Tradiční Vánoční povídka pro ctěné čtenářstvo Maňi

Rok se s rokem sešel, kalná rány byla s jistou dávkou pravidelnosti střídána s těmi méně kalnými, narodilo se nám pár nových čtenářů a co já vím, žádný letos neumřel, tož s vrcholícím časem vánočním si počtěte vánoční povídku

Naše rodina je úplně normální rodina. To je potřeba si říct předem, protože mnozí by o nás mohli soudit jinak, což by byl fatální omyl. Takže ještě jednou, naše rodina je fakticky úplně normální.

Proč vám to říkám? Protože byste se na to stejně zeptali. Protože ste stejně zvědaví jako kdokoliv jiný. Protože i ten pán, co se mě včera v průjezdu vyptával na různé věci, se kterými jsem mu nebyl schopen příliš pomoct, tak ten byl taky zvědavý. Protože tak to na tom světě prostě je. Ale abych se dostal k věci.

Máme ve škole jednu paní učitelku. Což není až zas tak zvláštní. Zvláštní není ani to, že nenosí podprsenku a má hezký zadek. To je moc hezké. Méně hezké je to, že přestože je mladá a hezká a pěkně se usmívá, tak zadává neskutečně blbé úkoly. Prostě je to pěkná kráva, ať už má či nemá průhlednou halenku, i když samozřejmě je lepší, když má. Ale o tom tady nechci mluvit. Chci mluvit o tom blbém úkolu, který nám zase včera zadala.

Prý, popište vaše vánoce. Ježíšimarjá, jak asi tak můžou vypadat? No, přece úplně stejně jako kdekoliv jinde. Kdybych byl eskymák, nebo aspoň domorodec z Fidži, našel bych pro takový dotaz pochopení, ale kromě Kachníka, jemuž je už 27 let a má jisté zkušenosti se životem, jsme všichni z naší třídy obyčejní druháci střední školy. Až na toho Kachníka, což je případ sám o sobě a hodně zajímavý, máme všichni úplně podobné, ne-li stejné vánoce. Prostě kráva.

Ostatně naše vánoce vypadají každý rok stejně a zhruba takto, takže posuďte sami, jak je to u vás. Jak řikám, myslím, že úplně stejné...

Štědrý den je v sobotu, v pátek se už nejde do školy, ale člověk se stejně nevyspí, protože matka běhá po bytě. Tečka. Matka když běhá tak dupe a to se člověk prostě nevyspí. A ještě k tomu řve na otce, který měl, jak to s oblibou každý rok nazývá, předvánoční firemní slezinu za účelem utužování neformálních vztahů na pracovišti. Zřejmě se to utužování protáhlo, protože odešel ve středu v podvečer a vrátil se až dnes, čili v pátek. Předloni se z neformálního utužování vztahů na pracovišti vyklubala v srpnu nemanželská ségra, naštěstí ne moje, ale kamarádova, jehož otec sedí v kanclu s tím mým. Předloni se dokonce jeden z jejich kolegů vrátil den po dnu štědrém, za což byl doma po zásluze obdarován. Prostě normální firma, nic co byste neznali.

Otec nakonec vstal a že půjdeme shánět kapra. Nu dobrá, říkám si, určitě lepší než vysávání s matkou. Jsem jedináček a tak trpím za všechny nenarozené sourozence tím, že jsem s železnou pravidelností zapojován do různých domácích prací. Naposledy jsem byl nucen leštit okna jakousi švédskou hadrou a pak jsem se styděl pozdravit sousedovic kluka. Shánění kapra s mírně se motajícím otcem bude jistojistě lepší.

Takže v 11 jsme vyšli a teď jsou 3 a sedíme s tatou v Konibaru. Kapr se vesele dusí v igelitce pod stolem, otec má třetí velké pivo a zrovna pije rum, já srkám třetí malé pivo a malý rum a po těle se mě dělá krásně. Letos to bude Bonifác, suše konstatuje otec. Abych vám to vyvětlil. Jako každá rodina držíme určité vánoční zvyky a tradice. Jedním z nich je, že na štědrý den jíme kapra s bramborovým salátem a že od nepaměti pojmenovává otec kapra podle některého ze zesnulých příbuzných. Prý aby z toho chudák nebožtík taky něco měl a byl jaksi s námi. A Bonifác je dědeček, kterého já moc nepamatuju, ale měl za manželku moji babičku, která nás přivítala ve dveřích s hlubokým povzdechem, soustrastným pohledem na matku a kroucením hlavou. To jako když jsme za zpěvu Nééééseeeééééem váám novííííííny, nekoukejte... přiťapkali domů. V podvečer. Skoro v noci.

Otec mívá občas poránu divné nápady. Celou štědrovečerní sobotu chodil s biblí v ruce, v každou celou hodinu nás svolával k modlitbě, vykládal nám cosi o stědrovečerní kontemplaci a nebezpečí mamonu, zamknul ovladač od televize do baru a poměrně často se chodil přesvědčovat, jestli se neztratil. Mimo to nám uložil velký půst. Babička to kvitovala s povděkem, neboť je z Hané a hluboce nábožensky založená. Matka to nekomentovala, neboť se pokoušela z Bonifáce vytáhnout jakési tajemství, které jí dědeček před smrtí pozapomenul říct. Dívaje se na tu nebohou rybu, napadlo mne, že některé vánoční zvyky umí být setsakra sugestivní.

Kdo káže vodu, pije víno. Zlaté prase sem neviděl a nakonec se provalilo, že otec mezi modlitbami spořádal polovinu salátu. Bonifác nepromluvil a tak ho teď již matka s bábrlí smaží na pánvi. Převlékám se do svátečního a přemýšlím nad tím, jestli mám šanci dostat z toho debilního úkolu aspoň trojec. Venku padá sníh a sousedovic Jaroslava mi říkala, že se mám zítra zastavit, že mi dá velké překvapení. Přemýšlím, co by to tak asi mohlo být, a vám ostatním přeju hezké svátky, hodně Božího požehnání a spokojený nový rok.

Napsal uživatel Hampejz dne Pá, 23.12.2005 - 09:08

Comments

... přečíst před Štědrým dnem a dobře sem udělal. Nyní v práci, nasraný, že to všechno skončilo a že se zas bude celý rok enom makat, jsem měl tu čest okusit trochu radosti i zde v kaneláři. Hampejzu, díky.

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.