Osvobození včely odněkud z kosmu

Vilém, muž vyžvejklého ksichtu, podnikal svou pravidelnou návštěvu města Ostravy letadlem. Sic neuměje vzlétnout, přesto rád užíval mocného stroje k takové daleké cestě. Obláček dýmu pak jako křídla včely osvobozoval okolní svět.

Jindy a v jiném čase, na paloučku smrdutém jako po tchořovi, seděl v trávě takový jeden afáf. Hleděl do dálky a dělal, že přemýšlí. Místo toho si honil a z úst mu utíkaly litry slin.

Rovněž Vilém během svých cest vždy různě přemýšlíval. S oblibou tak záviděl hrdinům příběhů jejich rozhled, slávu i svrchovaně žen. A když právě v představě své studoval tu určitě nesmírnou rozkoš hrdiny Fáfy, přejel kterýmsi kolečkem letadla majitele všeho Romana Smejkala Babinského, co právě putoval po tomto svém světě na motorce.

I rozplakal se tedy v návalu toho trápení: "Ách, ách," kvílel a blábolil...

Tu to kolem zahučelo jako v úle a zástup hrdinů z příběhů se tísnil v kokpitu s Vilémem! Byli tu Kö a Klam, Fríza, Jarda Ludvík, Lipan i Seda. Toník, Vaďura a malý Jáchym. Hampala i Jarek, malý Janíček a Lucka. Též tak Gaston s lítostivým výrazem na své psí tlamičce...

"Víš, Viléme," řekli mu ti hrdinové, "víš, že hrdinové to nemají vůbec snadné?"

„Víš třeba, že musí trápívat slečny příběhem o ženě, co si tam umí narvat celou televizi?!“

„A to jako fakt jde?!“ - Užaslý Vilém zapištěl v odpověď.

„Právě že jo,“ přidal se Babinského duch, a pištěli tak už dva. (Gaston, vida, tu nebyl vůbec sám!)

"Právě že ne," odpověděli pomalu zase ti ostatní a bzukot jako z úlu se zesílil v hukot.

Vilém se tedy pro tuto chvíli uklidnil. "V pondělí ráno vyvezu před dům úplně plnou popelnici!" - Nepochopitelně a zbrkle vzkázal směrem k hrdinům. (Asi musel něco říct...)

V tom se na scéně světa objevil Drahoš, prohlížel si rozjetého Babinského a nohou lehce čutal do té draze zprohýbané rychlé motorky.

Vilém vyvalil zraky a hltal velikána. Autor příběhů Fáfy byl vždy jeho největší láskou.

Brzy Drahoš odněkud vylovil včelu a narval si ji do prdele. Přitom řval jako pavián a hrozivě koulel očima.

"Pane Drahošu," osmělil se Vilém, "proč si jako rvete toho bodavce do své prdelky?"

"To je svoboda projevu, ty vole, můžu si dělat, co chci!" zahulákal nám všem Drahoš v odpověď jak na lesy a s tím, že to bolí, co prase solí, zmizel zase za roh.

Do toho v dálce, jindy a v jiném čase, zařval ještě jeden takový afáf také...

Napsal uživatel Lipan dne Ne, 18.04.2004 - 08:38

Comments

Je to nadherny pribeh a jak pravdivy! Jinak Drahosovi bych priste doporucil srsna a ne chudaka uzitecnou vcelicku pilnou.

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.