Hampejzova dumka

Podzim už je dávno v prdeli a pořád nesněží. Taky se krátí doba , kdy se bude ještě krátit denní doba. Letos si dávám setsakramentský pozor na to, abych neprošvihnul tu dobu, kdy už to nejde víc zkrátit. Mám rád toto období. Pak už se do bude jen a jen dloužit a to už jaksi není ono. Ale třeba nasněží.

Chodím do práce. První den mě bylo z nervozity trochu šoufl a tak sem ani nešel na oběd. Teď už vím, že to byla chyba. Vaří tady skvěle a do práce se hodí chodit i jen kvůli tomu obědu. Tehdy v tu středu byly řízky. Kdy zase budou? Obědvám pomalu a soustředěně, abych si nezakecal sako, košili či nedej Bože hedvábnou kravatu. Jo, časy se mění a nostalgicky vzpomínám na doby, kdy jsem si to mohl dovolit.

V areálu podniku Slováckých strojíren, a.s., kde sídlí i škola, v níž pracuju, se stravujeme vlastními příbory. Nelze je tam umýt než v sice teplé, ale jen vodě. Bez saponátu. Zpočátku má duše chřadla, ale zlepšuje se to. Jen ta utěrka bude brzy vypadat. Ale k věci. Celá ta vyživovací soustava se jmenuje SLOVÁCKÁ KANTÝNA. Reálně uvažuju o exkurzi pro přátele.

Zlínští hokejsti jsou v krizi. Ne že by na tom záležel osud lidstva, ale kdo se na to má dívat? Ovšem kvalitu hry vynahrazuje tlačenka s cibulí na chlebu za 12,- Kč. Připravil jsem mikulášskou exkurzi pro máti a babičku do Zlína na hokej. Máti si pochvalovala pro změnu párečky, babička hokej, i když to hokejsti dost kazili mizernou hrou. Jako starý sportovní fanoušek vím, že nápravy se nedovoláš. Sportovní Bůh náš fanoušků je starozákonně krutý a spravedlivý.

Být volný jako pták. To se tak občas říká. Uvědomili ste si někdy, že ptáci si staví hnízda? A jde jim to jaksi samo? Mají to v genech a to je svazuje. Proto radši budu chodit po zemi a trápit se tím, že při rekonstrukci bytečku sem totálně popletl panty a nesedí mě dveře. Za dlouhých zimních večerů budu cvičit úlohy z kombinatoriky a nadávat si, že su pěkný pták...

Naši politici mě vytáčejí tím, jak šlapou živnostníkům po krku. Matesa chtějí připravit o prácu, taky jeho tatu, bráchu a spoustu dalších. Nejen, že Mates nebyl včera tak veselý, jak bývá, ale taky na pivo a hory a dárečky prý časem nebude. A Mates potřebuje nové boty. Zatím to není tak špatné, ještě pořád sme se včera dokázali zasmát, ale na jazyku pachuť rozhořčení spláchnutá panáky wodky. Ukončím to zcela nepoeticky. „Ty kurvo Škromachova, tahni do řiti!“