Nová obvinění v kauze Synot?

Stažen výzvou přítele Hampali, sepsal jsem tento příběh. Předesílám a zdůrazňuji, že mé vyprávění je pravdivé. Vážený Dula laskavě poskytl umělecké ilustrace. A příběhu samotnému tak svou vlastní perspektivu.

U přítele Hrona (Ing. Dr.) jsem se snad náhodou ocitl právě v té chvíli, kdy mu poslovy ruce předávaly tu tajnou zprávu. Související dokumenty již ležely opodál. Povšiml jsem si nechtěně, že na zprávě je ledabyle zaškrtaná hlavička jisté drogerie, a celá její tajnost tak pozbyla původního lesku. 
Drahoš na mě nejprve přísně pohlédl, a když však zjistil, že nechovám nikterých špatných záměrů, tedy už smířlivěji pronesl: „Vezmu tě dneska s sebou. Setkáme se na šibeničním vršku na Chabaních (- pochopil jsem snadno tuto šifru…) o půl osmé večer. Buď přesný!“ 
A na to ještě pokračoval: „Romka totiž opravuje drogérii, tu střechu - vždyť víš!, dočasně se vzdal světovlády. Vlastně na ni teď vůbec nemá čas a já mu tak trochu pomáhám.“

Patřičně jsem se ustrojil, vyčkal těch několik hodin mezi dnem a večerem, pak si krk omotal dlouhou bílou šálou a odjel směrem k místu, jak mi prve Drahoš řekl.

Bylo to krásné sepjetí a perfektní organizace. Soupravy lokajstva nabízely možné i nemožné, požitky i nápoje. Drahoš svým strohým pohledem dohlížel na vše, zvláště pak na nakládku výbušin, torpéd, tapidel a jiných roztodivných motovidel, jejichž účel mi zůstával skryt. 
Přesto jsem si řekl: – náhodou spadneme a rána bude kvůli všemu tomu atomu mnohem větší! Je opravdu tak nezbytné mít to harampádí zde s sebou?!!
Opodál pak nože helikoptéry pravidelně šmikaly mrazivý vzduch. Stromy prosté listů skláněly své větve a pokorně se bály. 
Drahoš odněkud náhle vykouzlil mobilní aparát, strčil mi narychlo do rukou desky s dokumenty, co jsem už prve viděl u posla tam na Kollárově, a počal hovořiti s jakousi lepou děvou. Ten hovor navíc podporoval různými rozšafnými gesty.

dr1

Posléze, již v kokpitu, Drahoš kouřil a přemýšlel. Nechtěl jsem ho vyrušovat a raději narychlo studoval ta tajná lejstra. Věděl jsem již, že letíme na pravidelné setkání s mocipány tohoto světa. Drahoš je bude usměrňovat dle pokynů Babiho; případně a dále pak podle své vlastní nálady.
Některá ta lejstra, ta byla tedy skutečně legrační! 
Jedno z nich se třeba jmenovalo jako tento článek (pouze bez otazníku na konci věty) a tím dalším obviněným měl být známý hradištský podnikatel Seda. Napadl mě vtípek, i jsem jeho jméno zaškrtal a namísto něj napsal: „Babinský“. Tiše jsem se uchichtával a chtěl se o tuto svou radost dělit s dumajícím Drahošem, bylo však pozdě!
Všechno mé počínání sledovala bdělá oka kamer.
V duchu jsem se začal úpěnlivě kát, někde za námi město Brno, tak plné světel…

Z amplionu se ozvalo: „Je zakazano zesmesnovat pana Romana Smejkala, majitele drogerie! Vas skutek bude potrestan straslivou smrti pri padu teto helikoptery.“
Načež se pilot proměnil v hejno vrabců a oknem ulétl pryč.
Manažer letounu popadl Drahoše, karabinou mu zajistil připravený padák a vyhodil jej za ptáky.
Na to se sám proměnil v kobru královskou a jal se mě strašit. Hada jsem se skutečně ulekl a spíše impulzivně než z rozmyslu opustil jsem skokem ten stroj také.
Bylo už na čase, vrtulník prudce klesal, bomby z něj padaly jako jehličí ze stromečku. 
Moje dlouhá bílá šála se zachytila v jeho nožích.
Byl jsem roztočen jako bowle a tak i záhy odmrštěn v dál.
Vrtulník dopadl do atomovky v Dukovanech a způsobil ve spojení s vlastními zbraněmi pověstný záblesk, ránu, vítr i hřib. 
Po chvíli letu vzduchem nabral jsem tak s novou silou směr skrz stratosféru až do vesmíru.

Ve vesmíru to bylo zvláštní. Trochu zima, ale jinak velmi zajímavý pocit. A nikde téměř žádné reklamy!
Kousek ode mne právě prolétal raketoplán. Skrz okénko zahlédl jsem Babinského. (Měl být o tomto čase na střeše své drogérie a makat, mrcha!!?)
V nouzi největší jsem na sebe upozorňoval různotvarým mrskáním a pohyby… Nepochopil, že prosím o pomoc, pokynul mi však radostně v pozdrav. Vedle něj seděla dychtivě nějaká lepá děva. 
Byla to ta, co jí sotva před půl hodinou volal Drahoš svým mobilem? 
(Byl jsem si téměř jist.)

dr2

Po čase jen obtížně odhadnutém dopadl jsem poblíž jednoho skaliska. Místo bylo modré, černé i bílé. Byla tma i světlo. Byl tam prostor, tvary a hlasy, zároveň však i prázdnota a stesk. Bylo to místo úplně jiné, než jaké jsem kdy doposud viděl či zažil.
Byla tam, stála tam přede mnou SMRT. 
Zíral jsem na ni a zíral... 
Odnikud hořela svíce a na zemi byla poskládána síť na chytání vrahů. 
Opodál pak stála další osoba. „Já jsem Náhoda,“ představila se mi bez vyzvání.
„Vždycky jsem si myslel, že neexistuješ,“ ne právě zaujatě jsem jí odvětil. (Smrťák zcela sál můj zrak i soustředění.)
Náhodou máš tentokrát pravdu, a mysli si to tak i dál. 
Ovšem pro situaci, v níž se teď ocitáš, bude nejlépe, když přesto zakročím.“
Vzhlédl jsem opět směrem ku kostlivci, co on jako na to?
Viděl jsem zřejmou podjatost pro jeho jediný a jemu tak vlastní záměr…

dr3

Dříve však než svůj akt smrti vykonal, Náhoda mě uchopila a poslala zpět. Dopadl jsem do centra dění, na Pražský hrad, do místnosti č. C13b v podzemí. Plní strachu, upocení a nervózní procházeli se zde světoví vládcové mlčky. Někteří osamocení, jiní v hloučcích. Mnozí úpěli bolestí, již asi byli po výprasku. Z pokoje toho samotného ozýval se kvil přímo příšerný. Vstoupil jsem a uviděl, jak rukou pádnou vysvětluje právě Drahoš nevychovanci jednomu, tomu premiérovi ČR, že ze svého postu jednoduše odstupovat nesmí a nebude.
„Vždyť mě nikdo nemá rád a všichni se mi smějí,“ prosebně to ten bohatý muž ještě zkoušel…
„Budeš tam sedět dál, Romku baví to tvé otřesné tajtrlíkování pozorovat! Po své obtížné celodenní službě pro nás pro všechny, před večerní koupelí, v té krátké romanci klidu, vždycky se ti společně s Gastonem posmívá!“ bylo s konečnou platností rozhodnuto. 
„A už dost a vypadni odsud!“
Osoba s fňukem pomalu se sbírala.
Drahoš se podíval mým směrem a obrátil oči v sloup. Poznal jsem, že je mu toho zničeného člověka tak trochu líto. Nebo byl pravý důvod v zápachu, co se kvůli němu rozléval pokojem? Zápachu z ostudy veliké jak vrata? Možná tak i tak. Měl jsem přesto dojem, že na příští audienci v sídle na Chabaních mu už vyjedná nějaký ten dispens…
Bylo by načase, potěší tak mnohé v této zemi.
Tehdy ještě s rozkazem za odcházejícím protivou dodal: „A ať nastoupí Bush, po něm Lula da Silva a posléze se připraví Robert Mugabe!“
„Toho na seznamu od Romana vlastně nemám, ehm“ pod fousy si zabroukal.
„Však což, zajímavý pán, diktátor i mizera, leccos jsem o něm četl, pohovoříme trocha spolu…“

dr4

Na stole ležela složka s tajnými dokumenty z letounu.
(Jak ji vlastně zachránili? Nebo je to již nový výtisk? – Přemýšlel jsem zrychleně.)
K obviněnému Sedovi přibylo další jméno.
Bylo to moje jméno… 
Počkal jsem tedy na nestřeženou chvíli (slovo „nestřeženou“ používám pouze pro účely tohoto článku, je bez pochyby, že takovou chvíli technika vládce světa vůbec nepřipouští) a fascikl postrčil směrem do plápolavého krbu. 
Vzplál a brzy i pohasl.

Tento týden to proto na žádná nová obvinění v kauze Synot už nevypadá…

- pozn. autora článku k poslední ilustraci: z kontextu textu i dalších obrázků je zřejmé, že ačkoli na hrazení židle je napsáno slovo „GOD“ (angl. „Bůh“), myslí tím autor ilustrací osobu lidskou, ba osobu z článku přímo zřejmou, tedy Romku S., či některé jeho exekutivní rámě (např: pomocníky, Gastona atd.)

Napsal uživatel Lipan dne Čt, 21.04.2005 - 12:25

Comments

Smekam... Lipan momentalne sjizdi asi nejakou jinou drogu nez oblibene pivo (myslim to v dobrem!!!) pac sem hi u nej uz dloooooouho nepotkal, ale to co predvedl Dula.... Vsechny cest! Kazdopadne mate oba dva u me panaka!

Jirko! Musim volit toto intimni osloveni, jelikoz se mi zda, ze na tebe musim po dobrem, jak se na podobne chovance musi. Byl jsi snad ve spleenu nad skrtnutim prostredniho supliku nalevo, ze jsi konecne ukazal svou LEVOU tvar? Nezoufej, novy sekac, potterobijec z Marktl am Inn uz navlekl svuj rybi prsten....vsechno zas bude jako v raji.

Na druhou stranu ovsem uznavam, ze nas spolecny pritel Lynch by z tebe mel radost. Je to silene.

Madness! Madness!

Je jeden muž (v mnoha podobách vyskytuje se i v příběhu), který by ti odpověděl zcela. Já mohu pouze částečně. Přesto ba právě však zase jeho slovy: "Každý má své problémy. I já mám své problémy - problémy s tapidlem." Tím mužem pak je Ing. Dr. Hron, bytem na Kollárově. Možná také teď pozoruje tu temnotu dne, mraky a kapky za oknem. Pozoruješ je také?

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.