Tečákův návrat

K nedávné příležitosti Tečákova svátku něco málo jako darem a jako trochu proroctví a jak to teda vlastně bylo, je a kdoví jak bude?

Tečák se opíral o nebeské zábradlí na balkónku nebeského báru na heboulinkém nebeském obláčku s hlavů podepřenou o třetí ze šesti ruk a smutně zíral dolů. Zíral na pozemský svět, zaostřeno na šílenou periferii bývalého okresního města a sledoval přátele. Vše při starém. Byla sobota a Hampejz řval s kelímkem piva na fotbale cosi o dlůhých hadicách, krásná mladá maminka Koová kojila a ustaraným pohledem sledovala kukačky, neboť její manžel, nenapravitelný živelník pan Ko se s panem ZVL přespříliš zamotal do počítání, za jak dlouho jim jejich synové budou moct z místních hospod nosit ve džbánech piva a vůbec, na Kači je tak dobře, což nakonec museli uznat i u stolu spolusedící Pan Li a Bejby a Hr. Drn a Dula Pán a GuRu. Neboť jim přišla SMSka od Helpa s Tapem, že malý punker Janek již totok zvládnul a oni si užívají čerstvě donesené ve džbánku natočené u televize a tak nemosíja nikam chodit, jen ten Janek dost z toho blije, JaVa zpívala malému Jáchymovi novou ukolébavku, kukačky na rozdíl od paní Koové už radši ani nesledovala, přeci jen, matkou i vdanou paninkou byla již déle.

„Hajej dadej, ty můj malej, než doleze ten můj starej. Hajej dadej Jáchyme, tata sa zas opije.

Když sa tata napije, tož sa potom poblije. Poblije sa na dvorečku, kůpíme ti motórečku.

Jáchyme můj, hajej dadej, na pití si málo starej.“

Celá ta sebranka se skvěle bavila, netušíc, co je čeká. Tečák to tušil. Pobyt v nebi byl bezvadný, ale minulý týden se přihlásil na poznávací exkurzi do pekla a tam spatřil v pekelných vizuálních knihách budoucnost svých oblíbených štamgastů.

Muka pro některé z nich přichystaná byla vskutku impozantně nepředstavitelná a nestrašnější byla ta obrovská zásoba matonek nachystaných pro Hampejza a pana Ko, plus pan ZVL měl jako bonus za trest vařit marmeládu pomístně známou jako Myšovica a pít ju do zblbnutí, jenže zblbnout neměl v pekle asi ani po skonání všech věků, i ostatní měli za své nachystáno a vůbec o tom nejlépe jest nemluvit. Jenže ten vstřícný pohled do budoucnosti činil utrpení zase Tečákovi a v tom barmanském nebi to pro to utrpení a pomyšlení na jejich osud nebylo už žádné nebe a stejně už ho svrbělo všech dvaasedmdesát prstů a palce u noh k tomu, tak se sebral a sestoupil na zem a všichni radostně zvolali: AJ, ONŤ K NÁM ZPĚT PŘICHÁZÍ!!! a hrnuli se do jeho nového působiště v Baru U Rozlehlých stolů... Tečák tomu byl rád a s každým se vřele přivítal, potutelně se culil, když stavěl před kamarády piva a říkal jim vážným a vědoucím hlasem pravou rukou č. 2 mnouc si vous: „Dej se na lepší cestu, nechlastej to pivo tolik, já vím, jak to s tebou dopadne..., já vím!!!“ A kamarádi štamgasti, že má Tečák svátek a pravdu k tomu a tak ať nosí teda radši rumy a nepili teda to pivisko, ale dávali si ty rumy a říkali si, že ten Tečák ale je! a myslí to s něma dobře, poněvadž nemusí tolik chodit čurat na záchod a stejně se hezky opijí...

Tečákova pozemská mise zdá se býti nelehkou!

Napsal uživatel Hampejz dne Po, 22.11.2004 - 07:22

Comments

Tečák tuhle misi plní docela statečně. Tuhle jednou JaVa musela odcestovat, tak přijal roli matky Jáchyma. Upekl kuře na bourbonu, nakrmil mi potomka a dokonce chtěl i uklízet, to jsem mu ale zakázal. Je to světec.

Kdyby nebylo Tečáka, již dávno bych prchnul do lesů, živil se lesními kořínky a vodou z pramene.

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.