Prvomájové oslavy v metropoli nad Sprévou

„Randál“, jak bývají protesty nazývány německými reakčními médii, propukává kolem půlnoci. Masy mladých, zoufalých nezaměstnaných zpravidla vyrabují několik supermarketů, aby utišily hlad a žízeň. Dále „vykastrují“ všechny vozy Mecedes-Benz odnětím hvězdy z chladiče, protože tyto symboly víry a socialismu nemohou zdobit plechová monstra kapitalistických zbohatlíků. A nakonec vášnivé projevy demonstrantů zchladí, jako každý rok, vodní děla policie. Je berlínským specifikem, že na svátek práce se policie i lid těší rovným dílem.

Odpolední happeningy a demonstrace na 1. máje jsou neméně zajímavé. Reportérský tým Maňi se zúčastnil hudebního happeningu opět ve čtvrti Prenzlauerberg, kde revoluční mládež hudbou a zpěvem protestovala proti sociální nespravedlnosti a bojovala za bratrství mezi národy. U kubánského stánku se k tomuto boji připojili i naši reportéři, neboť zisk z prodeje rumových koktailů na tomto stánku šel do fondu „Mléko za rum“. Projekty podobného typu silou své myšlenky oslovují masy lidu na celém světě a je třeba říci, že i berlínská akce určitě zajistila strádajícím dětem na Ostrově svobody mnoho hektolitrů zdravého mléka.

Podvečerních demonstrací bylo hned několik. Maňin neúnavný tým se vydal na náměstí Rosa-Luxemburg-Platz, odkud startoval antimilitaristický a antiamerický pochod. Účast byla hojná a úspěch demonstrace předem zajistili sympatizanti z Bavorska, jinak bašty německého konzervatizmu a klerikalizmu, velkorysou dodávkou klobás, preclíků a piva. Nejaktivnější demonstranti ze všech skupin – tzv. skupina „Kdo vydrží nejvíc“ – se po skončení oficiálních protestů sešla ve čtvrti Kreutzberg. Reportérský tým Maňi byl, coby zástupce zahraničního média bohužel z tohoto antiglobalizačního setkání vyloučen. Kreutzberg, jenž představuje západoberlínskou obdobu čtvrti Prenzlauerberg, žil ale až do pozdních nočních hodin, k velké potěše všech oslavujících pracujících, obzvláště pak příslušníků policejních a hasičských sborů.