2024

Psal se rok 2024. H.P. právě čekala před domem na svého jediného syna J.P. na sídlišti Východ, který ji měl naložit do svého vozu. J.P. byl úspěšný mladý muž, jenž už několik let žil v Praze a moderoval tam jednu zábavnou TV show. Mimo to hrál v jedné velmi úspěšné punkové kapele. Cestou do Kroměříže mlčeli. T.P. s H.P. se políbili. J.P. prohodil jakýsi pozdrav. Bylo to velmi dojemné. T.P. se v léčebně ocitl poté, co ani po dvaceti letech nebyl schopen vynulovat kontokorent. Toto ale velmi dobře přede všemi tajil. Všichni si mysleli, že pije.

Ve stejnou dobu se D.H. stal marketingovým ředitelem společnosti zabývající se mrazením a chlazením v podstatě všeho. Sám ale chladný nebyl. Uměl se se životem poprat, měl už cosi za sebou. Jediné, co mu dělalo problémy, byly mladé a krásné ženy. Ale dalo se to pochopit. Jeho žena M.K., bývalá žena J.L., se kterým se rozvedla vzhledem k délce jeho trestu, chladná byla. A navíc děti J.L. neměly D.H rády, a to i přesto, že výše jejich kapesného od D.H byla astronomická. Braly to jako samozřejmost. Tak už to chodívá.

V ten jistý okamžik Z.V z Míkovic se svojí ženou J.V. a svými šesti dětmi sbírali trnky. Hodně mu na tom záleželo. Z.V. pálil kořalku doma. Palírnu mu kdysi obstaral M.K., který měl pít zakázáno ačkoli byl fyzicky zcela zdráv. Pít mohl jedině tehdy, když se Z.V. narodilo dítě. Z.V. bylo občas divné, že se mu stále rodí děti, přestože už dlouho souložit nemůže. M.K. to divné nebylo. Pil a souložil rád.

Toho času se borec J.B. jako první člověk na světě pokoušel slaňovat z hradu Buchlova na zámek v Buchlovicích. Důvodem tohoto výkonu bylo zřejmě školení sociálních pracovnic ze všech obecních úřadů co jich republika měla. Ale jisté to není.

Téhož dne a hodiny se konalo jednání mezi českomoravským fotbalovým svazem a ZŠ ve Strání o přestupu jejího borce M.H. do reprezentace. M.H. měl doučovat naše reprezentanty český jazyk.