Ohlédnutí za 35. Barum rally

Jak známo, nejsem milovníkem sportů, při kterých pobíhá po trávě 22 zpocených jedinců nevalného intelektu, ani sportů při kterých je nutný zrychlený pohyb vlastní silou člověka. Ze sportů uznávám ty, k nimž je potřeba auto, hromada náhradních dílů, tým mechaniků atd...atd... prostě automobilový sport.

O to víc jsem se zaradoval, když mi přítulkyně oznámila, že letošní barum rally se nezadržitelně blíží. Nastudoval jsem všechny potřebné informace na oficiálních stránkách této soutěže a vydal jsem se vstříc vůni spáleného benzínu, brzdového a spojkového obložení a spálených pneumatik.

V pátek jsem to v práci zabalil dřív, protože jsem se bláhově domníval, že zakoupím kartičku pro volný vstup do veškerých prostor, do kterých se jinak dá proniknout jen se zakoupenou jednorázovou vstupenkou. Tu jsem samozřejmě nesehnal, přestože byly k dispozici na spoustě benzinek, bohužel trochu mimo mé rodné Hradiště. Na parkoviště pod Zlínskou sportovní halou jsem vkusně zaparkoval svůj obstarožní Peugeot a spolu se ženou a kamarádem Stinkym jsme se vydali do centra dění.

Na náměstí zrovna probíhala představovačka jednotlivých vozů a jejich posádek. Nablýskané speciály přijížděly za hřmění laděných motorů na rampu za vydatného aplausu přihlížejících. Zakoupili jsme program (samozřejmě šel stáhnout z webu a vytisknout, ale nějak jsem to nestihl) a vydali jsme se hledat vhodné místo, ze kterého bude pěkný výhled na projíždějící speciály. Toto jsme našli na konci mostu vedoucího na sídliště Jižní svahy a musím říct, že jsme pro tuto RZ vybrali dobře. Z jedné strany jsme mohli pozorovat auta v plné rychlosti, následně zběsile podřazující a vjíždějící do ostré levé zatáčky na konci mostu a ze strany druhé, tak trochu níž, jsme měli příležitost sledovat jak se řidiči vyrovnají s průjezdem kruhového objezdu a následující ostré levé zatáčky.

Po zdlouhavém čekání jsme konečně uviděli projíždět předjezdce a zanedlouho i závodníky samotné. Tato RZ-ta se jela co se týče startovních čísel od konce, takže to hezky gradovalo. Nejvíc pobavil průjezd Michala Kosciuszka ( Suzuki Ignis S1600), kterému se podařilo utrhnout kolo, což mělo za důsledek krásný trs jisker za jeho autem. On sám z tohoto vizuálního efektu patně nadšen nebyl vůbec. Hezké efekty byly taky od projíždějících Imprez a Lancerů, které zrovna u nás řadily, což bylo doprovázeno sadou líbivých detonací z výfukového potrubí. První auta vyjížděly na trať s velkým odstupem, ke konci už jeli skoro jeden za druhým, což podívanou ještě umocňovalo. Po skončení této RZ jsme se vydali zpět na parkoviště, kde jsem si vyzvedl svůj obstarožní vůz a vydal se přes Březolupy zpět do Hradiště. Organizátory musím pochválit, žádný výrazný kolaps dopravy se nekonal.

Sobotní program jsem bohužel pro neodkladné záležitosti nestihl, nicméně na nedělní část, která se jela jihozápadně od Otrokovic, jsem se připravil dokonale. Abych nemusel vstávat příliš brzo, jel jsem spolu se Stinkym ke kamarádu Hafošovi, na jejich skromné letní sídlo do Halenkovic. Nějak jsme v pět ráno, poté co jsme se naházeli do bazénu jsme se rozhodli, že jít spát už nemá cenu a tak jsme i učinili. Plní sil jsme vyrazili hledat vhodné místo u trati. Toto jsme nalezli v místě ostré pravé zatáčky, před kterou byl bohužel stoupák a tak do ní nikdo nenajížděl nikterak rychle a zběsile. Po pravdě řečeno, umíral jsem únavou a tak jsem se skoro divil, čeho všeho jsem byl svědkem, když jsem se potom díval na záběry, které jsme pořídili. Mám každopádně jednu z posledních fotek Suzuki Ignis Martina Prokopa před tím, než jí poslal do zajetí vegetace.

Další RZ tohoto dne se jela na velmi atraktivním úseku Chřibů (když jsem ještě vlastnil Škodovku, rád jsem se tam s kamarády jezdil předvádět „kdo dál dočůrá“ :-) je to dost technická trať). Po strastiplném objíždění uzavřených úseků jsme se dostali skoro na Bunč, tedy místo které jsem považoval za jedno z nejzajímavějších. Usídlili jsme se hned na krajnici, na výjezdu z pravé zatáčky, pár metrů před horizontem. Shlédli jsme několik soutěžních speciálů, kterak se jejich piloti vyrovnávají s členitostí tohoto úseku a následujícím skokem, který mi připadal tak zajímavý, že jsem vážil několik set metrů dlouhou cestu nefalšovanou chřibskou džunglí. Tentokrát jsme měli krásný výhled na druhou, tu zajímavější část výše zmíněného skoku, táhlou levou a následující pravou zatáčku. Trochu mě na této RZ zklamali pořadatelé, protože po posledním soutěžním autě se na trati objevilo už jen auto sbírající výsledky od spojařů. Ani tady nenastal dopravní kolaps, jen mě trochu znervózňovali spoludiváci, nebezpečně se se svými ratolestmi nakládající do aut a pokojně odjždějící od krajnice, bez náznaku pohledu do zpětného zrcátka.

Musím přiznat, že tento víkend jsem si udělal opravdu radost a pořadatelům dávám dík za velmi dobře zvládnutou akci. V můj filmo a fotko lovecký neprospěch hovoří jen fakt, že jsem nebyl svědkem žádné nehody, o které nebyla nouze hlavně v sobotu, tedy v den, kdy jsem byl zaneprázdněn prozaičtějšími úkoly. Jo a v neděli večer mi ještě prasklo spojkové lanko. Teda ne přímo mě, ale mému léty prověřenému Peugeotu.

Na závěr by se slušelo dodat, že vítězství si odvezla posádka Renato Travaglia, Flavio Zanella s vozem Renault Clio S1600, druzí přijeli Giandomenico Basso a Mitia Dotta s Fiatem Punto S1600 a bronz patří Janu Kopeckému s Filipem Schovánkem s Mitsubishi Lancer EVO VII.

Jo a k přílohám, to video je Kosciuszka bez zadního kola, foto 1 je Travaglia a foto 2 je noční RZ, jedna z mála fotek které vyšly:-(

Galerie
Napsal uživatel chatra dne Pá, 02.09.2005 - 09:21

Comments

Už dlouho si říkám, že bych se také rád závodů (jako divák) zúčastnil. Ale čas, ta mrška, je rychlejší než takové jedno rozhodnutí, tudíž pouze dodávám, že také leteckých dnů stíhaček v Hradci Králové bych se vždycky rád zúčastnil, však čas (znova) a letouny (tamty) jsou rychlejší. Však ten čas (doplňuji už nakonec), ta mrška, je rychlejší (jediná) vždycky. Plyne si, nic nestíhám. Kriticky přesto téma doplňuji nářkem, že tvor automobilový (bohužel i já), je rád, když občas nemusí jezdit dlouhé stovky km a trávit h. na cestách. Přesto si závodníků vážím, protože nehledí na l/km a opotřebované pneu (viz Ing. Dr. Hron - práče), což právě já hledívám. (Čímž se smyčkou vracím na začátek komentáře). Chátro, sděl svůj mail!

Konečně si toho někdo všimnul :-) Už se chystám na článek o letošním CIAFu, nicméně zatím nemám fotky... Ale až budou, bude i článek. Snad to někoho bude zajímat... a mail na mě? Přece chatra(at)chatra.cz

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.