Praha Ruzyň aneb cesta do Šmédska

Úžasné odpoledne slečny BB na mezinárodním letišti.

Sedím si takhle s Miškou a bráchou u kafíčka a vychutnávám si poslední okamžiky se svým milým. Letadlo letí za 45 minut, kufr a lyže jsou už odbavené. Teď už jen zbývá pronést nadměrné příruční zavazadlo plné chlastu přes zbývající kontroly.

Malinko začínám být nervozní, přece jen mám být v Gate B4 30 minut před plánovaným odletem. Ale Miška, zkušený cestovatel, velí zůstat: „Máme hafl času. Tam si za 5 minut!“ No, já sice v duchu doufala v ňákou lahvinku a parfém v bezcelní zóně, od toho tam ta zóna přece je, že, ale nechť.

Konečně Miška zavelel: „Možem!“. A tak to začalo. První odbavovací sranda zvaná Pasová kontrola a fronty jak prase. Stoupnuli jsme si samozřejmě do fronty, která je pro všechny a tak se není čemu divit, že se před nás nacpali nějací asijští běženci. Normálně nás drze předběhli. A bylo jich asi 10 a nejrůznějších velikostí. V tu chvíli začali hlásat, že u B4 začalo odbavení cestujících letících se společností Snowflake do Stockholmu. Bezva. Začínám být nervózní trošku víc, ale Miška je v klidu. Uběhlo dalších deset minut, klepou se mi nohy a brečím. Miška se rozhlédne kolem a řekne, že obfrontu vedle to de rychleji, protože se tam odbavují CZ a EU only. Zvažuju možnosti co dál. Jediné co mě zachrání je předběhnout se. Tak du na věc.

No tak jsem poprosila nějaké chlápky v obvedlejší frontě, aby mě pustili. Mluvila jsem na ně česky a oni si ze mě utahovali, že se mnou budou mluvit jen anglicky, protože jsme už v EU. Tak jsem tam něco plantala, že moje letadlo je „almost leaving“ a oni se furt uchechtávali, ale nakonec mě pustili. Pak jsem doběhla ke Gate B4, kde byly dvě fronty. Sakra, samozřejmě že jsem si stoupla do té pomalejší. K tomu se tam odbavovala tři letadla do Frankfurtu, takže to šlo taky docela ztuha a už jsem se celá třepala, protože furt něco vyvolávali o Snowflake do Stockholmu a aby toho nebylo málo, tak paní, co mě kontrolovala tu příruční tašku tím laserem či co to je, mi řekla, že ji musím ukázat tu kameru. Já že je to foťák a že je až na spodku mého příručního zavazadélka, ale byla neoblomná, tak jsem foťák vytáhla. Chvilku jej zkoumala a pak se ještě ptala, zda ty vody (chápej, sudové víno) co tam mám, jsou origoš balené, zmohla jsem se jen na přikývnutí, ale třepkaly se mě tak ruce, že jsem nedokázala vrátit foťák do obalu a nepodařilo se mi ani zavřít tašku. K letadlu jsem tedy utíkala s taškou rozeplou, věci mě málem povypadávaly a ještě před tím tunelem do letadla byla další kontrola a tam zase pátrali po nadměrných zavazadlech a jestli jsem neměla nadváhu. Já a nadváha? Drzost! Podle dobré rady mladého muže u úplně prvního odbavování, jehož jsem zpracovala pohledem a nemusela tak platit 30 euro za o malinko težší kufr (rozuměj, o 6,3 kg) jsem zatloukala.

Divně na mě civěli, asi jsem jim prišla podezřelá, leč pustili mě. Pak už jen zeleným tunýlkem a byla jsem v letadle. Na sedadlo jsem se skácela celá zpocená, fakt ze mě teklo, nepřeháním. Dala jsem si homeo proti blbě a tak do pěti minut jsme se rozjeli. Bylo to o fous. Během letu jsem vytáhla řízek a protože jsem měla žízeň a nechtělo se mi nic kupovat v letadle, zapíjela jsem ho bílým sudovým. Výborné!!! Let byl v poho, seděla jsem u křídla, ale viděla jsem pěkně. Teda nad Evropou enom mraky, ale moře se krásně ukázalo a pak celé zasněžené Šmédsko.

Na Arlandě (šmédské letiště) mě trošku zkoumali, i švédsky se cosi ptali, no ale jak viděli, že se mnou žádná pokecačka nebude, tak jsem mohla jít. Nemohla jsem prvně najít zavazadla, trochu jsem se tam motala, haha, to zase byla švanda. Cesta vlakem do Falunu už proběhla úplně normálně, baštila jsem řízky a zapíjela je vínem. Tož takový su já cestovatel!

Bébéčko

Napsal uživatel Anonym dne Út, 20.01.2004 - 14:28

Comments

Milé Bébéčko, jsi tak roztomilé, že se divím Hampejzovi, že tě vůbec někam pustil. Snad proto jsi z něj udělala ztraceného alkoholika postrádajícího smysl pro stesk. Teď vidím, jak moc to bylo nevyhnutelné.

Ano toto vyprávění má kouzlo a nevinnost příběhů Astrid Lindgrenové nebo Tove Johanssonové. Kdyby toho bylo víc mohla by to ilustrovat Helena Zmatlíková a vydal bych to v Albatrosu.

Bodejt by si s tebou nekdo pokecal a bodejt by sas nemotala a nemohla najit zavazadla, zapijat rizky vinem!!! Ale jo, mas recht, jako zkuseny cestovatel dim, nikam nejezdit strizlivi, mohl bych sa pak moc divit.

No BB gradovala`s to dobre - od toho poklidu s kafickem az po smrtelny pot na cele v klaustrofobicky uzkem tunelu.Jen to vino v letadle je podle me moc brzo,tam melo byt jeste nervozni premysleni o pruniku kordonem blondatych pohranicniku Olafu a mozna i hystericky utok na pilotni kabinu.Pak to ozrani sa ve vlaku,to uz byla jen takova zaslouzena tresnicka na dortu.Ale dobre jsi to zvladla - Respect sistr (brother,sorry).

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.