Vizionář

Slyším detonaci laviny svateb. Každý známí se chce ženit. Láska? Kalkulace? Strach? Přeji jim to. Důležité je tvořit. Je jedno zda děcka, nebo zdánlivě bezhodnotná díla. Nedá se to zastavit. Člověk to má v sobě: pudy, emoce, labilitu. Někdo je v klidu. Já jsem jako zase sud se střelným prachem. Opil bych se, ušoustal se, zdrogoval se, jenom abych zastavil ten podělaný mozek.

Nejde to. Jsem vizionář.

Vidím Jarka jak se spokojeně houpe na laně. Je oběšený. Kolem jde Klárka a veze dva kočárky. V jednom je malý Fík v druhém opilí Konig. Konig řve že chce na Kaču a dostává od Klárky napít. Pak usne hlubokým spánkem. Přistává vrtulník, aby vyprostil Jarka. Z helikoptéry vyskakuje Babinský. Podívá se na skálu pak na nás a povídá „ necháme ho tady, v horách je každý sám za sebe“. Než se vůbec na něco vzmůžeme, vrtulník je pryč.

V kapse mi zvoní mobil. Volá mi Lipan. Říká mi, že se s Martou mají dobře, a zda-li pak vím jaký je rozdíl mezi velkou zátěží a malou zátěží. Začínám se ironicky smát. Klárka nechápe proč. Jarek začíná ožívat. Mistrně se vyprostí ze spletě lan a spouští se k nám. Nevěřím vlastním očím. Jarek lakonicky pronese, že to byl jen trénink. Sbalí si věci do batohu a jde domů, dívat se na televizi.

Musím si dát pivo. Dnes toho bylo trochu moc. V hospodě potkávám Vaďuru. Je jako obvykle sám. Janička mu před šesti lety utekla s jedním vykutáleným svalnatým zelinářem. Čeká na Plačka. Ten je také sám, ale přesně neví proč a už vůbec netuší kam se poděla jeho manželka se čtyřmi dětmi. Chtějí s Vaďurou založit esreóčko a živit se hudbou. No nevím.

Mám v sobě desáté pivo a jako obvykle melu nesmysly, když tu přichází Hampejz s Matýskem. Chci se ho zeptat, jak je Helenka spokojená se svým novým švédským přítelem, ale hrozně se mi motá jazyk. Hampejzovy také. Posunky se domlouváme, že si zítra určitě zavoláme. Konečně usínám…………..