Vánoční povídka

Všem čtenářům, příznivcům i kolemjdoucím přejeme šťastné a veselé Vánoce, klid, pohodu a mír Vašim rodinám i domovům, do roku 2005 hodně zdraví a splnění aspoň některých přání. Doufáme, že si hezky počtete, Hampejz a Dula ½ Pán.

Slovácků dědinu v předhůří Chřibů pomalu halíl sůmrak a Cyril ju obcházal humnama v sůstředěných kruhoch. Teplota spadla hluboko pod bod mrazu, šak včéra čůl od chlapů co dojížďajů za praců do Hradišča, že Morava je zamrzlá. Cyril si cvakl z butélky loňskéj halůzkovéj a eště víc sa zachumlál do vaťáku.

Při třetím kolečku mu došla halůzková aj trpělivost. Cyril nepatřil zrovna k nejbystřejším občanom téjto dědiny, ale cosi fištróna mu po mamě zbylo a po tatovi uměl porvat kus poctivé práce a tož, že sice stálé místo nemňél, nějaků ti korunu si dycky vydělál a sůsedi si ho často zvali na výpomoc. Snáď by sa ani nedalo říct, že byl kus chlapa, spíš podsaditější, věčně zaškňúřený, ale sily měl na rozdávání. Najčastéjc sa dál potkat jak ze startků v hubě lašuje po dědině v montérkách a vaťáku, kerý snáď nesundál ani v parném létě.

Ale včíl Cyrila evidentně cosi žralo. Kdesi od Chabaní zaštěkalo psisko, snáď keréhosi z těch Hradiščáků, co si tam postavili barák a Cyril jim tam přes léto pomáhal na zimu chystat dřevo, ale ty teď vém čert, našeho Cyrila trápilo úplně něco iného. Utřel si do levého rukávu soplisko a zamířil k obecní hospodě „Lapač“. Když zavíral dvěři, eště si stačíl povšimnůt, že se k zemi začaly snášat velké vločky sněhu. Nále, šak už bylo načase, pomyslél si Cyril. Zitra Ščedrý deň a haranti budů mět aspoň bílé vánoce. Šak aj tá dědina pod tím sněhem vypadá jaksi hezčíc, meditovál spolu s ostatníma chlapama nad třetí borovičkou u piva v pro samý dým spoře osvětlené hospodě. 

vp1

A že byl deň před svátkama, atmosféra byla uvolněná, všedci sa spokojeno škňůřili do kríglů a kolečko štamprlí střídalo rundu a naopak. Všeci sa měli tak nějak rádi, eném hospodský sa nesmál, páč mu chlapi ze saméj radosti a životního optimismu zapalovačama opalovali výzdobu a na téj si on ujížďál. A když si Francek Náplavů omotál stříbrný řeťaz kolem krku a začál předvádět prominentní pražsků kurvu, úsůdíl, že už teho bylo dosť a se slovy: „Hybaj dom, hovada ožralé!“, je vypráskál z hospody ven. No, stejnak než za posledním z nich zapadly dveře a hospodský, kerému nikdo neřekl ináč než „Pětník“ zarychtovál dveře a ukludíl po nich, bylo dobře přes půlnoc.

vp2

Chlapi sa mezitím obtůlali před zasněženů hospodů a že byli ožralí, padali jeden přes druhého a motali sa k barákom. Aj náš Cyrilek sa vydál k baráku. Bylo napadnutého dobře 20 čísel sněhu a Cyríl si to štrekovál od pangejta k pangejtu prozpěvujíc si „Nesem Vám noviny“ jež zakončíl ustaraným povzdechem: „Když my čteme Blesk!“ A pořád dokola: „Néséem Vaám nóviinyi“ a pak „Když my čteme Blesk!“

Starosti utopené v borovičce a bylo mu dobře po těle, jak eném opilcom može byt. Smířený s celým vesmírom, spokojeno očurávál pangejt a hleděl vstříc zamračenému nebi, když kolem něj projela tatrovka s radliců a jak valila rýchlo, sníh od ní odletovál v ohromném bílém gejzíru do škarpy. A než náš Cyríl stačil vůbec zareagovat na tuto nečekanů skutečnost, radlica mu podebrala nohy a už letěl co by trochu větší vločka do škarpy taky. Opilcom sa většinů nic nestane a tak bylo aj s naším hrdinů. Dopadl do měkéj závěje, smotál sa do klubíčka a usnůl jak batole. Šak ve vaťáku, palčákoch, co dostál od mamy k Mikulášu, a baranici mu zpočátku ani zima nebyla. A estli sa Cyril trápil a přespříliš zaobírál istýma myšlénkama, tož sa mu tůto událosťů definitývno rožlo v makovici. 

vp3

Nad ránem ho probudila zima, tož vstál, oklepál sa, v hlavě mu hučelo, nepamatovál si nic a než aby neco vymýšlál, sebrál sa a došél dom. A že už pomalu svítalo, pokludil králíky, slépkám nasypál, hezkých svátků jim popřál a odmétl sněh. Eném co dozametál a postavíl na kafe, zahlédl okénkem, že si to k němu štráduje Lojzek Janíkůj, jeho najlepší kamarád.

„Nále, ty pazgřivče, ty dycky víš, kdy máš dolézt. Kafe si dáš?“ Vítal ho Cyríl u bránky. „Dám, Cyrilku, dám, šak hlava ně hučí, moja ně seřvala, děcka fúrt eném s čímsi otravujů, sáňky sem jim nemohl najít, a eště ňa ta potvora všecku slivovicu zamkla, abych sa do večera prý zas neožrál a aspoň na ten Ščedrý deň byl střízlivý.“ „Éj, tož to máš blbé, ale zas na druhů stranu, máš dobré, že máš mě a já nemám robu. Na, tu máš!“, postavíl na stůl štamprle a flašu halůzkovéj.

A jak sa tak popravovali ze včeréjška, v družném hovoru, čas běžél jak splašený zajíc o honě a najednů bylo půl třetí a Lojza si vzpomňél, že by už aj mohl za tů jeho rodinů dom. Rozlůčili sa jak sa sluší a patří v tento sváteční deň přáním isto istě toho najlepšího a pořádnů štamprlu si zavdali, s nehranýma rozpakama si vymňénili dárky a Lojza odešél eště docela istým krokem dom.

Cyríl sa svátečno ustrojíl, vaťák kupodivu nechál doma, na hlavu si dál klobůk, vzál krásný dřevěný svícen ze starého pokrůceného samorosta, na němž dělál snáď štyry měsíce a šél k mamě na slavnostní večeřu. Ale k mamě s ním nedošél. Večeřa nebyla špatná a pod stromkem našél novů baranicu, troje ponožky a knížku o Rajnhóldu Mesnérovic, neboť Cyril si rád četl o takých, jeho mama říkala, ptákovinách. Chvílu hleďeli na televizu a před jedenáctů sa Cyríl zvedl a že už pomály půjde, coby bohabojný křesťan, na půlnoční. Mama už špatně chodila a tož šél sám. 

vp4

Cestů se stavíl v hospodě za chlapama, popřát jim pěkných svátků a dat si nečeho na zahřátí, vyzvedl Lojzka a šli ke kostelu. Tam už stála skupina chlapů, převážně staří dobří známí ze spolku místních dobrovolných hasičů a myslivců a pospolem koštovali přinesené vzorky domácích slivovic. Aj Jožin Omelka, místní kostélník tu byl a slibovál chlapom, že pán farář projevíl neobyčejné uznání nad vzorky darovaných pálenek a nebude v dnešním kázání moc řádit, nabádat a poučovat, ba co víc, že mu tak chutnaly, že se dnešní mšu rozhodl zkrátit. Tož dobré, shodli sa chlapi a už sa těšili do hospody. No, náš Cyríl byl jakýsi zakřiknutý a smíl sa enem tak na půl huby a očiska mu těkaly po přicházejících sem a tam. S nekerýma sa letmo pozdravíl, ale byl plný jakéhosi neklidu.

Kostelník odzvoníl začátek a chlapi se nahrnuli dovnitř. Ve spoře osvětleném kostele vládla sváteční atmosféra mihotajících se plaménků svíček, voněla v něm směs kadidla, slivovice a lidského tepla, vzájemnosti a pohody. Nejedno oko při zpívání koled zaslzelo, nejedna duše při písni Beránku Boží zjihla, nejeden hříšník sa kál. A že jich tu bylo! Pán farář byl ale evidentně dobře naladěn, Jožin nelhál. Půlnoční skončila a než sa nadáli, šlo se ven. Cyril postával nervózně před kostelem, chlapi na něj povolávali, že co je a estli ide s něma, už už pomáli šél, ale cosi mu našeptávalo, eště ostaň. A přestože už mu táhlo na třicátý sedmý rok, nervózní byl jak malý Jura. Šak kolem procházející Lojzek se eném usmívál, když ho vidél. Jako jediný aspoň tušíl, kerá bije.

Cyril už pomalu a zklamaný odcházál k hospodě, když sa k němu otočila Maňa Oškerovic, chytila ho za ruku a šeptla mu do ucha: „Cyrilku, ty si tak hodný! Moc ti děkuju, ten svícen je prostě nádherný!!! Dondi k nám zitra na Božíhodovů svíčkovů, aj naši tě rádi uvidíja!“ A byla pryč za děvčicama. Cyril sa nevzmohl na slovo! Eném tam vykuleno stál, ale spokojený a šťastný. U srdca ho hřála radosť veliká, usmívál sa jak Marijánek a v hospodě šlo všecko naňho. Tož šťastné a veselé... 

vp5

 

Napsal uživatel Hampejz dne Čt, 23.12.2004 - 12:47

Comments

Doufám, příteli Vaďuro, že to nebyl nakonec ten jogurt, který zapříčinil tvůj hrdinný výkon u štedrovečerní večeře, jak nám ho popsal Marťa König ve svém vzkazu z 28.12.2004?

To by mě ten jogurt musel také vrátit o 4 dny v čase a tak moc zkyslý opravdu nebyl!

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.