nějaký fanoušek. Od pohledu to byl debil a když promluvil, koledoval si o facku. Vedle nás stál jeden mladý klučina a tomu pánovi vadilo, že nevidí. Jenomže on slušně nežádal, on rovnou vyhrožoval. Nic nepomohlo, že ho zhruba 20 lidí okřikovalo, že sedí v kotli, kde všichni stojí. Nadále sliboval fyzickou likvidaci mladíka, dokud si tento konečně nesedl. Bylo mi nanic a Hampejzovi to muselo zasadit velmi citelnou ránu. Jinak si nedokážu vysvětlit následující události.

Závěr utkání byl velmi bojovný, nicméně dát branku se už nepodařilo. Bylo jasně cítit marně vynaloženou energii i křivdu z ofsajdu. Rozhodčí pískla konec a lidé odcházeli. K Hampejzovi, který stále blokoval jednu řadu sedadel přistoupila blonďatá paní za zenitem a zeptala se, jestli by ji mohl pustit.

Hampejz si okamžitě vzpomněl na hulváta z poslední řady. Popadla ho touha tu neomalenost ještě nějak odčinit. Vůbec nepovažoval za podstatné, kde seděl ten ničema a ve které řadě stojí paní. Postavil se pevně přes celou uličku a rozhodně prohlásil, že by ji pustit nemohl, protože se kamarádí se strašným debilem. Načež se objevil pán, kterého před tím nikdo nikde neviděl a zařval zoufale: "Tos myslel jako mě!?" - a skočil Sandokana po Hampíkovi.

Okamžitě jsme s GuRuem vystartovali, abychom je od sebe oddělili, ale situace byla příliš komická. Pán měl tak 30 kilo a bojoval jako lev. Hampejz jej vždycky položil a on se postavil a skočil mu zpět do náruče. Paní zavolala ochranku a křičela: "Bijéééé míííí manželáááá!!!"

A tak byl Hampejz s rukama za zády vyveden ze stadionu. Venku se nám posmíval, že jsme museli stát frontu a on byl venku hned a taky se SMSkou chlubil Lucce, že je už doopravdický hooligan. No budiž mu to přáno.