Fáfa v polepšovně

Hned po ubytovačce na ubikaci 13, ho načapala ne záchodě asi tak dvanáctiletá rómka, na svůj věk velmi vyvinutá a neobyčejně krásná. Chtěla po Fáfovi věci kterým moc nerozuměl, ale plus mínus se mu celkem líbily, ikdyž byl lehce zmaten. Postupem času mezi nimi vznikl pravidelný kamarádsko-mateřský vztah. Hulili trávu, pili iron, po kterém byli lehce ironičtí a trousili moudra o vyjebaném životě, dělali spoustu dalších psích kousků, no spíše se kočkovali.

Na kurzech světonázorové výchovy si Fáfu vždy vzal bachař stranou, sevřel mu hlavu mezi své nohy a pendrekem mu do hlavy vtloukal, že baráky se nezapalují , nebo mu uštědřil pohlavek, když ho Fáfa kousl. No tahle část pobytu se Fáfovi moc nelíbila, ale chápal nutnost této procedury, jelikož rodiče by to pro něj jen tak zbůhdarma nedělali. O to lepší byly venkovní aktivity, kdy jej rómští kolegové učili přesnému zásahu žiletkou na 10metrů, jak špehovi dvouma prstama roztrhnout hubu, jak neslyšně šacovat a být neviditelný. Těchto zkušeností si Fáfa cenil nejvíce.

Stravování v polepšovně bylo chudé a málo chutné. Jediným štěstím bylo, že byl k dispozici dostatek chleba, ten se pěkně naložil do rýny a zhruba tři dny po dešti zpívala celá polepšovna, i když vzniklý produkt připomínal burčák jen vzdáleně. Bachaři přesně neznali důvod radosti svých chovanců, tak alespoň přemýšleli o souvislosti zda zvýšená agresivita z jejich strany nemůže náhodou vyvolat dobrou náladu. Po vzájemné masáži pendrekama dospěli k závěru, že je to asi blbost a pustili to z hlavy.

Nejvíce radosti si Fáfa užil s ústavním psychologem, jenž neustále popíjel špiritus z přírodopisné sbírky a po Fáfovi chtěl aby mu ukazoval prdelku či dělal veselého čertíka. Fáfa se rád předváděl tak mu ta hodina exhibice vždy přišla k duhu.

Jednou když Fáfa pokuřoval marsku na záchodě a hrabal se v klíně své rómské přítelkyně, ve dveřích stanuli tatínek s maminkou. Zeptali se Fáfi zda se už polepšil. Fáfa si nechal deset minut na rozmyšlenou. Usilovně hrabal Eržice v klíně a ptal se jí jestli jí nebude chybět. Tenkrát Eržika řekla poprvé v životě moudrou větu: „Běž domů Fáfíku, najdu si jiné hrabadlo“.

Fáfa tedy sedl do auta a tím definitivně skončil jeho pobyt v polepšovně.

A jaké má tato bajka ponaučení? Lepší býti v polepšovně než pořád dusit pudy v sobě.