Fáfovo velmi pozdní odpoledne

Když byl asi v půlce, přišla Myšlenka a povídá: „ Fáfo rýč už vymyšlen jest, ser na to!!! Zkus raději něco nafouknout. Jako třeba bálonek?“ zeptal se Fáfa. „ Přihořívá“ ,odvětila Myšlenka. Fáfa se poškrabal v prdeli, pak se podrbal ve vlasech, pak si strčil ruku do pusy a zahuhlal: „ Třeba primerák?

Skoro hoří.“ odpověděla Myšlenka, „ Pamatuj!!! Lepší věc plněná vzduchem, než ženská s malým klukem“ a zmizela. Fáfa si marně lámal hlavu co by měl přesně nafouknout. Za chvíli ho to přestalo bavit, strčil si ruku do kalhot a říká sám sobě: „ Lepší ruka v gatích, než být mladý tatík.“

Po půl hodině marných snah, ho napadlo, že by mohl vymyslet motyku. Dal se tedy do práce. Když byl asi v půlce, přišla myšlenka, celá nahatá, jen ze zad ji trčel obrovský ventil a povídá: „ Fáfo , motyka už vymyšlená jest. Ser na to!!! Měl bys zkusit raději něco nafouknout.“ Fáfovi konečně blesklo a poudá: „ Ty myslíš tu nafukovací pannu, co mi už léta ledabyle leží ve skříni? Ale v ní je obrovská džuzna , poněvadž mne jednou naštvala a chtěl jsem ji ukamenovat.“ Myšlenka opovržlivě zakroutila hlavou řka: „ Škoda že jsi takové hovno Fáfo. Nafoukni si to své lehátko, sbal si nejnutnější věci, lehni si na zahradu a čekej."

Fáfa udělal přesně to, co mu řekla Myšlenka. V noci, když Fáfa už téměř spal, se nad městem protrhla přehrada. Zatímco jiní tonuli, tak Fáfa spokojeně ploval na svém lehátku nad zatopenou aglomerací a pojídal řízek, jenž mu před šesti lety usmažila maminka.

A jaké z toho plyne poučení?
Lepší žíti v kopci, než v pod přehradní obci.