Paní Španělů aneb Cesta tam a zase zpátky

Část I. – Společenstvo cestovatelek

Naše velká cesta nám začala velmi kvalitně. Sice se nám podařilo odjet ze správného místa ve správnou hodinu, ale vzápětí se nám podařilo netrefit nájezd na plzeňskou dálnici, takže jsme se po půlhodinovém snažení /Hostivice a přilehlé vesnice jsou velmi přátelské/ ocitly opět v Praze. Po radosti z toho, že se nám vysněnou dálnici podařilo nakonec trefit, jsme se okamžitě ocitly v zácpě /lepší stupeň č.4/ , kde jsme byly dalsí tři čtvrtě hoďky. Nicméně tím naše cestovní útrapy skončily a v Barceloně jsme byly za luxusních 16 hodin. 
Cestovni pikanterie: 1/ na španelských hranicích nebyla ani noha – kdo by tam taky v 7.00 byl - a 2/ jakmile jsme je překrocily začalo pršet!

 

 

Část II. – Dva byty

Když jsme dojely přímo do Barcelony, tak pršelo už velmi hustě, Pza.Espaňa jsme sice našly, ale místo na parkování ne, takže jsme nakonec po milé projížďce okolo Sagrady zaparkovaly v místním Hypermercadu. Poté se nám dokonce podařilo najít ulici, kde má škola být a – světe div se – stojí tam a po dnešku můžu říct, že o nás v podstatě i vědí. Nicméně ohledně ubytování nás čekalo ještě hodně překvapení. Když jsme dorazily na adresu, kde nás měla čekat seňora Parera, tak tam samozřejmě nebyla. Ale byla tam partička 3 kousků /2x žena 1x muž/, všichni z Čech a byt , který údajně má být pro 6 lidí a kde jsme všichni měli bydlet byl poněkud nedostavěný. Např. otevřeš dveře do místnosti a místo stropu je tam nebe, nesplachuje záchod atp.

 

Potom dorazila Sňr. Parera, která se tvářila, ze nám tímto bytem prokazuje velkou čest. Když jsme ho odmítli, tak nám – patřičně naštvaná -dohodila ještě jeden byt, který byl sice lepší, ale do koupelny by se chodilo přes ložnici, ve které stála pračka a v jedné pidimístnosti byla palanda. Po opětovném vzbouření s námi odmítla Parera dále jednat a ujal se nás seňor Duch, ze kterého vypadl byt, ve kterém jsme teď. Je pro 8 lidí, blízko školy a blízko Pza. Espaňa. Takže je vidět, že nakonec všechno jde! Sice se mi během první noci podařilo rozlehnout postel, ale co – ma?ana!

Jinak musím říct, že překvapuju sama sebe a jsem schopná nejen rozumět, ale dokonce i mluvit, byť zatím jen o ubytování, jídle a cestování. Počítám, že až ve středu začne škola, tak začnu mluvit trochu jinak!

 

Část III. – Návrat Elmíry

Coming soon……Estreno en diciembre!

 

Počasí nám vcelku přeje, i když poté, co jsem včera rozeslala zprávy, že je tady ve dne v noci 20 stupňů a hlavně poté, co jsem si vyprala kalhoty a boty , začalo samozřejmě pršet a prší celý den a má pršet i zítra a pozítří, tak doufám, že to tady nakonec nedopadne jako v Macondu a nebude pršet celou dobu. (Ano, ano, zase čtu Sto roků samoty). Škola je tu velmi španělská, řekla bych. Jako vše je to zde "maňana". První den ve škole nám nejprve odpadla první hodina, protože nedorazil vyučující – kvůli nemoci a poté odpadla i druhá hodina, protože nedorazil vyučující – nevědělo se proč. Poslední, a to třetí hodina, kterou jsme mohli absolvovat, byla přednášena anglicky, takže jsem začínala mít pocit, že si tady té španělštiny opravdu užiju! Nicméně druhý den to vypadalo, že vše je tak, jak má být, protože všichni vyučující dorazili a odpřednášeli (hlava mě začala bolet po hoďce a půl, ale už se to začíná zlepšovat). Problém nastal až ve čtvrtek, kdy během druhé hodiny vypnuli proud. Všichni Španělé, včetně vyučujících, vylezli před školu a vesele konverzovali a kouřili jednu za druhou. Asi tak po 20 minutách, kdy jsme my všichni ostatní poctiví cizinci čekali ve třídě, kde bylo samozřejmě normálně vidět, protože to bylo za dne bílého a v místnosti plné oken, přišla jedna studentka a prohlásila - No hay luz, no hay clases! , coz znamená Není světlo, není vyučování – no a – vyučování odpadlo na zbytek dne! Zkrátka řeknu vám, kam se hrabe nejen Bitner, ale i české školství ..... to se nedá srovnávat! Jinak myslím, že než se vrátím, tak napíšu svoji vlastní konverzaci. Krome jiného bude obsahovat témata:

- NAKUPUJEME: nakupujeme gorro de goma neboli koupací čepici (je moc hezká a moc zelená a už jsem v ní i byla plavat a bez ní to tu zkrátka nejde)
- NA POŠTĚ: posíláme do Čech problémový balíček, který je težší než 2 kila
- OPĚT NAKUPUJEME: snaha o zakoupení izolepy na znovuzalepení balíčku poté, co jsme balíček na ulici otevřeli a vyndali z něj věci vážící 200g, abychom docílili kýžené váhy.
- NA ULICI: na křižovatce žádáme okolojedoucí řiďiče o zapůjčení kabelu na dobití zcela vybité baterie poté, co se nejprve pokusíme auto roztačit okolo bloku (vše samozřejmě v centru Barcelony za plného provozu)
- V BARU NA JÍDLE: snaha o pochopení jídelního lístku (bez slovníku), resp. Menu del dia (bez slovníku) = naprostý neúspěch + totální prežrání a přiopití, ale vše naštěstí za rozumnou cenu.

Na dalších tématech postupně pracuji. Stačí už jen sehnat vydavatele, ale myslím, že se to určitě bude dobře prodávat. :-) No zdá se, že jsem napsala už dostatečně dlouhý email, takže se mějte krásně a já se zase za čas ozvu!

El-Míra

Napsal uživatel Anonym dne Čt, 06.11.2003 - 08:50

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.