Low-endové míchané nápoje aneb eintopf špiritus

Tyto driáky často vznikaly jako odpověď na nápoje míchané na diskotékách mladými nagelovanci. Vynikají nevalnou chutí, zato o to pozitivnější cenou a nepřekonatelnou mírou kreativity. Jako základní suroviny jsme používali lihoviny a likéry, které je možno nalézt v každém nápojovém lístku správně IV.-ky s větrákem. Jedná o pivo, rum, vodku, zelenou, borovičku (též mordovičku či borax), vaječný koňak, griotku a také absint, ten tady slouží výhradně jako palivo. Těmito pochutinami se nadstavují limonády, nebo džusy.

Tyto driáky lze dále členit do dvou kategorií a sice long drinky, které mohou zahánět žízeň a short drinky, které slouží výhradně pro přivodění stavu deliria.

První jmenované se vyznačují značným objemem, což neznamená, že by bylo nutné sedět u jednoho celý večer. Naproti tomu druhá kategorie se vyznačuje relativně malým objemem, nicméně tento je do značné míry kompenzován vysokou koncentrací alkoholu.

Vydejme se tedy zkoumat první skupinu, tedy objemnější žízněhasiče. Jako první oblíbený driák bych zmínil obecně známou slitinu piva a zelené, lidově nazývanou "Magické oko". Pro jeho nevalnou chuť jsem jej začal vytvářet na tancovačkách. Vysvětlení je prosté. Kamarád, který zjistil že mám pivo, prahnul po něm často tak, že mi po jeho půjčení k ochutnání zbyla slabá polovina. Přidáním panáku zelené se toto stalo opravdu odpudivé jak barvou, tak chutí. Stejně lze v pivu utopit rum, nebo vodka. Další směska je trochu méně alkoholická a proto je oblíbená hlavně v letních měsících. Bohužel nebyl nikdy přesně pojmenován. Do půllitrové sklenice příjde 1/3 litru džusu z černého rybízu, zaleje se dvojkou vína a okoření malým panákem rumu. Vznikne tak velmi svěží nápoj s nebezpečným účinkem. Tímto dílem jsem často opíjel neoblomné slečny, no někdy se i zadařilo. Další, také letní mix, je z kuchyně mého bývalého kolegy a spoluhráče Atamana. Říká mu prostě - kolaborant. Skládá se z 1/3l. Kofoly a velké borovičky. Lze taky použít slabšími povahami pro kamufláž jedinečné chuti pálenky s chutí a vůní hodonínského lesa.
Podskupinou těchto vysokoobjemových driáků je rovněž řada nápojů, která maskuje alkohol za různé ovocné šťávy. Klasickým příkladem je vodka zazděná v pomerančovém džusu. Efektně vypadá modré curacao taktéž v pomeranči. Okolí je ohromeno modrozelenou barvou této směsky. Tyto nápoje se již staly klasickými, proto se o jejich dalších příbuzných nebudu zmiňovat.

Zajímavá je rovněž skupina, která dokazuje co všechno se dá schovat v toniku. Krom klasického Bavoráka je totiž možné utopit ve 1/3l toniku becherovku (běžně nazýváno beton), rum, nebo dokonce Borovičku. Tímto spojením lze získat nápoj podobný vůní a chutí směsi Ginu a toniku, no cenová relace je bližší masovým vrstvám povalečů. Úctyhodný nápoj je TGV (čti TéŽéVé). Vznikne prostým smícháním toniku, ginu (lze úspěšně aplikovat Borovičku) a vodky. Podobnost s francouzskými rychlovlaky není čistě náhodná.

Nyní se pojďme věnovat druhé kategorii a sice tzv. short drinkům. Ty jsou oblíbené pro vysokou barevnost a kolikrát i hořlavost. Inspirováni do jisté míry fenomenálním "Maršalem Malinovskym" jsme se pustili do vývoje hořlavého nápoje nesoucího název VS. Vznikne nalitím malého vaječňáku, malé griotky a půlky malého absintu do velké štamprle. Doporučuje se pít brčkem při tlumeném osvětlení. Další oblíbený driák je "Mozek". Vzniká litím tenkého proudu vaječného koňaku do štamprle z půlky naplněné griotkou. Kdo nevěří, ať to zkusí. Slabší povahy tuto dobrotu pro její barevnost mohou odmítnout. Kdo už neví co by, může zkusit „Highway to Hell“, dálnici do pekla dlážděnou směsí borovičky a absintu v poměru 1:1. A když už jsme u těch barev, musím zmínit i tak zvané "Vodníkovo semeno". Jedná se o zelenou nalitou do velkého panáku zjemněnou smetanou primárně určenou do kávy. Máme dokonce i alternativu pro zchudlé milovníky tequily. Stačí k tomu plátek citrónu, špetka soli a slovácká tequila zavná Borkila je na světě. Opravdu efektně vypadá nápoj s názvem „Semafor“. K jeho vytvoření poslouží zelená, rum a griotka. Je ovšem potřeba uvědomit si fakt, že právě rozdílná hustota může za to, že se vrstvy vzájemně nemíchají a zůstanou pěkně jedna na druhé. Proto lejem nejdřív zelenou, pak griotku a na závěr rum.

Jako perličku zde mám slátaninu obou hlavních skupin, tedy velkých a malých driáků s názvem „Horníkův zával“. Vznikne jednoduše. Do půllitru se postupně naskládají čtyři velké panáky libovolných 40%-ních lihovin a zalejou se malým pivem. Variabilita tohoto zabijáka je obrovská, nicméně nedoporučuje se zkoušet ji v jeden večer.

To je od mé maličkosti pro tentokrát vše a nezapomeňte před odchodem k testům výše popsaných slitin zkontrolovat přítomnost léků tlumících zvracení a bolest hlavy ve své lékárničce!